Cathedra Petri
Petrův stolec či Petrův trůn (latinsky Cathedra Petri, italsky La Cattedra di San Pietro) je veliký relikviář v apsidě baziliky svatého Petra, který tvoří nástavec oltáře. Je to pozlacený dřevěný trůn v barokním bronzovém baldachýnu se sochami. Relikvie z trůnu podle římské tradice měla patřit prvnímu papeži svatému Petrovi.
_4.jpg)
Historie editovat
S myšlenkou vytvoření monumentálního relikviáře v apsidě baziliky, který by vyvýšil a oslavil nejvzácnější relikvii Svatopetrské baziliky, přišel papež Alexandr VII.. V roce 1657 pověřil sochaře a architekta Gian Lorenza Berniniho, aby takový monument navrhl. Podle malého umělcova návrhu připravili jeho žáci větší model. Na návrh malíře Andrey Sacchiho Bernini svou původní skicu přepracoval a do nového návrhu zakomponoval také okno, aby apsidu shora prosvětlovalo. V roce 1666 dotvořil okno sklomalbou letící holubice Ducha svatého.
Popis editovat
Relikviář a křeslo editovat
Jádrem kompozice je bronzový trůn s barokním volutovým opěradlem, na němž je zlacený reliéf papeže při korunovaci císaře Karla II. Holého. Trůn drží dvě bronzové sochy adolescentních andělů, stojících na soklu. Jde o kovovou schránu, ve které je vložen jako relikvie středověký trůn dřevěný. Od nepaměti se věřilo v pravost svatopetrské relikvie, ačkoliv osud sv. Petra a jeho raně středověké baziliky to vylučují. Za pravděpodobnější již Alexandr VII. s Berninim považovali trůn, který dostal darem papež Jan VIII. od franckého krále Karla II. Holého po jeho císařské korunovaci v Pavii z roku 875. Darovací akt byl písemně doložen, zatímco původní biskupská katedra byla kamenná a zůstala v bazilice sv. Jana v Lateráně.
Teprve v roce 1867 nařídil papež Pius IX. schránu otevřít a dřevěný trůn veřejně vystavit. Historikové a restaurátoři tehdy relikvii prozkoumali, zdokumentovali a potvrdili, že stáří dřeva a tvar křesla odpovídají stylu a degradaci materiálu z raného středověku. První dendrologický průzkum dřeva mohl být proveden až za pontifikátu Pavla VI. v letech 1967-1968. Potvrdil, že dřevo katedry pochází ze stromů pokácených ve třicátých letech 9. století.[1] Tehdy byl originál restaurován, vystaven veřejnosti a zhotoveny z něj dvě kopie, jedna expozici Vatikánských muzeí a druhá pro Germánské národní centrální muzeum v Mohuči.[2] Podle analogií byla na nohy trůnu doplněna chybějící deska s šachovnicovitě uspořádanými obkladovými destičkami ze slonoviny. Dlouhodobý výzkum skončil publikací v roce 2016. [3]
Relikviář trůnu je završen bronzovou papežskou mitrou a Petrovým klíčem od nebeské brány, které nesou dva andílci. Podstavec trůnu tvoří zároveň střechu bronzového baldachýnu, rozepjatého nad oltářní menzou. Původní tabernákl se nedochoval.
.jpg)
Oltář již od roku 2000 neslouží liturgii, byl nahrazen novou oltářní menzou čelem k lidu.
Oltář a sochy církevních učitelů editovat
Bernini vložil relikviář do architektury barokního oltáře, na němž je mezi dva sloupy vsazen členitý plastický oblak, jehož konstrukce nese jak relikviář, tak sochy andělů s baldachýnem. Na oltářní menze je doprovázejí čtyři bronzové sochy církevních učitelů, kteří gesty na výjev upozorňují: po pravé straně to jsou dva představitelé západní církve římskokatolické Svatý Augustin a Svatý Ambrož, po levé straně učitelé východních církví svatý Jan Zlatoústý a za ním svatý Atanáš, symbolizují svornost všech křesťanských církví. Odlitky soch počátkem roku 1663 dodali kovolitci Ferrata, Raggi a Lazzaro Morelli. Ikonografii díla objasnil papež Benedikt XVI. roku 2012.[4]
Nimbus a okno editovat
Mezi pilastry chrámové zdi je vsazen třetí - nejvyšší díl kompozice. Sestává z paprsčité svatozáře (nimbu), posázené třemi desítkami vířících soch andílků. Září jako sluncová monstrance kolem oválného okna, ve kterém je vykládaná holubice Ducha svatého ve zlatém rámu, podle slovenských údajů z českého křišťálového skla, podle Němců z alabastru. Ranní sluneční paprsky ozařují relikviář zvláštním světlem.
Druhá katedra sv. Petra editovat
.jpg)
Druhý stolec, uctívaný jako katedra sv. Petra, je zhotoven z bílého mramoru s abstraktní ornamentální výzdobou na opěradle. Ta svědčí spíše pro islámský původ z období invaze v 8.- 9. století. Je postaven v kostele sv. Petra v Benátkách (San Pietro di Castello), který býval sídlem řeckokatolického patriarchátu. Tento trůn daroval byzantský císař Michael III. benátskému dóžeti z údajného Petrova působiště v Antiocheji.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ E. Hollstein, Jahrringchronologie der Cathedra lignea von St. Peter im Vatikan. In: Trierer Zeitschrift 37, 1974, 191-206.
- ↑ Antje Kluge-Pinsker: DSie Replik der katedra Petri im RGZM Mainz, dostupné online [1] Archivováno 7. 1. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ C. Jäggi: Cathedra Petri und Colonna Santa in St. Peter zu Rom. Überlegungen zu »Produktion« und Konjunktur von Reliquien im Mittelalter. In: A. F. Bergmeier, K. Palmberger, J. E. Sanzo (Hrsg.), Erzeugung und Zerstörung von Sakralität zwischen Antike und Mittelalter. Beiträge der internationalen Tagung in München, 20.-21. 10. 2015. Distant World Journal, Special Issue Vol. 1, 2016, s. 109-131.
- ↑ /Kázání z 28.2-2012
Literatura editovat
- J. Chalki, Tam, kde zomrel Peter. Daka, Bratislava, 1994, ISBN 80-9005-39-7-1
- B. Hitzen-Bohlen, Řím - umění a architektura. Slovart, Praha, 2008, ISBN 978-80-7391-061-7
- M. Collins, Vatikán - tajomstvá a poklady svätého mesta. Ikar, Bratislava, 2009, ISBN 978-80-551-2016-4
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Cathedra Petri na Wikimedia Commons
