Chu Ťü-žen

čínský konfuciánský filozof mingského období

Chu Ťü-žen (čínsky pchin-jinem Hú Jūrén, znaky 胡居仁; 14341484) byl čínský neokonfuciánský filozof žijící a působící v mingské Číně. Přední představitel školy Čcheng-Ču mingského období.

Chu Ťü-žen
Posmrtné jméno Wen-ťing
Pseudonym mistr Ťing-čaj
Jiná jména Chu Šu-sin
Narození 1498[1]
Jü-kan, Ťiang-si
Úmrtí 1484[1]
Učenecké zájmy
Znám jako neokonfuciánský filozof
Škola škola Čcheng-Ču
Ovlivněn Wu Jü-pi

Národnost chanská
Země říše Ming
Bydliště Jü-kan, Ťiang-si[2]
Povolání konfuciánský filozof
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chu Ťü-žen je čínské jméno, v němž Chu je příjmení.

JménaEditovat

Chu Ťü-žen používal zdvořilostní jméno Šu-sin (čínsky pchin-jinem Shū​xīn, znaky 叔心) a přezdívku Ťing-čaj (čínsky pchin-jinem Jìngzhāi, znaky tradiční 敬齋).[2] Jeho přínos k rozvoji konfuciánství byl oceněn udělením posmrtného jména Wen-ťing (čínsky pchin-jinem Wénjìng, znaky 文敬).[1]

Život a díloEditovat

Chu Ťü-žen pocházel z okresu Jü-kan v provincii Ťiang-si. Studoval konfuciánské klasiky, ale neusiloval o skládání úřednických zkoušek, namísto toho se rozhodl věnovat se studiu a snaze o dosažení moudrosti. Učil se u Wu Jü-piho, který také odmítl úřední kariéru, a Wuových žáků Lou Lianga a Čchen Sien-čanga, reprezentantů čchungženské školy neokonfucianismu. Shromáždil kolem sebe mnoho studentů. Od roku 1480 přednášel v Akademiii jeskyně bílého jelena.[1]

Ve filozofii byl stoupencem školy Čcheng-Ču, následoval učení bratří Čchengů (Čcheng I a Čcheng Chao) a Ču Siho; odmítal buddhismus a taoismus.[1] V otázce vnitřního sebezdokonalovaní, kultivace dobra v srdci/mysli zastával názor, že není jednou z fází cesty k moudrosti (jak bylo klasicky interpretováno Ču Siho učení) ale prostupuje celým procesem učení; posun k důrazu na vnitřní učení a sebezdokonalování později ještě získal na významu u Wang Jang-minga.

Roku 1584 se mu dostalo mimořádné pocty, když byla tabulka s jeho jménem umístěna v Konfuciově chrámu.[3] Během mingského období byli takto vyznamenáni pouze čtyři konfuciáni, roku 1571 Süe Süan (1389–1464),[4] a roku 1584 společně s Chu Ťü-ženem také další Wu Jü-piho žák Čchen Sien-čang a o generaci mladší Wang Jang-ming.[3] Obdržel také posmrtné jméno Wen-ťing („Kulturní a uctivý“).[1]

Chu Ťü-ženovo pojednání Ťü-jie-lu (居業錄, „Zápisky o sezení a studiu“) publikoval jeho zeť Jü Jou (余祐, 1465–1528).[2]

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f LIŠČÁK, Vladimír. Konfuciánství od počátků do současnosti. 1. vyd. Praha: Academia, 2013. 468 s. ISBN 978-80-200-2190-8. S. 134. 
  2. a b c THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge - a universal guide for China studies [online]. Rev. 2013-9-23 [cit. 2020-04-23]. Kapitola Chinese Literature. Juyelu 居業錄 "Records of Sitting at Studying the Cause (of Confucianism)". Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b CHAN, David Tsz Hang. Changing Political and Intellectual Landscapes during the Mid-Ming: Revival of Private Academies, Emergence of jianghui, and the Enshrinement Case of 1584. Tempe, Arizona, 2016. 101 s. Master of Arts thesis. Arizona State University. . s. 1, 92–94. (anglicky)
  4. KOH, Khee Heong. Enshrining the First Ming Confucian. Harvard Journal of Asiatic Studies. Dec. 2007, roč. 67, čís. 2, s. 327–374, na s. 330. (anglicky)