Carl-Gustav Arvid Rossby

švédsko-americký meteorolog

Carl-Gustav Arvid Rossby [kɑːɭˈgʉsˌtav ˈarvɪd ˈrɔsːby]IPA (28. prosince 1898 Stockholm19. srpna 1957 tamtéž) byl švédský respektive americký meteorolog. Zakladatel americké meteorologické školy – chicagská meteorologická škola dynamické meteorologie. Popsal dlouhé planetární vlnyRossbyho vlny.

Carl-Gustav Arvid Rossby
Narození28. prosince 1898
Stockholm
ŠvédskoŠvédsko Švédsko
Úmrtí19. srpna 1957 (ve věku 58 let)
Stockholm
ŠvédskoŠvédsko Švédsko
Alma materStockholmská univerzita
Lipská univerzita
Univerzita v Bergenu
PracovištěChicagská univerzita
National Weather Service
Massachusettský technologický institut
Švédský hydrometeorologický ústav
Woods Hole Oceanographic Institution
Obormeteorologie
OceněníSymons Gold Medal (1953)
medaile Carla-Gustafa Rossbyho (1953)
International Meteorological Organization Prize (1957)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis editovat

Narodil se 28. prosince 1898 ve Stockholmu.

Studoval matematiku, fyziku a geofyziku na Stockholmské univerzitě. Byl na stáži u Vilhelma Bjerknese v Bergenu a v Lipsku.

Po studiích působil u Švédského hydrometeorologického ústavu a jako meteorolog při oceánografických expedicích. Přitom studoval matematickou fyziku.

Od roku 1926 působil v USA ve Washingtonu, D.C. v National Weather Service, kde sloučil teoretickou práci o turbulencích s povětrností službou pro civilní letectví.

V roce 1928 založil první americkou katedru meteorologie na Massachusettském institutu technologií. V tomto období se začal zajímat o termodynamiku atmosféry, promíchávání a turbulence a interakcemi mezi oceány a atmosférou.

V roce 1938 se stal občanem USA a následující rok se stal ředitelem National Weather Service. V roce 1939 publikoval práci o dynamice akčních center.

V roce 1940 byl jmenován profesorem na Chicagské univerzitě a obrátil svou pozornost opět na problematiku dlouhovlnných pohybů atmosféry. Úspěšně identifikoval a popsal tryskové proudění a po něm pojmenované Rossbyho vlny.

Během druhé světové války byl konzultantem spojeneckých vojsk a organizoval výcvik vojenských meteorologů, kteří byli převážně z chicagské katedry – většina z nich po válce pokračovala v matematickém popisu dynamiky atmosféry už s použitím počítačů. Během války se zabýval intenzivněji tryskovým prouděním.

Po 20 letech v USA se vrátil do Švédska. V roce 1947 byl jmenován profesorem na Stockholmské univerzitě a posléze ředitelem Švédského hydrometeorologického ústavu.

Založil vědecký časopis Tellus. Na sklonku života se zabýval chemickým klimatem atmosféry. Zemřel 19. srpna 1957 ve Stockholmu ve věku 58 let.

Odkazy editovat

Literatura editovat

  • KRŠKA, Karel; ŠAMAJ, Ferdinand. Dějiny meteorologie v českých zemích a na Slovensku. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001. 568 s. ISBN 80-7184-951-0. S. 197, 236, 280, 383, 412. 

Externí odkazy editovat