Cessna A-37 Dragonfly

Cessna A-37 Dragonfly (někdy i Super Tweet), je americký lehký bombardovací a bitevní letoun, vyvinutý z cvičného letounu pro základní letecký výcvik Cessna T-37. Stroj, který byl vyráběn v 60. a 70. letech 20. století, se uplatnil především ve válce ve Vietnamu.

A-37 Dragonfly
OA-37B-1 (centered).jpg
Určení lehký útočný letoun
Výrobce Cessna
První let říjen 1964
Charakter několik ve službě
Uživatel Americké letectvo (dříve)
Letectvo Vietnamské republiky (dříve)
Chilské letectvo (dříve)
Výroba 1963–1975
Vyrobeno kusů 577[1]
Vyvinuto z typu Cessna T-37
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik YAT-37DEditovat

 
Rotační kulomet v přídi letoun A-37B

Rostoucí americká zainteresovanost ve vietnamském konfliktu počátkem 60. let, vedla k zájmu o lehké útočné letouny označené zkratkou COIN (counterinsurgency-protipovstalecké), které měly sloužit především k blízké podpoře vlastních jednotek a pozorování (předsunutí letečtí návodčí). Proto byly v roce 1962 v USA pro tento účel pokusně upraveny dva cvičné letouny Cessna T-37B.

Zkoušky prototypů byly slibné, ale letectvo požadovalo značně vylepšený stroj, který by měl větší nosnost, odolnost a lepší vlastnosti při provozu v polních podmínkách. Proto bylo nutné především použít silnější motory. V roce 1963 letectvo odjednalo stavbu prototypu letounu YAT-37D, který se od cvičných T-37 v mnohém lišil. Jednalo se především o pevnější křídlo, větší přídavné nádrže o obsahu 360 l na koncích křídel, šestihlavňový rotační kulomet General Electric GAU-2B/A Minigun ráže 7,62 mm s kadencí 3000 ran za minutu a zásobou 1500 kusů střeliva, který byl instalován v pravé části přídě letounu. Dále letoun dostal lepší avioniku, navigační a komunikační systémy a také zpevněný podvozek pro operace z polních letišť. Hmotnost letounu se výrazně zvýšila, stejně jako jeho nosnost. Pro udržení dobrých výkonů byly použity nové motory General Electric J85-J2/5 o tahu 10,7 kN, což bylo dvakrát více, než původní motory Continental-Teledyne J69.

Prototyp YAT-37D poprvé vzlétl v říjnu 1964 a o rok později začaly zkoušky i u druhého prototypu. Zatímco první prototyp nesl po třech závěsnících pod každou polovinou křídla, druhý prototyp měl o dva více a první byl na tento standard také upraven. Zkoušky letounu byly úspěšné, ale protože letectvo na nějaký čas ztratilo o letoun tohoto typu zájem, byla realizace projektu odložena na neurčito a druhý prototyp byl dokonce předán do muzea.

Obnovení projektuEditovat

 
Cessna OA-37B za letu

Válka v jihovýchodní Asii však nadále eskalovala a ztráty letounů Douglas A-1 Skyraider, které tehdy byly hlavním letounem pro operace COIN, narůstaly. Letectvo tedy oprášilo projekt YAT-37D a rozhodlo se, že vhodnost typu ověří přímo v bojových podmínkách.

Firmě Cessna proto byla zadána výroba 39 předsériových kusů YAT-37D, jen mírně se odlišujících od prototypů. Všechny měly být přestavěny ze sériových cvičných T-37B. Letounu bylo původně přiděleno označení AT-37D, které se časem změnilo na A-37A Dragonfly. Součástí testovacího programu bylo znovuobnovení provozu muzeu mezitím předaného druhého prototypu, který byl upraven na standard A-37A.

V srpnu 1967 bylo 25 letounů sloučených do 604. squadrony pokusně nasazeno ve Vietnamské válce. Na základě zkušeností z provozu těchto letounů ve Vietnamu vznikla nová verze A-37B, která měla ještě více zesílený drak. Nově byl na tuto variantu instalován výstražný protisrážkový systém a pevná sonda pro doplňování paliva za letu, umístěná v přední části trupu před pilotním prostorem se dvěma vystřelovacími sedadly s parametry 0-0. Celkem bylo vyrobeno 577 letounů A-37B, jejichž největším uživatelem se stalo letectvo Jižního Vietnamu (VNAF), které převzalo 254 exemplářů. Po skončení války v roce 1975 používalo necelou stovku těchto letounů letectvo Vietnamské socialistické republiky. To poskytlo Polsku a SSSR několik A-37 ke studijním účelům. 16 Dragonfly původně patřících VNAF nacházejících se za hranicemi Vietnamu převzalo letectvo Thajska a 27 Jižní Korea.

Bojové stroje měly nosnost až 1200 kg zbraní a jelikož u nich bylo zachováno zdvojené řízení, bylo je i možné používat k operačnímu výcviku. Pokud letoun prováděl misi předsunutého leteckého návodčího, seděl na druhém sedadle pozorovatel, zatímco když se jednalo o přímou podporu jednotek, letěl se strojem pouze pilot a ušetřená hmotnost druhého člena posádky umožnila nést více zbraní.

VariantyEditovat

 
Cessna A-37B Dragonfly
  • YAT-37D – prototypy přestavěné z letounu Cessna T-37B.[2]
  • YA-37A – nové označení pro předchozí variantu
  • A-37A – sériová varianta, upravené stroje T-37B[2], vybavené novými motory J85, novým křídlem s 8 pylony a rotačním kanónem.
  • A-37B[2] – motory J85 výkonnější varianty, nástavec pro doplňování paliva za letu, zvýšená kapacita palivových nádrží a zpevněná konstrukce letounu.
  • OA-37B - 130 kusů přestavěných z varianty A-37B s avionikou upravenou pro předsunuté řízení operací USAF.[2]

UživateléEditovat

 
Cessna A-37B Dragonfly (s/n 68-7961) jednotky 71st Special Operations Squadron na Grissom Air Force Base, Indiana, USA, 13. května 1971

SpecifikaceEditovat

Údaje platí pro verzi OA-37B[2]

Hlavní technické údajeEditovat

  • Posádka: 2
  • Rozpětí: 10,93 m
  • Délka: 8,62 m
  • Výška: 2,80 m
  • Nosná plocha: 17,09 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 2817 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 6350 kg
  • Pohonná jednotka:proudový motor General Electric J85-GE-17A
    • Tah pohonné jednotky: 12,68 kN

VýkonyEditovat

  • Maximální rychlost: 843 km/h
  • Cestovní rychlost: 480 km/h
  • Dostup: 12 730 m
  • Stoupavost: 2130 m/min
  • Dolet s max. nákladem: 740 km

VýzbrojEditovat

  • 1 x 7,62 mm rotační kulomet GAU-2B/A v přídi letounu
  • až 1200 kg výzbroje na 8 pylonech:

Možnosti podvěsu výzbrojeEditovat

  • 30mm kanón DEFA-553
  • 20mm kanón GPU-2/A
  • 7,62 mm rotační kulomet SUU-11/A
  • Raketomet LAU-32A pro 19 neřízených střel
  • Pumy Mk.82
  • Kontejnery s napalmem
  • Kontejnery na submunici SUU-14
  • Řízené střely AIM-9 Sidewinder

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku A-37 Dragonfly na anglické Wikipedii.

  1. Gunston, Bill. The Encyclopedia of Modern Warplanes. New York: Blitz Editions, 1995. ISBN 1-85605-290-7
  2. a b c d e f g h i j k l m n o DONALD, David. Kapesní encyklopedie Vojenská letadla. 1. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2002. ISBN 80-7181-701-5. S. 51. 
  3. Cessna A-37/T-37 Dragonfly [online]. Wings Palette [cit. 2017-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Cessna A-37/T-37 Dragonfly [online]. Wings Palette [cit. 2017-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

  • DONALD, David. Kapesní encyklopedie Vojenská letadla. 1. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2002. ISBN 80-7181-701-5. S. 51. 
  • PELIKÁN, Michal. A-37 Dragonfly. Letectví a kosmonautika. 1998, roč. LXXIV., čís. 19, s. 59 a 60. 

Externí odkazyEditovat