Čchen Šuej-pien

tchajwanský politik
(přesměrováno z Chen Shui-bian)

Čchen Šuej-pien (čínsky pchin-jinem Chén​ Shuǐ​biǎn, znaky tradiční 陳水扁; * 12. října 1950 okres Tchaj-nan, Tchaj-wan) je bývalý tchajwanský právník a politik, v letech 2000–2008 prezident Čínské republiky. Předtím působil jako člen Legislativního jüanu (1989–1994) a starosta Tchaj-peje (1994–1998), v období 2002–2004 a krátce na přelomu let 2007 a 2008 byl předsedou Demokratické pokrokové strany. Politicky prosazoval formální nezávislost země na pevninské Číně. Po odchodu z politiky byl v roce 2009 odsouzen za korupci na doživotí, v roce 2015 byl předčasně propuštěn.

Čchen Šuej-pien
Stranická příslušnost
ČlenstvíDemokratická pokroková strana (1987–2008)
nezávislý (2008–2013)
Demokratická pokroková strana (od 2013)

Narození12. října 1950 (73 let)
Guantian District
ChoťWu Shu-chen (od 1975)
RodičeLi Shen
DětiChen Chih-chung
Chen Hsing-yu
PříbuzníChen Wen-shou (sourozenec)
SídloGushan District
Alma materTainan Municipal Guantian District Longtian Elementary School (1957–1963)
Madou Junior High School (1963–1966)
National Tainan First Senior High School (1966–1969)
Národní tchajwanská univerzita (1969–1974)
Profesepolitik, advokát a spisovatel
NáboženstvíYiguandao
křesťanství
Commons陳水扁
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Mládí a studia editovat

Narodil se do velmi chudé zemědělské rodiny. Již v dětství projevil mimořádnou inteligenci; posléze získal jako nejlepší uchazeč v celostátních přijímacích zkouškách vysokoškolské stipendium a v roce 1969 začal studovat právo na Národní tchajwanské univerzitě. V roce 1974 promoval s nejvyšším vyznamenáním v oboru obchodního práva a získal titul LL.B.. Po založení soukromé praxe se zařadil k předním tchajwanským právníkům.[1][2]

V roce 1976 se proti vůli její rodiny oženil s Wu Šu-čen, dcerou lékaře, s níž má dceru a syna.[2][3]

Vstup do politiky editovat

Čchenův první kontakt s politikou se odehrál v roce 1980, kdy se účastnil obhajoby skupiny osmi demonstrantů, kteří během tzv. kaosiungského incidentu v předešlém roce protestovali proti vládnímu hnutí Kuomintang. Oba jeho klienti byli společně s ostatními spoluobviněnými shledáni vinnými, ale pro samotného Čchena tato zkušenost znamenala vstup do opozičního hnutí Tang-waj. V roce 1981 se poprvé ucházel o veřejnou funkci a získal místo v tchajpejské městské radě. V roce 1985 neúspěšně kandidoval na místo okresního správce v jeho rodném okresu Tchaj-nan.[1][2] Jeho manželku však pouhé tři dny po volbách na povolebním shromáždění srazil a třikrát přejel dvoukolový traktor, v důsledku čehož zůstala od pasu dolů ochrnutá; sám Čchen to označil za pokus o vraždu a obecně se věřilo, že šlo o politicky motivovaný útok.[2][4]

V roce 1986 strávil Čchen osm měsíců ve vězení za pomluvu jednoho z úředníků Kuomintangu. O rok později vstoupil do Demokratické pokrokové strany (DPP) a v roce 1989 se stal poslancem Legislativního jüanu, tchajwanského parlamentu. Tam působil až do roku 1994, kdy se stal starostou Tchaj-peje;[1][2] ve funkci kromě jiného zlepšil fungování dopravy ve městě a razantně potlačil pouliční prostituci.[2][4] Při opětovné kandidatuře v roce 1998 prohrál s kandidátem Kuomintangu Ma Jing-ťiouem.[1]

Prezidentství editovat

V roce 2000 kandidoval za DPP na prezidenta Čínské republiky. V dynamické a do jisté míry populistické kampani[4] zdůrazňoval význam tchajwanské národní identity, ale k otázce nezávislosti země na pevninské Číně se stavěl opatrně.[1][pozn. 1] Ve vypjatých volbách s velmi vyrovnanými předvolebními průzkumy[3] těsně zvítězil nad Jamesem Sungem a ukončil tak více než padesátiletou vládu Kuomintangu v zemi;[1] jednalo se o vůbec první demokratický přesun moci v obou Čínách.[6] Politika nové Čchenovy administrativy byla nicméně opakovaně blokována tchajwanským parlamentem, který kontrolovala pan-modrá koalice pod vedením Kuomintangu. Velké politické kontroverze a ekonomické potíže vzbudilo například jeho rozhodnutí z října 2000 o ukončení výstavby z jedné třetiny dokončené jaderné elektrárny Lung-men;[7] o rok později ale bylo rozhodnuto o pokračování projektu, což způsobilo všeobecný pokles Čchenovy popularity, včetně jeho domovské strany.[1]

V roce 2002 se stal předsedou Demokratické pokrokové strany. Od tohoto období se postupně zhoršovaly vztahy s Čínou, protože Čchen s ní odmítl rozvíjet užší ekonomické vazby, navrátil se k rétorice podporující nezávislost Čínské republiky a v tomto smyslu učinil i řadu kroků: z veřejných budov například nechal odstranit portréty ČankajškaŤiang Ťing-kua, odmítil se zavázat k politice jedné Číny a tchajwanské pasy začaly nést nové označení „Tchaj-wan“.[1]

V prezidentských volbách v roce 2004 velmi těsně porazil kandidáta Kuomintangu Lien Čana (Čchen získal 50,1 % hlasů). Volby se konaly jenom den poté, co byl v Tchaj-nanu společně s viceprezidentkou Annette Lu postřelen.[1] V prosinci 2004 rezignoval na funkci předsedy DPP. V roce 2005 navštívil jako první tchajwanský prezident Evropu, když se zúčastnil pohřbu papeže Jana Pavla II.; ve stejném roce byl zařazen do žebříčku Time 100. Čchen každoročně podával (neúspěšně) přihlášku Tchaj-wanu do OSN.[8]

Jeho druhé volební období bylo poznamenáno řadou korupčních skandálů samotného Čchena, jeho spolupracovníků a rodinných příslušníků, díky čemuž jeho podpora v zemi klesla na naprosté minimum. Opakovaně odmítl rezignovat[1] a postupně čelil vyšetřování,[9] masovým protestům[10] a několika návrhům na odvolání.[11] V červnu 2006 byl nucen přenést mnoho svých pravomocí na premiéra[9] a ústavně mu bylo zakázáno kandidovat na další funkční období. V říjnu 2007 opětovně stanul v čele DPP, ale v parlamentních volbách byla strana poražena Kuomintangem a Čchen z vedení strany odstoupil (v prezidentských volbách o dva měsíce později vyhrál rovněž kandidát Kuomintangu Ma Jing-ťiou).[1]

Po odchodu z politiky editovat

Prakticky ihned po odchodu z úřadu prezidenta v květnu 2008 mu bylo omezeno cestování, v srpnu vystoupil z DPP[1] a v listopadu 2008 byl zatčen.[12] V březnu 2009 stanul společně s manželkou, synem, snachou a dalšími obžalovanými před soudem kvůli údajné zpronevěře 104 milionů tchajwanských dolarů a přijetí úplatků ve výši asi 12 milionů amerických dolarů.[13] V září 2009 byl uznán vinným z několika ekonomických trestných činů a společně s manželkou odsouzen na doživotí.[8][14] Po dlouhé sérii právních bitev byly některé Čchenovy tresty zrušeny[1][6] a doživotí mu bylo (společně s manželkou) zmírněno na dvacetileté vězení.[15] V roce 2011 byl nicméně za padělatelstvípraní špinavých peněz odsouzen na dva roky[16] a v dalším případě na osmnáctiletý trest.[1]

Ve vězení trpěl řadou zdravotních potíží[1][17] a v roce 2013 se pokusil o sebevraždu.[18] V roce 2015 byl ze zdravotních důvodů na měsíc podmínečně propuštěn;[17] tato doba byla posléze několikrát prodloužena.[1]

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. Čína obyvatele Tchaj-wanu od volby Čchen Šuej-piena opakovaně odrazovala.[5]

Reference editovat

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p Chen Shui-bian [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2020-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f EYTON, Laurence. Made in Taiwan. TaipeiTimes.com [online]. 2000-03-16 [cit. 2020-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b BUCHERT, Viliam. Na Tchaj-wanu bouře stíhá bouři. iDNES.cz [online]. 2000-03-17 [cit. 2020-11-26]. Dostupné online. 
  4. a b c Prezident se převléká za Supermana. iHNed.cz [online]. 2000-03-24 [cit. 2020-11-26]. Dostupné online. 
  5. BUCHERT, Viliam. Šok pro Čínu: vyhrál příznivec nezávislosti. iDNES.cz [online]. 2000-03-18 [cit. 2020-11-26]. Dostupné online. 
  6. a b Profile: Chen Shui-bian. BBC.com [online]. 2010-06-11 [cit. 2020-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Zastavení stavby jaderné elektrárny otřáslo stabilitou Tchaj-wanu. iHNed.cz [online]. 2000-10-31 [cit. 2020-11-26]. Dostupné online. 
  8. a b MIKOLÁŠ, Robert. Bývalý tchajwanský prezident dostal za korupci doživotí. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2009-09-11 [cit. 2020-11-26]. Dostupné online. 
  9. a b Taiwan's Chen in corruption case. BBC.co.uk [online]. 2006-11-03 [cit. 2020-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Taiwan leader faces mass protest. BBC.co.uk [online]. 2006-09-09 [cit. 2020-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. GLUCK, Caroline. Taiwan debate on ousting leader. BBC.co.uk [online]. 2006-06-21 [cit. 2020-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. GAZDÍK, Roman. Tchajwanský exprezident zatčen. Je to kvůli Číně, říká. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2008-11-11 [cit. 2020-11-26]. Dostupné online. 
  13. Na Tchaj-wanu začal proces s exprezidentem obviněným z korupce. ČT24.cz [online]. 2009-03-26 [cit. 2020-11-26]. Dostupné online. 
  14. Bývalý tchajwanský prezident dostal kvůli korupci doživotí. ČT24.cz [online]. 2009-09-11 [cit. 2020-11-26]. Dostupné online. 
  15. Taiwan court rejects Chen Shui-bian corruption appeal. BBC.com [online]. 2010-06-11 [cit. 2020-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Taiwan ex-president Chen Shui-bian gets extra jail term. BBC.com [online]. 2011-08-26 [cit. 2020-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. a b Exprezident Tchaj-wanu se chtěl ve vězení zabít, míří do rukou lékařů. Lidovky.cz [online]. 2015-01-05 [cit. 2020-11-26]. Dostupné online. 
  18. Taiwan's jailed former president Chen Shui-bian attempts suicide, say officials. NDTV.com [online]. 2013-06-03 [cit. 2020-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy editovat