Otevřít hlavní menu

Cassiodorus Senator, plným jménem Flavius Magnus Aurelius Cassiodorus Senator (488 Scylacium, Squillace v Kalábrii583 tamt.) byl římský křesťanský filosof, encyklopedista, ministr gótského císaře Theodoricha a mnich. Významně se zasloužil o přenesení antické vzdělanosti do středověku.

Cassiodorus
Gesta Theodorici - Flavius Magnus Aurelius Cassiodorus (c 485 - c 580).jpg
Narození 487
Scylletium
Úmrtí 583 (ve věku 95–96 let)
Scylletium
Povolání politik, historik, muzikolog, spisovatel, hudební teoretik a filozof
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Flavius Magnus Aurelius Cassiodorus (Rukopis ze 12. stol., Fulda)
Píšíci Esdráš (Codex Amiatinus, Florencie, kolem 700). Podle některých badatelů možná portrét Cassiodorův.

Obsah

Život a působeníEditovat

Cassiodorus pocházel z vážené senátorské rodiny, která původně pocházela ze Sýrie a v Itálii zbohatla. Už mezi jeho předky byla řada vysokých císařských úředníků a Cassiodorus byl už roku 507 ve velmi mladém věku jmenován kvestorem císařského paláce (Quaestor sacri palatii), což byl v té době druhý nejvyšší úřad. Jeho úkolem bylo sepisovat císařské výnosy a zákony a byl také členem consistoria, jakési vlády. Později zastával i další vysoké úřady: v letech 523-527 byl magister officiorum (po Boëthiovi) a po smrti císaře Theodericha roku 526 praefectus praetorio, což byl vůbec nejvyšší civilní úřad. Ve všech těchto úřadech se Cassiodorus snažil mírnit napětí mezi římskou aristokracií a gótskými panovníky, mezi katolíky a ariány.

Když začal východořímský císař Justinián I. dobývat zpět Itálii a po smrti gótského krále Athalaricha vypukly boje o trůn, stáhl se Cassiodorus z veřejného života. S papežem Agapétem domluvil zřízení teologického učiliště v Římě, což se však nezdařilo. Pobýval pak v Ravenně a od roku 537 v Konstantinopoli. Jako téměř sedmdesátiletý se roku 554 vrátil na rodinné majetky v jižní Kalábrii a blízko svého rodného Scylacia (dnes Sqillace) založil klášter Vivarium, do něhož podle některých zpráv sám vstoupil.

Klášter založil podle zásad Jana Cassiana a chtěl západnímu mnišství dát podobně hluboký teologický základ, jaký mělo východní mnišství. V Cassiodorově době byla značná část starověké literatury už ztracena a je jeho velikou zásluhou, že se spolu s dalšími (například Boethiem a Symmachem) přičinil o záchranu zbytku. Péči o literaturu uložil jako hlavní úkol mnichům svého kláštera a napsal pro ně jakousi příručku, Institutiones divinarum et saecularium litterarum, s přehledem starověké latinské literatury a návodem k jejímu opisování a šíření. I když klášter Vivarium brzy zanikl, úlohu převzala řada dalších. Ještě ve věku více než 90 let napsal Cassiorous knihu o ortografii, k níž připojil seznam svých spisů.

DíloEditovat

Cassiodorus a jeho žáci se pokládají za tvůrce středověkého školního curricula Sedmi svobodných umění. Jeho "Dějiny Gótů", které napsal na přání krále Therodoricha, se ztratily a zachoval se jen jakýsi výtah v Jordanově spise Getica Vedle gramatických spisů se zachovala stručná „Kronika“, sahající až do roku 519, významná sbírka úředních dopisů a výnosů Variae, kniha o dějinách církve (Historia ecclesiastica tripartita, společně s Epifaniem Scholastikem), výklad biblických Žalmů a úvod do studia Bible.

SpisyEditovat

  • Historia Gothorum (Dějiny Gótů, 12 knih, ztraceno), 533-551, patrně propagovaly spojení Gótů a Římanů do jednoho národa
  • Variae (Rozmanitosti, 12 knih), 537/8 zde
  • De anima (O duši), 538
  • Institutiones divinarum et saecularium litterarum (Základy cirkevních a světských nauk, 2 knihy), 551 až 562. Tiskem vyšla 1566, 1937, reprint 1961. zde
  • Historia ecclesiastica tripartita (Trojdílné církevní dějiny)
  • Chronica (Kronika), dějiny od Adama do roku 519
  • Expositio in psalterium (výklad Žalmů), 538-548 a 560-575
  • Complexiones in epistolas et acta apostolorurn et apocalysin (Výklady epištol, Skutků a Apokalypsy)
  • De orthographia (O pravopise), asi 578

Sebrané spisy:

  • Opera omnia I-II, 1848-1865

OdkazyEditovat