Otevřít hlavní menu
Knížectví Chorvatů
Ducatus Chroatorum
Χρωβατία
 Byzantská říše
 Avarský kaganát
8. století925 Chorvatské království (925–1102) 
geografie
Mapa
Balkánský poloostrov kolem roku 850, Knížectví Chorvatů (růžově)
bez stálého města,
Nin, Klis, Bijaći, Solin, Knin
obyvatelstvo
národnostní složení:
státní útvar
vznik:
zánik:
925 – kníže Tomislav I. korunován králem
Státní útvary a území
Předcházející:
Byzantská říše Byzantská říše
Avarský kaganát Avarský kaganát
Nástupnické:
Chorvatské království (925–1102) Chorvatské království (925–1102)

Knížectví Chorvatů (latinsky Ducatus Chroatorum, řecky Χρωβατία) byl nezávislý státní útvar zformovaný během 8. století n. l. příchodem slovanského kmene Chorvatů na území Byzantské říše.

Obsah

DějinyEditovat

VznikEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Chorvatska.

Chorvaté osídlili nejprve byzantské území při jadranském pobřeží (Dalmatské Chorvatsko), a později, po pádu avarské říše, také Dolní Panonii (Panonské Chorvatsko). Přestože do těchto oblastí i nadále zasahovaly mocenské zájmy východního císařství, nebyli Chorvaté vystaveni tak silnému byzantskému vlivu jako sousední Srbové. O to větší zájem jevila o jejich území od 8. století franská říše. Pod její svrchovanost se v 9. století dočasně dostali vládcové Panonského i Dalmatského Chorvatska. Současně se Chorvaté prosazovali ve vlastní Dalmácii, kde řada měst uznala jejich nadvládu. O jadranské pobřeží a ostrovy měly zájem také Benátky a Byzanc.

V roce 867 se Basileovi podařilo osvobodit z arabského obležení významné přístavní město Ragusu (Dubrovnik) a poté zrestaurovat byzantské panství na jadranském pobřeží Balkánu, kde vzniklo thema Dalmácie. Podle císařova příkazu odváděla významná dalmatská města jako Split, Trogir nebo Zadar, který byl střediskem thematu, poplatky chorvatskému panovníkovi. Šlo zřejmě o tributum pacis – poplatek za svobodnou plavbu byzantských lodí po Jadranu.

Chorvatsko pod vládou TrpimírovcůEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Trpimírovci.

V roce 845 se vlády nad chorvatskem zmocnil kníže Trpimír I. zakladatel dynastie Trpimírovců. Z církevního hlediska podléhalo Chorvatsko více římskému papežství, i když některá biskupství patřila stále pod svrchovanost konstantinopolského patriarchátu. Tak bylo například ve Splitu obnoveno starší salonské biskupství a také Římem založené biskupství v Ninu navázalo na starší tradici. Zřízením ninské diecéze v sídle chorvatských vládců dosáhl kníže Trpimír roku 864 vzniku samostatné chorvatské církevní organizace, o niž usiloval. V Ninu působilo později několik Metodějových žáků, kteří zde pěstovali slovanskou liturgii a písemnictví. Panonské Chorvatsko přijalo slovanskou liturgii již dříve, neboť se na výzvu papeže Jana VIII. stalo roku 873 součástí moravsko-panonské arcidiecéze, v jejímž čele stál arcibiskup Metoděj.

Po zřízení thematu Dalmácie došlo k druhé christianizaci Chorvatů a k prvním christianizačním misiím u Srbů. Z Dalmácie pronikali do slovanského vnitrozemí řečtí misionáři a šířili zde byzantský vliv. Významnějších úspěchů na církevním poli bylo v tomto prostoru dosaženo po roce 886, kdy sem přišli žáci moravsko-panonského arcibiskupa Metoděje.

Kníže Tomislav I. králemEditovat

 
Korunovace Tomislava I. Ottou Ivekovicem

Významným chorvatským vládcem byl kníže Tomislav I. z rodu Trpimírovců, pravděpodobně vnuk knížete Trpimíra I. Brzy po nástupu na trůn v roce 910 se mu podařilo připojit větší část Panonského Chorvatska, které bylo po roce 907 obsazeno maďarskými kočovníky. Toto území nese od 10. století název SclavoniaSlavonie. Orientace chorvatského vládnoucího rodu Trpimírovců na papežství přinesla Tomislavovi významný zisk v podobě královského titulu (de facto i dědičného)) (924 nebo 925). Po smrti krále Tomislava I. nastoupil na trůn v roce 928 jeho mladší bratr Trpimír II., po jeho smrti se na chorvatském trůny vystřídala řada králů z dynastie Trpimírovců. Posledním králem této dynastie byl Štěpán II., po jeho smrti v roce 1090 rod Trpimírovců vymřel.

OdkazyEditovat

Související článkyEditovat

LiteraturaEditovat

  • ŠESTÁK, Miroslav, a kol. Dějiny jihoslovanských zemí. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s. ISBN 978-80-7106-375-9. 

ReferenceEditovat

Externí odkazyEditovat