Cingulum

součást oděvu, která se nosí s určitými křesťanskými liturgickými rouchami

Cingulum (z latinského cingere – převázat; doslova „opasek“) je opasek, šňůra či pás k převázání oděvu v pase.

Klerik se štolou a v albě, převázané cingulem
středověké cingulum

Dělení

editovat

Rozlišují se různé typy a formy cingula:

světské
  • Masivní, plochý kožený opasek starověkých římských vojáků, cingulum militare, kterým si v pase převazovali tuniku a na němž nosili meč, byl oficiálním odznakem římského vojáka. Hrál tedy roli součásti uniformy.
  • Jakýkoliv opasek či pás z různých kovů a (nebo) kůže, nošený osobami obou pohlaví ve středověku a v době renesance. Řemeslníci pro jejich výrobu se nazývali pasíři (latinsky cingulatores)[1] a měli dělbu práce s měšečníky a tobolečníky. Pás mohl být složený z kovových článků, nebo ze řemene s kovanou přezkou, nákončím a kroužky či háčky pro zavěšení klíčů, měšce nebo tobolky. Luxusní stříbrná cingula zhotovovali zlatníci a stříbrníci.[2] V tom případě šlo o módní doplněk oděvu.
církevní
  • V katolické, luteránské a anglikánské církvi je cingulum obvykle bílá šňůra, kterou si řeholníci v pase převazují dlouhý hábit. Před bohoslužbami si jím kněží i jáhni (a též i ministranti) převazují v pase albu, která se nad cingulem případně povytáhne, aby si ji při chůzi nepřišlápli.
  • Cingulum v podobě provazu spleteného z hrubého konopí s několika uzly nosí řeholníci mnišských řádů, například františkáni, kapucíni nebo klarisky.
  • Cingulum může být také širší pás látky, který se ovine kolem pasu a oba jeho konce jsou zakončené ozdobnými šňůrkami nebo střapci a visí volně dolů na levém boku. Nosí se na klerice. Kněží nosí cingulum černé barvy, biskupové a kněží s titulem monsignore nosí cingulum fialové barvy. Kardinálové červené barvy a papež bílé barvy.
  • Svatý opasek (latinsky Cingulum sacrum) je středověká křesťanská relikvie, uctívaná v katedrále v Pratu jako opasek Panny Marie, podle legendy darovaný svatému Tomáši.
jiné

Reference

editovat
  1. TOMEK, Václav Vladivoj: Dějepis města Prahy, díl 2, Praha 1871, s. 387
  2. WINTER, Zikmund. ZÍBRT, Čeněk: Dějiny kroje v zemích českých, sv. 1, Praha 1892, s. 345, 401

Literatura

editovat
  • BRAUN, Joseph: Die liturgische Gewandung im Occident und Orient, nach Ursprung und Entwicklung. Freiburg im Breisgau 1907

Externí odkazy

editovat