Otevřít hlavní menu

Charles Eugene Jules Marie Nungesser (15. března 18928. května 1927) byl francouzský stíhací pilot, osminásobné letecké eso, balónové eso, dobrodruh a podnikatel. Stal se třetím nejúspěšnějším francouzským stíhačem první světové války se 43 potvrzenými, z nichž bylo 7 pozorovacích balónů a 11 pravděpodobnými sestřely.[1]

Charles Nungesser
Charles Nungesser 01.jpg
Narození 15. března 1892
10. obvod
Úmrtí 8. května 1927 (ve věku 35 let)
Atlantský oceán
Ocenění důstojník Řádu čestné legie
Médaille militaire
Vojenský kříž
Válečný kříž 1914–1918
Distinguished Service Cross
Manžel(ka) Consuelo Hatmakerová (1923-1927)
Rodiče Eugène Nungesser
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nieuport 17 Le hussard de la mort "Jezdec smrti" na němž létal Charles Nungesser

Byl proslulý flamendr, pijan, sukničkář a potížista a jedním z jeho přátel bylo i jedno z prvních stíhacích es a taktéž velký potížista, flamendr a sukničkář, Jean Navarre. Tito dva údajně vytvořili předobraz stíhacích es: "pohledné, lehkomyslné, těžce žijící, zženštilé hejsky", byly nedisciplinovaní a milovali Paříž, kterou si užívali plnými doušky.

Jednou z jeho údajných společnic byla i slavná dvojitá špiónka a exotická tanečnice Mata Hari, které předal smyšlené informace o novém, tajném letadle s osmy novými (též tajnými) motory.[2]

Během války utrpěl velké množství zranění, ale vždy se v nejkratší možné době vracel k bojovému létání. Mnohdy létal ještě v obvazech a do kokpitu i z kokpitu mu museli pomáhat mechanici. Když krátce působil u americké Escadrille N 124 Lafayette, kterou si vybral pro svou rekonvalescenci. Byl to kompromis, protože Nungesser byl divoký a nedisciplinovaný ve vzduchu stejně jako v nemocnici a často utíkal. A Escadrille Lafayette mu umožnila létat a být zároveň pod dohledem lékařů v nedaleké nemocnici. Při prvním setkání u nich na letišti se Američané podivovali nad zafáčovanou postavou opírající se o hůl s metály na hrudi a zlatým úsměvem (při jednom z posledních střetů s nepřítelem přišel skoro o všechny zuby, když jeho ústa šikmo zasáhla nepřátelská kulka a zanechala mu jasně viditelnou jizvu). V té době dle vyjádření pilotů připomínal spíše invalidu než bojového pilota zralého do akce. Za necelý měsíc získal u jednotky sice "jen" 1 sestřel, ale americkým pilotům předal něco ze své zkušenosti a triky.[3]

Létal hlavně na dvojplošnících značky Nieuport.

Nieuport 11, 17, 17bis, 25 a ke konci války Spad S.XIII.

Lékařská zpráva ke dni jeho vyřazení ze služby v roce 1919 obsahovala toto:

  • fraktura lebky
  • otřes mozku
  • vnitřní zranění (vícenásobné)
  • pět zlomenin horní čelisti
  • dvě zlomeniny dolní čelisti
  • kus protiletadlového šrapnelu usazeného v pravé ruce
  • vykloubené koleno (levé i pravé)
  • opětovné vymknutí levého kolene
  • střelné zranění na ústech
  • střelné zranění na uchu
  • atrofie šlach v levé noze
  • atrofie svalovin v lýtku
  • vykloubená klíční kost
  • vykloubené zápěstí
  • vykloubený pravý kotník
  • ztráta zubů
  • pohmožděniny příliš četné, než aby stály za zmínku

Během války získal mimo jiné tato vyznamenání: francouzská Vojenská medaile, Řád čestné legie, Válečný kříž, belgický Válečný kříž, americký Křiž za vynikající službu, britský Vojenský kříž a mnohými dalšími vyznamenáními.[3]

Po válceEditovat

Jako mnoho dalších veteránů potíže se zařazením do života. Pokusil se založit leteckou školu, ale kvůli poválečnému nezájmu o letectví zkrachoval, tak se věnoval leteckým show, kde předváděl své letecké souboje z války. Při turné v Americe se seznámil se zámožnou Američankou, Consuelou Hatmakerovou, kterou si 25. března 1925 vzal, ale neměl v zájmu žít z jejího bohatství. Zkusil štěstí u amerických filmových společností a zahrál si hlavní roli v němém válečném filmu The Sky Raider (1925), kde hraje sám sebe. Začal se zajímat o přelet Atlantiku – o něco podobného se ještě nikdo nepokusil a nedávno vypsaná Orteigova cena v hodnotě 25 000 dolarů stála za to.

Nungesser se vrátil do Francie a rozhodl se, že se pokusí o přelet Atlantského oceánu z Paříže do New Yorku. Ani on, ani jeho navigátor Francois Coli se sice oficiálně nezaregistrovali, ale měli za to, že potřebné papíry vyřídí až zpětně po příletu do New Yorku. Původně mělo místo Nungessera letět jiné prvoválečné letecké eso, Paul Tarascon, ale ten se zranil při havárii a nahradil ho právě Nungesser. Dvouplošník Levasseur P. L.8 pojmenovaný L’Oiseau Blanc (Bílý pták) s oběma letci zmizel 8. května 1927. I přes mezinárodní pátrací akci nebyly ani stroj, ani posádka nikdy nalezeny. O dva týdny později Charles Lindbergh přistál v Paříži a Francouzi mu přichystali bouřlivé uvítání, i když truchlili pro velice oblíbeného Nungessera.

Na základě pozdějších pátrání došli odborníci k tomu, že Levasseur Atlantik přelétl, ale havaroval v lesích na kanadsko-americké hranici. Jeden z lovců ohlásil, že slyšel, jak nad jeho domem přelétlo letadlo, které o něco později havarovalo. Jiný lovec zase tvrdil, že našel v bažině letecký motor. Pátrací výprava několik let poté našla dřevěné trosky, podobné částem trupu dvouplošníku. Nikdo ale dodnes nepřinesl důkazy, které by potvrdily, že Nungesser s Colim opravdu Atlantik přeletěli.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Jan J. Šafařík - Air Aces Homepage: France - World War I
  2. RESCUE, Rescue. Charles Nungesser Flamboyant French Ace of WWI | RESCUEFASHION [online]. [cit. 2019-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b Nungesser, Charles : N. https://www.valka.cz [online]. [cit. 2019-08-16]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazyEditovat