Otevřít hlavní menu

Carol Gilliganová (* 28. leden 1936) je americká psycholožka a zastánkyně feministického hnutí..

Carol Gilligan
Carol Gilligan P1010970 - cropped.jpg
Narození 28. listopadu 1936 (82 let)
New York
Alma mater Radcliffe College
Harvardova univerzita
Swarthmore College
Zaměstnavatelé Harvardova univerzita
Newyorská univerzita
Univerzita v Cambridgi
Ocenění Grawemeyer Award (1992)
Manžel(ka) James Gilligan
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Carol Gilliganová se narodila 28. ledna 1936 jako jedináček do židovské rodiny žijící v New York City. její otec William Friedman byl právník a její matka Mabel Kaminez byla učitelkou v mateřské škole. Bakalářský titul získala Gilliganová z anglické literatury na Swarthmore College. Magisterský titul pak získala v oboru aplikované psychologie, kterou studovala na Radcliffe college. Ph.D získala v oboru sociologie na Harvardově univerzitě.

Gilliganová učí v současné době na New York University, ale svou kariéru začínala jako vyučující na Harvardu, kde pracovala od roku 1967 až do roku 2002. Jejím manželem byl psycholog Lawrence Kohlberg.

Teorie morálky péčeEditovat

Gilligan spolupracovala s Kohlbergem při vytváření jeho teorií morálního vývoje, nicméně v průběhu rozhovorů si všimla nesrovnalostí mezi chlapci a dívkami. V reakci na to sepsala svou nejznámější knihu - Jiným hlasem, kde uvádí kritiku Kohlbergovy teorie a zároveň prezentuje vlastní pětistupňovou vývojovou teorii morálky péče, která má být typické pro ženy.

V kritice Kohlberga poukazuje i na takové paradoxy, jako že u dívek by způsob morálního uvažování regredoval. Také ilustruje, že dívky vnáší do příběhu vlastní interpretace a hledají možnosti řešení mimo zadané téma a objasňuje, že fakt, že z hlediska Kohlbergovy stupnice je to hodnoceno jako nižší stádium, je chyba v porozumění.

Předkonvenční stádiumEditovat

V tomto stadiu je orientace na individuální přežití. Péče je zaměřena výhradně na sebe a hlavní hodnotící princip je založen na tom, co je nejlepší pro mě.

První přechodné stádiumEditovat

V tomto stádiu by si žena měla začít uvědomovat existenci spojitosti s druhými a svou zodpovědnost vůči nim. Své předchozí uvažování kritizuje jako sobecké.

Konvenční stádiumEditovat

V reakci na uvědomění si předchozí sobeckosti svého jednání se žena ztotožní s mateřskou rolí a začne pečovat o druhé. Péče o sebe je však v důsledku předchozích úvah v přechodném stádiu vnímána jako sobecká a proto je zde extrémní koncentrace na péči o druhé na vlastní úkor, což je vnímáno za nesobecké.

Druhé přechodné stádiumEditovat

V této fázi nastane konflikt s faktem, že péče o druhé na svůj úkor je nelogická, jelikož připisuje ostatním větší hodnotu. Dochází zde ke konfliktu potřeb a představ a žena řeší, zda je možné skloubit péči o ostatní s péčí o sebe, aniž by byla sobecká. Podle knihy dochází k tomuto stádiu často po selhání vztahu, v němž byla žena v pečující roli ve smyslu konvenčního stádia.

Postkonvenční stádiumEditovat

V tomto stádiu dochází žena k pochopení, že uspokojovat vlastní potřeby není v rozporu s ženskou rolí a není to sobecké a péče o sebe a péče o ostatní se odehrává souběžně. Žena je schopna péči neposkytnout, jelikož si uvědomuje, že její prvotní zodpovědnost je vůči sobě samé.

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • GILLIGAN, Carol. 2001. Jiným hlasem: o rozdílné psychologii žen a mužů. Vyd. 1. Praha: Portál, 192 s. ISBN 80-717-8402-8.

Externí odkazyEditovat