Wikipedie

Ciboušov

část města Klášterec nad Ohří v okrese Chomutov
O nedaleké NPP pojednává článek Ciboušov (národní přírodní památka).

Ciboušov (německy Zibish) je malá vesnice, část města Klášterec nad Ohří v okrese Chomutov. Nachází se asi 2,5 kilometru severovýchodně od Klášterce nad Ohří. Ciboušov leží v katastrálním území Miřetice u Klášterce nad Ohří o výměře 5,78 km².[3]

Ciboušov
Usedlosti v severní části vesnice
Usedlosti v severní části vesnice
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecKlášterec nad Ohří
OkresChomutov
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°23′55″ s. š., 13°11′45″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel98 (2021)[1]
Katastrální územíMiřetice u Klášterce nad Ohří (5,78 km²)
Nadmořská výška370 m n. m.
PSČ431 51
Počet domů27 (2021)[2]
Ciboušov
Ciboušov
Další údaje
Kód části obce65617
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název editovat

Původní název vesnice odvozený od osobního jména byl Chcěbuz ve významu Ch(o)cebudův dvůr. Tvar Ciboušov je výsledkem složitější jazykové přeměny přes němčinu zpět do češtiny. V historických listinách se jméno objevuje například ve tvarech: Czibusz (1432), Czybussy (1441), Czibussow (1481), Czybusß (1542), Cuebesch (1557), Cziwisch (1566), Ziebisch (1644), Cztiewisß (1654), Zibisch (1787), Ziebisch a Tschiebisch (1846), Cibaušow (1848) a Ciboušov (1854).[4]

Historie editovat

 
Dům čp. 166
 
Kaple

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1367, kdy císař Karel IV. vyňal ciboušovské poddané hasištejnského panství z pravomoci zemského soudu. Později vesnici získali perštejnští Šumburkové.[5] Po rozdělení panství mezi bratry Aleše a Viléma ze Šumburka v roce 1431 minimálně část vsi připadla Vilémovi, a stala se tak součástí šumburského panství.[5] Vilém ze Šumburka roku 1441 své platy z Ciboušova prodal pánům z Rýzmburka.[6] Až do roku 1487 část vesnice vlastnil Bedřich ze Šumburka, kdy ji od něj koupil Felix z Fictumu. Ve čtyřicátých letech šestnáctého století Hans z Fictumu Ciboušov zastavil pražským měšťanům Benjamínu Vlkanovi a Janu Mikši z Hrobčic.[7]

Od poloviny čtrnáctého století přicházeli do okolí prospektoři císaře Karla IV., kteří zde vyhledávali a těžili jaspisy a ametysty. Získané polodrahokamy byly použity k obkladům stěn kaple svatého Václava v katedrále na Pražském hradě, k obkladům kaplí na hradě Karlštejně a kaple císařova hradu v Tangermünde. Dále se z nich řezaly nádoby (koflíky a misky).[8] Také v době renesančního manýrismu kolem roku 1600 z nich císařští brusiči v Praze, z rodin Miseroni a Castrucci zhotovovali nádobí, šperky a mozaiky.[9] V Itálii se využívaly ještě během sedmnáctého a osmnáctého století na mozaiky.[10]

Podle berní ruly z roku 1654 v Ciboušově bydlelo deset chalupníků a tři rodiny bez vlastních pozemků. Chalupníkům patřilo celkem 70,2 strychů polí a obyvatelé vesnice dohromady chovali patnáct krav, 25 jalovic, pět prasat a osmnáct koz. Významným zdrojem příjmů byla těžba a zpracování dřeva a jeho doprava k železářským hutím. Do devatenáctého století se vesnice rozrostla. V roce 1863 měla sedmnáct domů s 99 obyvateli. Jeden dům byl ve vlastnictví obce, která jej využívala jako byt pro pastýře. Kromě soukromých polí k vesnici patřila necelá dvě jitra polí a luk a přes šest jiter lesa. Děti navštěvovaly školu v Klášterci nad Ohří.[7]

Obyvatelstvo editovat

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 91 obyvatel (z toho 46 mužů), kteří byli kromě jednoho cizince německé národnosti. Všichni patřili k římskokatolické církvi.[11] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 79 obyvatel německé národnosti a římskokatolického vyznání.[12]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2021[13][14][15]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Obyvatelé 109 105 92 103 93 91 79 52 90 77 44 29 53 61 98
Domy 17 19 19 19 17 17 18 17 . 17 15 15 17 19 27
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů Klášterce nad Ohří.

Obecní správa editovat

Ciboušov se nikdy nestal samostatnou obcí a po zrušení poddanství byl částí Miřetic.[7] V roce 1869 patřil k Rašovicím, ale roku 1880 a později je uváděn znovu jako osada Miřetic. Spolu s nimi se někdy mezi lety 1945[16] a 1950 stal částí Klášterce nad Ohří. Až do reformy územního členění státu v roce 1960 patřil do okresu Kadaň a od té doby je v okrese Chomutov.[17]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
  3. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu. 
  4. ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (A–H). Svazek I. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1947. 728 s. S. 247. 
  5. ↑ a b Obce chomutovského okresu. Historií k dnešku. Příprava vydání Zdena Binterová. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-239-0031-5. Kapitola Ciboušov, s. 113. 
  6. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Šumburk (Šumná) – hrad, s. 463. 
  7. ↑ a b c VACHATA, Zdeněk. Klášterec nad Ohří. Přehled dějin města a okolí. Klášterec nad Ohří: Městský úřad v Klášterci nad Ohří, 1997. 262 s. ISBN 80-254-0649-0. Kapitola Ciboušov, s. 210–211. 
  8. ↑ Prague. The Crown of Bohemia 1347–1437. Příprava vydání Barbara Drake-Boehm, Jiří Fajt. New York: Metropolitan Museum of Art, 2005. 366 s. ISBN 1588391612, ISBN 9781588391612. (anglicky) 
  9. ↑ URBAN, Stanislav. Řezáči drahých kamenů v Čechách v 16. a 17. století. In: ACTA UPM IX, D. Supplementa 2. Praha: Uměleckoprůmyslové museum, 1976. S. 14–16.
  10. ↑ BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 89. 
  11. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 247. 
  12. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 132. 
  13. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 378, 379. 
  14. ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 291. 
  15. ↑ Základní údaje podle částí obce vybraného SO ORP – Kadaň [PDF online]. Český statistický úřad [cit. 2023-11-18]. Dostupné online. 
  16. ↑ Vývoj územní správy na Chomutovsku v letech 1945–1985. Památky, příroda, život. 1986, roč. 18, čís. 3, s. 77, 78. 
  17. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2018-03-25]. S. 56. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • Obce chomutovského okresu. Příprava vydání Zdena Binterová. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Ciboušov, s. 113. 
  • VACHATA, Zdeněk. Klášterec nad Ohří. Přehled dějin města a okolí. Klášterec nad Ohří: Městský úřad v Klášterci nad Ohří, 1997. 262 s. ISBN 80-254-0649-0. Kapitola Ciboušov, s. 210–211. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat

 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ciboušov&oldid=23470925“