Chaos (kosmogonie)

Chaos je v mnoha mýtech o stvoření stav prvotní temnoty, prázdnoty či nicoty, často blízký motivu prvotních vod.[2] V chaosu se pak objevuje stvořitelské božstvo či božstva, kosmický obr či kosmické vejce, jejichž činnost vede ke vzniku světa. Výraz vychází z řecké mytologie, kde je Chaos prvotním stavem před stvořením světa, někdy označovaný jako nejstarší z prvotních božstev, často ztotožňovaný s propastí, prázdnotou, temnotou, vzduchem či povětřím.[3]

Nebylo jsoucna ani nejsoucna tehdy,
nebylo vzdušného prostoru ani nebe nad ním.
Co se hýbalo? Kde? Kdo k ochraně bděl?
Byla to voda, hluboká, nesmírná?

Nebylo smrti, nesmrtelnosti v onen čas,
nebylo stopy po noci a dni.
Samo sebou jen to bez dechu dýchalo.
Mimo to nic nebylo jiného ...

Tma byla na počátku, pokrytá tmou,
v ní toto vše jako nerozlišená spousta vod.
Tam zárodek zahalen v prázdnotu hluchou -
to jediné povstalo mocí tvůrčího vznícení.

Rgvéd 10.129[1]

PříkladyEditovat

Motiv prvotního chaosu se objevuje například v několika indoevropských mytologiiích. Nejstarším doklad se nachází v rgvédském hymnu 10.129, který hovoří o počáteční absenci existence, temnotě a vodách, v kterých se zrodila touha a došlo tak ke vzniku světa. Chaos je také počátkem světa v nejznámějším řeckém kosmogonickém mýtu – Hésiodově Theogonii, a v přepracované formě se vyprávění objevuje i v Proměnách římského básníka Ovidia. V severské mytologii je zase znám Ginnungagap „zející jícen“, který představuje stav prvotní prázdnoty předcházející existenci světa.[2]

Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi. Země pak byla pustá a prázdná, nad propastí byla tma a nad vodami se vznášel Boží Duch.

Bůh řekl: „Ať je světlo!“ – a bylo světlo. Bůh viděl, že světlo je dobré, a Bůh oddělil světlo od tmy.

Starý zákon, Genesis 1[4]

V biblické tradici představuje prvotní vody či chaos propast zvaná hebrejsky tehom, zmiňovaná hned na počátku knihy Genesis. Fráze do češtiny překládaná jako „pustá a prázdná“, může být přeložena také jako „beztvará prázdnota“ a narážet tak na stav přecházející stvoření.[5]

Ve staré čínské literatuře se objevuje motiv chaosu v taoistickém textu Huainanzi z období dynastie Chan, podle kterého bylo nebe ani země na počátku beztvaré a tao se nacházelo v prázdnotě. Mayský mytologický text Popol Vuh zase zmiňuje stav kdy na počátku, než bohové Tepeu a Gucumatz stvořili svět, bylo vše tiché a nepohyblivé a existovalo jen moře a nebesa a z tohoto počátečního stavu. Motiv prvotní nicoty, prázdnoty či temnoty je také běžný v mytologii polynéských náboženství, například podle Maorů prvotní nicota (kore) dala vzniknout temnotě (po) a ta zase nebesům (rangi).[2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Rgvédské hymny. Překlad Oldřich Friš. Praha: DharmaGaia, 2000. ISBN 80-85905-62-0. S. 99. 
  2. a b c WITZEL, Michael. The Origins of the World's Mythologies. Oxford: Oxford University Press, 2013. ISBN 978-0199812851. S. 107-. 
  3. Theoi - Chaos [online]. [cit. 2019-11-01]. Dostupné online. 
  4. Gn 1, 1–2 (Kral, ČEP)
  5. DAVID TOSHIO TSUMURA, David Toshio. Creation and Destruction. A Reappraisal of the Chaoskampf Theory in the Old Testament. [s.l.]: Eisenbrauns, 1989. ISBN 978-1-57506-106-1. S. 9. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat