Chuang Tching-ťien

čínský kaligraf a básník sungské doby

Chuang Tching-ťien (čínsky pchin-jinem Huáng Tíngjiān, znaky tradiční 黃庭堅, 10451105), byl čínský kaligraf a básník severosungského období, jeden ze čtyř sungských mistrů kaligrafie. Vynikl zvláště svým kurzivním a konceptním písmem. V poezii založil tzv. ťiangsiskou školu.

Chuang Tching-ťien
Ilustrace Chuang Tching-ťiena
Ilustrace Chuang Tching-ťiena
Jiná jména Chuang Lu-č’, Šan-ku tao-žen
Narození 1045
Feng-ning, Ťiang-si
Úmrtí 1105
Země říše Sung
Národnost chanská
Vzdělání ťin-š’ (1067)
Povolání úředník
Rodiče Huang Shu
Manžel(ka) Sun Shi
Xie Shi
Děti Huang Xiang
Znám jako kaligraf a básník
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kresba staršího muže ve splývavé róbě
Chuang Tching-ťien, ilustrace z Wan-sien tchang-ču čuang-chua čuan (晩笑堂竹荘畫傳), 1921
Chuang Tching-ťien je čínské jméno, v němž Chuang je příjmení a Tching-ťien osobní jméno.

JménaEditovat

Chuang Tching-ťien používal zdvořilostní jméno Lu-č’ (čínsky pchin-jinem Lǔzhí, znaky zjednodušené 鲁直, tradiční 魯直) a pseudonym Šan-ku tao-žen (čínsky pchin-jinem Shāngǔ dàorén, znaky 山谷道人, volně „Taoista z horské doliny“).[1][pozn. 1]

Život a díloEditovat

 
Ukázka Chuang Tching-ťienovy kaligrafie

Chuang Tching-ťien se narodil roku 1045, pocházel z Feng-ningu (moderní okres Siou-šuej v prefektuře Ťiou-ťiang v provincii Ťiang-si.[1] Patřil k prominentnímu rodu vzdělanců a úředníků, proto mohl od dětství studovat konfucianismus, literaturu a umění. Zdárně prošel všemi stupni úřednických zkoušek, roku 1067 složil poslední z nich (na druhý pokus, když roku 1064 neuspěl) a získal hodnost ťin-š’. Poté nastoupil úřední kariéru, zprvu jako okresní přednosta v severní Číně, roku 1072 složil dodatečné zkoušky a byl jmenován lektorem císařské akademie v Ta-mingu, tehdy Severním hlavním městě.[3]

Od roku 1078 se přátelil s významným politikem a učencem Su Š’em. Roku 1080 byl okruh literátů kolem Su Š’a kritizující Wang An-š’ovu „novou politiku“ obviněn z buřičství a potrestán,[2] Chuang Tching-ťien pokutou a přeložením do okresu Tchaj-che ve střední Ťiang-si. Později sloužil jako správce kraje v Šan-tungu. Obě místa spravoval mírně, se zájmem o život lidu.[pozn. 2] Po nástupu nového císaře Če-cunga byli odpůrci „nové politiky“ rehabilitováni a Chuang Tching-ťien povolán do metropole pracovat v Historickém úřadu. Společně se Su Š’em tehdy ve sporech o moc zaujali umírněnou pozici, když odmítali plošnou čistku stoupenců předešlé vlády a argumentovali pro využití všech schopných politiků.[4] Svou učenost uplatnil jak při práci na oficiálních análech císaře Šen-cunga,[1] tak když ho S’-ma Kuang požádal o spolupráci při vydání svého Všeobecného zrcadla na pomoc vládě. Mezi učenými přáteli tehdy vytříbil svou kaligrafii.[4]

V letech 1091–1093 držel smutek za matku (otec zemřel už roku 1058)[3], ale záhy po návratu do úřadu se změnila vláda a následujícího roku byl odeslán do vzdáleného S’-čchuanu.[5] Až roku 1100 byl se svými druhy omilostněn a obdržel čestný úřad, po dvou letech se však vládní politika opět změnila[6] a Chuang Tching-ťien byl opět nucen odejít na periférii říše. Zemřel roku 1105 v I-čou (dnes v městské prefektuře Che-čch’ v jihočínské Kuang-si).[1]

Jeho nekonvenční, pečlivě vystavěné básně soustředěné na introspektivní zkoumání vlastního nitra ovlivňovaly čínské básníky až do 20. století.[1] Básníci navazující na jeho styl mu dali označení ťiangsiská škola.

Spolu se Su Š’em, Mi Fuem a Cchaj Siangem patří k čtyřem sungským mistrům kaligrafie. V kurzivním písmu se vyrovnal Su-š’ovi,[7] jeho osobitý styl je charakteristický zhušťováním tahů uprostřed znaků kontrastujícím s ven směřujícími vnějšími tahy.[8] Ceněn je zejména pro své „bláznivé konceptní písmo“ tvůrčím způsobem rozvíjející dědictví tchangských Chuaj-sua a Čang Süa.[7]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Pseudomym Šan-ku tao-žen, Taoista z horské doliny, přijal roku 1080 po návštěvě kláštera v Šan-ku (v An-chueji). Jeho zájem o buddhismus a taoismus, který měl společný se Su Š’em, zesílil po rodinných neštěstích. Jeho první dvě manželky zemřely mladé, klášter navštívil rok po smrti druhé z nich.[2]
  2. V Tchaj-che nepovažoval za nutné vymáhat státní monopol na obchod se solí. Okres pak zůstal klidný, když v sousedních regionech kvůli této záležitosti vypukly nepokoje.[4]

ReferenceEditovat

  1. a b c d e Encyclopædia Britannica. Huang Tingjian [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2014-11-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b MURCK, Alfreda. Poetry and Painting in Song China: The Subtle Art of Dissent. Cambridge, MA: Harvard Univ Asia Center, 2002. 482 s. ISBN 0674007824, ISBN 9780674007826. S. 159. (anglicky) [Dále jen Murck]. 
  3. a b Murck, s. 158.
  4. a b c Murck, s. 160.
  5. Murck, s. 161.
  6. Murck, s. 162–163.
  7. a b YE, Lang, a kol. China: Five Thousand Years of History and Civilization. Hong Kong: City University of HK Press, 2007. 816 s. ISBN 9629371405, ISBN 9789629371401. S. 523. (anglicky) 
  8. ZÁDRAPA, Lukáš; PEJČOCHOVÁ, Michaela. Čínské písmo. Praha: Academia, 2009. 298 s. (Orient; sv. 5). ISBN 978-80-200-1755-0. S. 225–226. 

Externí odkazyEditovat