Washington Open

tenisový turnaj mužů a žen na okruzích ATP a WTA Tour
(přesměrováno z Citi Open)

Washington Open, oficiálně Mubadala Citi DC Open, je profesionální tenisový turnaj mužů a žen v americkém hlavním městě Washingtonu, D.C., každoročně hraný na přelomu července a srpna. Dějištěm je areál William H.G. FitzGerald Tennis Center v parku Rock Creek, kde probíhá na otevřených dvorcích s tvrdým povrchem. Na okruzích ATP Tour a WTA Tour se v roce 2023 stal jedinou společnou událostí v kategoriích ATP 500 a WTA 500. Vlastníkem je podnikatel a bývalý deblista Mark Ein a hlavním partnerem marketingová sportovní společnost IMG.[1][2][3]

Washington Open
Mubadala Citi DC Open
Centrální dvorec areálu

Založeno1969 (muži) / 2011 (ženy)
OdehránoMubadala Citi DC Open 2023
MístoWashington, D.C. Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
DějištěWilliam H.G. FitzGerald Tennis Center
Souřadnice
Povrchtvrdý / venku
Obdobíčervenec a srpen
ATP Tour
1990–1997Championship Series
1998–2002Series Gold
2003–2008International Series
2009–ATP Tour 500

Soutěže48 dvouhra (24 kval.) / 16 čtyřhra
Dotace2 178 980 USD
WTA Tour
2011–2020WTA International
2022WTA 250
2023–WTA 500

Soutěže32 dvouhra (16 kval.) / 16 čtyřhra
Dotace780 637 USD
www.mubadalacitidcopen.com/en/
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V rámci mužského profesionálního okruhu ATP Tour turnaj patří do kategorie ATP Tour 500. V roce 2019 se vrátil do letní série na amerických betonech US Open Series, vrcholící zářijovým newyorským grandslamem US Open, v níž figuroval již v letech 2004–2015. Ženská část probíhá na okruhu WTA Tour. V sezóně 2023 se washingtonský turnaj sloučil s kalifornským Mubadala Silicon Valley Classic, od něhož převzal kategorii WTA 500 namísto nižší WTA 250. Vznikl tak Mubadala Citi DC Open jako první turnaj na okruzích hraný v kategoriích ATP 500 a WTA 500.[1][4]

Historie editovat

Premiérový ročník proběhl v mužské části roku 1969 pod názvem Washington Star International, v letech 1982–1992 se konal jako Sovran Bank Classic a v roce 1993 pak jako Washington Open. V období 1994–2011 probíhal se jménem Legg Mason Tennis Classic. Do roku 1986 byla událost hrána otevřených antukových dvorcích, následně se povrch změnil na tvrdý. V počátcích byl turnaj spojen se jménem Donalda Della, zakladatele společnosti ProServ International, který byl důležitou postavou při jeho založení. Dějiště ve Washingtonu, D.C. bylo vybráno po přímluvě tenisty a podporovatele této události Arthura Ashe.

 
VekićováKuzněcovová, 2018

Ženská část poprvé proběhla v marylandském College Parku v sezóně 2011 pod názvem Citi Open. Následně došlo k rozhodnutí od sezóny 2012 sloučit mužskou a ženskou část a místo konání turnaje žen přesunout do areálu William H.G. FitzGerald Tennis Center. V roce 2012 proběhl ženský turnaj jedinkrát v rámci série US Open. Společnost Citi převzala sponzorství i nad mužskou částí do té doby hrané s názvem donátora Legg Mason.[5]

Během koronavirové pandemie v sezóně 2020 řídící organizace WTA přerušila sezónu, což mělo za následek zrušení ročníku washingtonského turnaje. Po srpnovém obnovení okruhu jej v kalendáři nahradila dvěma provizorními událostmi Top Seed Open v kentuckém Lexingtonu a Prague Open.[6] Ženská polovina Citi Open se již do programu sezóny 2021 nevrátila,[7] když WTA znovu přidělila jedno místo v daném srpnovém týdnu evropskému dějišti v Kluži.[8] Ženy se tak představily pouze v rámci třídenní exhibice. Účastnická místa získaly Coco Gauffová, Jessica Pegulaová a Jennifer Bradyová,[9][10] jíž nahradila Viktoria Azarenková.[11] Po tříleté absenci se ženská část vrátila na okruh v roce 2022 v kategorii WTA 250. V roce 2023 se turnaj sloučil s kalifornským Mubadala Silicon Valley Classic, od něhož převzal kategorii WTA 500.[1]

Ročník 2020 se neuskutečnil kvůli pandemii covidu-19. V sezóně 2021 pak ženy nastoupily pouze do exhibice.[12]

Přehled rekordů editovat

 
Grandstand
 
Logo v letech 2012–2022

V mužské dvouhře získal nejvyšší počet pěti titulů Andre Agassi (1990–1991, 1995, 1998–1999), který si zahrál také nejvícekrát finále, když k pěti výhrám přidal šesté v roce 2000, z něhož odešel poražen. S Michaelem Changem (1996–1997), Juanem Martínem del Potrem (2008–2009) a Alexandrem Zverevem (2017–2018) drží rekord dvou vítězství v řadě.

Australan Nick Kyrgios ovládl v roce 2022 singlovou i deblovou soutěž. Ve dvouhře se stal prvním hráčem na turnaji, který prošel soutěží bez ztráty podání. V 64 servírovacích gamech odvrátil všech deset brejkbolů.[13]

V ženské části vyhrály dvě singlové trofeje Slovenka Magdaléna Rybáriková a Ruska Světlana Kuzněcovová. V deblové části je rekordmankou Japonka Šúko Aojamová se čtyřmi tituly, které vyhrála vždy s jinou spoluhráčkou.

Vývoj názvu turnaje editovat

  • 1969–1981: Washington Star International
  • 1982–1991: Sovran Bank Classic
  • 1992–2011: Legg Mason Tennis Classic
  • 2012–2022: Citi Open
  • od 2023: Mubadala Citi DC Open

Přehled finále editovat

Mužská dvouhra editovat

Rok vítěz finalista výsledek
1969   Thomaz Koch   Arthur Ashe 7–5, 9–7, 4–6, 2–6, 6–4
1970   Cliff Richey   Arthur Ashe 7–5, 6–1, 6–2
1971   Ken Rosewall   Marty Riessen 6–2, 7–5, 6–1
1972   Tony Roche   Marty Riessen 3–6, 7–6, 6–4
1973   Arthur Ashe   Tom Okker 6–4, 6–2
1974   Harold Solomon   Guillermo Vilas 1–6, 6–3, 6–4
1975   Guillermo Vilas   Harold Solomon 6–1, 6–3
1976   Jimmy Connors   Raúl Ramírez 6–2, 6–4
1977   Guillermo Vilas (2)   Brian Gottfried 6–4, 7–5
1978   Jimmy Connors (2)   Eddie Dibbs 7–5, 7–5
1979   Guillermo Vilas (3)   Víctor Pecci, Sr. 7–6(7–4), 7–6(7–3)
1980   Brian Gottfried   José Luis Clerc 7–5, 4–6, 6–4
1981   José Luis Clerc   Guillermo Vilas 7–5, 6–2
1982   Ivan Lendl   Jimmy Arias 6–3, 6–3
1983   José Luis Clerc (2)   Jimmy Arias 6–3, 3–6, 6–0
1984   Andrés Gómez   Aaron Krickstein 6–2, 6–2
1985   Yannick Noah   Martín Jaite 6–4, 6–3
1986   Karel Nováček   Thierry Tulasne 6–1, 7–6(7–4)
1987   Ivan Lendl (2)   Brad Gilbert 6–1, 6–0
1988   Jimmy Connors (3)   Andrés Gómez 6–1, 6–4
1989   Tim Mayotte   Brad Gilbert 3–6, 6–4, 7–5
1990   Andre Agassi   Jim Grabb 6–1, 6–4
1991   Andre Agassi (2)   Petr Korda 6–3, 6–4
1992   Petr Korda   Henrik Holm 6–4, 6–4
1993   Amos Mansdorf   Todd Martin 7–6(7–3), 7–5
1994   Stefan Edberg   Jason Stoltenberg 6–4, 6–2
1995   Andre Agassi (3)   Stefan Edberg 6–4, 2–6, 7–5
1996   Michael Chang   Wayne Ferreira 6–2, 6–4
1997   Michael Chang (2)   Petr Korda 5–7, 6–2, 6–1
1998   Andre Agassi (4)   Scott Draper 6–2, 6–0
1999   Andre Agassi (5)   Jevgenij Kafelnikov 7–6(7–3), 6–1
2000   Àlex Corretja   Andre Agassi 6–2, 6–3
2001   Andy Roddick   Sjeng Schalken 6–2, 6–3
2002   James Blake   Paradorn Srichaphan 1–6, 7–6(7–5), 6–4
2003   Tim Henman   Fernando González 6–3, 6–4
2004   Lleyton Hewitt   Gilles Müller 6–3, 6–4
2005   Andy Roddick (2)   James Blake 7–5, 6–3
2006   Arnaud Clément   Andy Murray 7–6(7–3), 6–2
2007   Andy Roddick (3)   John Isner 6–4, 7–6(7–4)
2008   Juan Martín del Potro   Viktor Troicki 6–3, 6–3
2009   Juan Martín del Potro (2)   Andy Roddick 3–6, 7–5, 7–6(8–6)
2010   David Nalbandian   Marcos Baghdatis 6–2, 7–6(7–4)
2011   Radek Štěpánek   Gaël Monfils 6–4, 6–4
2012   Alexandr Dolgopolov   Tommy Haas 6–7(7–9), 6–4, 6–1
2013   Juan Martín del Potro (3)   John Isner 3–6, 6–1, 6–2
2014   Milos Raonic   Vasek Pospisil 6–1, 6–4
2015   Kei Nišikori   John Isner 4–6, 6–4, 6–4
2016   Gaël Monfils   Ivo Karlović 5–7, 7–6(8–6), 6–4
2017   Alexander Zverev   Kevin Anderson 6–4, 6–4
2018   Alexander Zverev (2)   Alex de Minaur 6–2, 6–4
2019   Nick Kyrgios   Daniil Medveděv 7–6(8–6), 7–6(7–4)
2020 zrušeno pro pandemii covidu-19
2021   Jannik Sinner   Mackenzie McDonald 7–5, 4–6, 7–5
2022   Nick Kyrgios (2)   Jošihito Nišioka 6–4, 6–3
2023   Daniel Evans   Tallon Griekspoor 7–5, 6–3

Ženská dvouhra editovat

Rok vítězka finalistka výsledek
2011   Naděžda Petrovová   Šachar Pe'erová 7–5, 6–2
2012   Magdaléna Rybáriková   Anastasija Pavljučenkovová 6–1, 6–1
2013   Magdaléna Rybáriková (2)   Andrea Petkovicová 6–4, 7–6(7–2)
2014   Světlana Kuzněcovová   Kurumi Naraová 6–3, 4–6, 6–4
2015   Sloane Stephensová   Anastasija Pavljučenkovová 6–1, 6–2
2016   Yanina Wickmayerová   Lauren Davisová 6–4, 6–2
2017   Jekatěrina Makarovová   Julia Görgesová 3–6, 7–6(7–2), 6–0
2018   Světlana Kuzněcovová (2)   Donna Vekićová 4–6, 7–6(9–7), 6–2
2019   Jessica Pegulaová   Camila Giorgiová 6–2, 6–2
2020 zrušeno pro pandemii covidu-19
2021 exhibice
2022   Ljudmila Samsonovová   Kaia Kanepiová 4–6, 6–3, 6–3
2023   Coco Gauffová   Maria Sakkariová 6–2, 6–3

Mužská čtyřhra editovat

Rok vítězové finalisté výsledek
1969   Patricio Cornejo
  Jaime Fillol
  Robert Lutz
  Stan Smith
4–6, 6–1, 6–4
1970   Bob Hewitt
  Frew McMillan
  Ilie Năstase
  Ion Țiriac
7–5, 6–0
1971   Tom Okker
  Marty Riessen
  Bob Carmichael
  Ray Ruffels
7–6, 6–2
1972   Tom Okker (2)
  Marty Riessen (2)
  John Newcombe
  Tony Roche
3–6, 6–3, 6–2
1973   Ross Case
  Geoff Masters
  Dick Crealy
  Andrew Pattison
2–6, 6–1, 6–4
1974   Tom Gorman
  Marty Riessen (3)
  Patricio Cornejo
  Jaime Fillol
7–5, 6–1
1975   Robert Lutz
  Stan Smith
  Brian Gottfried
  Raúl Ramírez
7–5, 2–6, 6–1
1976   Brian Gottfried
  Raúl Ramírez
  Arthur Ashe
  Jimmy Connors
6–3, 6–3
1977   John Alexander
  Phil Dent
  Fred McNair
  Sherwood Stewart
7–5, 7–5
1978   Arthur Ashe
  Bob Hewitt (2)
  Fred McNair
  Raúl Ramírez
6–3, 6–4
1979   Marty Riessen (4)
  Sherwood Stewart
  Brian Gottfried
  Raúl Ramírez
2–6, 6–3, 6–4
1980   Hans Gildemeister
  Andrés Gómez
  Gene Mayer
  Sandy Mayer
6–4, 7–5
1981   Raúl Ramírez (2)
  Van Winitsky
  Pavel Složil
  Ferdi Taygan
5–7, 7–6(9–7), 7–6(8–6)
1982   Raúl Ramírez (3)
  Van Winitsky (2)
  Hans Gildemeister
  Andrés Gómez
7–5, 7–6
1983   Mark Dickson
  Cássio Motta
  Paul McNamee
  Ferdi Taygan
6–2, 1–6, 6–4
1984   Pavel Složil
  Ferdi Taygan
  Drew Gitlin
  Blaine Willenborg
7–6, 6–1
1985   Hans Gildemeister (2)
  Víctor Pecci
  David Graham
  Balázs Taróczy
6–3, 1–6, 6–4
1986   Hans Gildemeister (3)
  Andrés Gómez (2)
  Ricardo Acioly
  César Kist
6–3, 7–5
1987   Gary Donnelly
  Peter Fleming
  Laurie Warder
  Blaine Willenborg
6–2, 7–6
1988   Rick Leach
  Jim Pugh
  Jorge Lozano
  Todd Witsken
6–3, 6–7, 6–2
1989   Neil Broad
  Gary Muller
  Jim Grabb
  Patrick McEnroe
6–7, 7–6, 6–4
1990   Grant Connell
  Glenn Michibata
  Jorge Lozano
  Todd Witsken
6–3, 6–7, 6–2
1991   Scott Davis
  David Pate
  Ken Flach
  Robert Seguso
6–4, 6–2
1992   Bret Garnett
  Jared Palmer
  Ken Flach
  Todd Witsken
6–2, 6–3
1993   Byron Black
  Rick Leach (2)
  Grant Connell
  Patrick Galbraith
6–4, 7–5
1994   Grant Connell (2)
  Patrick Galbraith
  Jonas Björkman
  Jakob Hlasek
6–4, 4–6, 6–3
1995   Olivier Delaître
  Jeff Tarango
  Petr Korda
  Cyril Suk
1–6, 6–3, 6–2
1996   Grant Connell (3)
  Scott Davis (2)
  Doug Flach
  Chris Woodruff
7–6, 3–6, 6–3
1997   Luke Jensen
  Murphy Jensen
  Neville Godwin
  Fernon Wibier
6–4, 6–4
1998   Grant Stafford
  Kevin Ullyett
  Wayne Ferreira
  Patrick Galbraith
6–2, 6–4
1999   Justin Gimelstob
  Sébastien Lareau
  David Adams
  John-Laffnie de Jager
7–5, 6–7(2–7), 6–3
2000   Alex O'Brien
  Jared Palmer (2)
  Andre Agassi
  Sargis Sargsian
7–5, 6–1
2001   Martin Damm
  David Prinosil
  Bob Bryan
  Mike Bryan
7–6(7–5), 6–3
2002   Wayne Black
  Kevin Ullyett (2)
  Bob Bryan
  Mike Bryan
3–6, 6–3, 7–5
2003   Jevgenij Kafelnikov
  Sargis Sargsian
  Chris Haggard
  Paul Hanley
7–5, 4–6, 6–2
2004   Chris Haggard
  Robbie Koenig
  Travis Parrott
  Dmitrij Tursunov
7–6(7–3), 6–1
2005   Bob Bryan
  Mike Bryan
  Wayne Black
  Kevin Ullyett
6–4, 6–2
2006   Bob Bryan (2)
  Mike Bryan (2)
  Paul Hanley
  Kevin Ullyett
6–3, 5–7, [10–3]
2007   Bob Bryan (3)
  Mike Bryan (3)
  Jonatan Erlich
  Andy Ram
7–6(7–5), 3–6, [10–7]
2008   Marc Gicquel
  Robert Lindstedt
  Bruno Soares
  Kevin Ullyett
7–6(8–6), 6–3
2009   Martin Damm (2)
  Robert Lindstedt (2)
  Mariusz Fyrstenberg
  Marcin Matkowski
7–5, 7–6(7–3)
2010   Mardy Fish
  Mark Knowles
  Tomáš Berdych
  Radek Štěpánek
4–6, 7–6(9–7), [10–7]
2011   Michaël Llodra
  Nenad Zimonjić
  Robert Lindstedt
  Horia Tecău
6–7(3–7), 7–6(8–6), [10–7]
2012   Treat Conrad Huey
  Dominic Inglot
  Kevin Anderson
  Sam Querrey
7–6(9–7), 6–7(9–11), [10–5]
2013   Julien Benneteau
  Nenad Zimonjić (2)
  Mardy Fish
  Radek Štěpánek
7–6(7–5), 7–5
2014   Jean-Julien Rojer
  Horia Tecău
  Samuel Groth
  Leander Paes
7–5, 6–4
2015   Bob Bryan (4)
  Mike Bryan (4)
  Ivan Dodig
  Marcelo Melo
6–4, 6–2
2016   Daniel Nestor
  Édouard Roger-Vasselin
  Łukasz Kubot
  Alexander Peya
7–6(7–3), 7–6(7–4)
2017   Henri Kontinen
  John Peers
  Łukasz Kubot
  Marcelo Melo
7–6(7–5), 6–4
2018   Jamie Murray
  Bruno Soares
  Mike Bryan
  Édouard Roger-Vasselin
3–6, 6–3, [10–4]
2019   Raven Klaasen
  Michael Venus
  Jean-Julien Rojer
  Horia Tecău
3–6, 6–3, [10–2]
2020 zrušeno pro pandemii covidu-19
2021   Raven Klaasen
  Ben McLachlan
  Neal Skupski
  Michael Venus
7–6(7–4), 6–4
2022   Nick Kyrgios
  Jack Sock
  Ivan Dodig
  Austin Krajicek
7–5, 6–4
2023   Máximo González
  Andrés Molteni
  Mackenzie McDonald
  Ben Shelton
6–7(4–7), 6–2, [10–8]

Ženská čtyřhra editovat

Rok vítězky finalistky výsledek
2011   Sania Mirzaová
  Jaroslava Švedovová
  Olga Govorcovová
  Alla Kudrjavcevová
6–3, 6–3
2012   Šúko Aojamová
  Čang Kchaj-čen
  Irina Falconiová
  Chanelle Scheepersová
7–5, 6–2
2013   Šúko Aojamová (2)
  Věra Duševinová
  Eugenie Bouchardová
  Taylor Townsendová
6–3, 6–3
2014   Šúko Aojamová (3)
  Gabriela Dabrowská
  Hiroko Kuwatová
  Kurumi Naraová
6–1, 6–2
2015   Belinda Bencicová
  Kristina Mladenovicová
  Lara Arruabarrenová
  Andreja Klepačová
7–5, 7–6(9–7)
2016   Monica Niculescuová
  Yanina Wickmayerová
  Šúko Aojamová
  Risa Ozakiová
6–4, 6–3
2017   Šúko Aojamová (4)
  Renata Voráčová
  Eugenie Bouchardová
  Sloane Stephensová
6–3, 6–2
2018   Chan Sin-jün
  Darija Juraková
  Alexa Guarachiová
  Erin Routliffeová
6–3, 6–2
2019   Caty McNallyová
  Coco Gauffová
  Maria Sanchezová
  Fanny Stollárová
6–2, 6–2
2020 zrušeno pro pandemii covidu-19
2021 exhibice
2022   Jessica Pegulaová
  Erin Routliffeová
  Anna Kalinská
  Caty McNallyová
6–3, 5–7, [12–10]
2023   Laura Siegemundová
  Věra Zvonarevová
  Alexa Guarachiová
  Monica Niculescuová
6–4, 6–4

Galerie editovat

Panorama centrálního dvorce během Citi Open 2016

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Washington Open (tennis) na anglické Wikipedii.

  1. a b c WALLACE, Ava. D.C.’s Citi Open merges with Silicon Valley Classic to boost women’s event. Washington Post [online]. 2023-06-01 [cit. 2023-08-05]. Dostupné online. ISSN 0190-8286. (anglicky) 
  2. EIN, Mark. Mark Ein Keeps Citi Open In Washington, D.C.. www.prnewswire.com [online]. 2019-04-02 [cit. 2023-08-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ABRAHAM, Scott. Washington Kastles owner Mark Ein joins group led by Josh Harris to buy the Commanders. WJLA [online]. 2023-04-21 [cit. 2023-08-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. NEW MUBADALA CITI DC OPEN | Washington | Tennis [online]. MUBADALA CITI DC OPEN, 2023-06-01 [cit. 2023-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Legg Mason Classic in Washington D.C. changes name to Citi Open - ESPN [online]. ESPN Internet Ventures, 24-04-2012 [cit. 2012-07-27]. Dostupné online. 
  6. MAAKE, Katishi. Citi Open will not host women's tennis tournament this year. Washington Business Journal. 09-07-2020. Dostupné online [cit. 7-8-2021]. 
  7. FENDRICH, Howard. Washington tennis tournament canceled; US Open still planned. Associated Press. 21-07-2020. Dostupné online [cit. 7-8-2021]. 
  8. CLARKE, Liz. Citi Open to return at 50 percent capacity after tournament was canceled in 2020. The Washington Post. 10-06-2021. Dostupné online [cit. 7-8-2021]. 
  9. MALET, Jeff. D.C.’s Citi Open Tennis Tournament Underway After Two-Year Hiatus (photos) [online]. 2-8-2021 [cit. 2021-08-07]. Dostupné online. 
  10. BYRUM, Tyler. Citi Open tournament information. NBC Sports Washington. 6-8-2021. Dostupné online [cit. 7-8-2021]. 
  11. CLARKE, Liz. At Citi Open exhibition, Coco Gauff talks about her bout with covid and getting vaccinated. The Washington Post. 7-8-2021. Dostupné online [cit. 7-8-2021]. 
  12. BYRUM, Tyler. Citi Open tournament information. NBC Sports [online]. 2022-07-12 [cit. 2022-08-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-07-14. (anglicky) 
  13. The Stats Behind Nick Kyrgios' Untouchable Serving Week In Washington | ATP Tour | Tennis. ATP Tour [online]. 2022-08-08 [cit. 2022-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy editovat