Cerkev Ducha svatého

dřevěná svatyně v obci Huklivý, Zakarpatská oblast

Cerkev Ducha svatého (ukrajinsky: Церква Святого Духа, rusky: Церковь Святого Духа) je dřevěná pravoslavná cerkev v obci Huklivyj, v Zakarparské Ukrajině v okrese Volovec.

Cerkev Ducha svatého
Гукливий, Церква Св. Духа 2010 (6074).jpg
Místo
StátUkrajinaUkrajina Ukrajina, Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství a Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Souřadnice
Architektonický popis
Stavební slohdřevěný chrám
Výstavba18. století
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cerkev je památníkem[1] lemkovské dřevěné architektury[2] nebo také verchovynského baroka.[3]

Cerkev není využívána neboť věřící využívají nový zděný kostel z roku 1932.

HistorieEditovat

Cerkev byla postavena v roce 1649 kolonisty z haličské strany Karpat na horním konci obce Huklivyj na břehu horského potoka. V 18. století byla na západní části přistavěna věž.[4] V dobách sovětské éry byla cerkev uzavřena a po druhé světové válce sloužila jako muzeum ateismu. V letech 1970–1971 byla opravena. V osmdesátých letech 20. století byla vykradena. V období 1998 až 2001 svatyně kvůli nezájmu úřadů značně zchátrala. Až na konci roku 2001 byla opravena děravá střecha a obnoveno šindelové krytí.[3][5] Od 17. do 19. století byla v cerkvi vedena kronika Huklivyj.

ArchitekturaEditovat

Cerkev je dřevěná roubená orientovaná stavba na půdorysu obdélníku se třemi sruby (kněžištěloďbabinec) různé velikosti. Na podezdívce z říčního kamene stojí jedlové stěny. Nad babincem se tyčí štenýřová věž zakončená dvojitou barokní bání s lucernou. V západním průčelí je otevřená veranda s plochým stropem. Kolem cerkve obíhá pultová střecha posazena na dřevěných konzolách, které vystupují ze stěn. Chrám je zastřešen sedlovou střechou, nad závěrem zvalbenou. Nad kněžištěm je věžička sanktusníku opět s barokní bání. Střecha i stěny cerkve nad obvodovou pultovou střechou jsou pokryty šindelem.[4]

InteriérEditovat

Loď a kněžiště mají valenou klenbu. Mezi lodí a babincem je vyřezávaný oblouk. V interiéru se dochoval ikonostas z roku 1784 od německého umělce Franze Peera a několik nástěnných maleb.[6]

ZvoniceEditovat

U chrámu stojí památka Ukrajiny[7] samostatná dřevěná zvonice vysoká osm metrů na půdorysu čtverce. Spodní část je roubená krytá obvodovou pultovou střechou a nad ní je další obvodová stříška. Tato část nemá nosnou funkci, je postavena kolem čtyř štenýřů, které mají nosnou funkci a tvoří vyšší hranolovou část s otevřenými zvonovými okny. Zvonice je zakončena nízkou jehlanovou střechou, krytou šindelem stejně jako bedněné štenýřové stěny zvonice.[8] Stavební materiál je stejný jako u cerkve jedlové trámy. Ve zvonici jsou zavěšeny tři zvony.[3]

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Церква Святого Духа (Гукливий) na ukrajinské Wikipedii.

  1. tools.wmflabs.org [online]. [cit. 2020-01-12]. Dostupné online. 
  2. Памятники градостроительства и архитектуры Украинской ССР. 181-я страница 2-го тома. ua.vlasenko.net [online]. [cit. 2020-01-12]. Dostupné online. 
  3. a b c KRUSHYNSʹKA, Olena. Zakarpatí : průvodce bývalou Podkarpatskou Rusí. 1. vyd. Praha: ACADEMIA, 2017. 132–134 s. Dostupné online. ISBN 978-80-200-2647-7, ISBN 80-200-2647-9. OCLC 1003854880 S. 176–180. 
  4. a b LANGER, Jiři; KUČA, Karel. Dřevěné kostely a zvonice v Evropě. 1. vyd. Praha: Paseka, 2009. 2 svazky (528 s.). Dostupné online. ISBN 978-80-7185-980-2, ISBN 978-80-7185-982-6. OCLC 648151865 S. 323–325, 383. 
  5. KRUSHYNSKA, Olena. Гукливий. derev.org.ua [online]. 2008 [cit. 2020-01-12]. Dostupné online. 
  6. Церква Святого Духа. drymba.com [online]. [cit. 2020-01-12]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  7. tools.wmflabs.org [online]. [cit. 2020-01-12]. Dostupné online. 
  8. LANGER, Jiři; KUČA, Karel. Dřevěné kostely a zvonice v Evropě. 1. vyd. Praha: Paseka, 2009. 2 svazky (504 s.). Dostupné online. ISBN 978-80-7185-981-9, ISBN 978-80-7185-982-6. OCLC 648151865 S. 343–346. 

Externí odkazyEditovat