Buvolec pestrý
Buvolec pestrý, v Africe známý pod názvem bontebok (Damaliscus pygargus dříve Damaliscus dorcas), je velký sudokopytník obývající travnaté savany Jihoafrické republiky a Lesotha.
 Buvolec pestrý | |
|---|---|
 Buvolec pestrý v Národním parku Etosha, Namibie. | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Nadtřída | čtyřnožci (Tetrapoda) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | sudokopytníci (Artiodactyla) |
| Podřád | přežvýkaví (Ruminantia) |
| Čeleď | turovití (Bovidae) |
| Podčeleď | buvolci (Alcelaphinae) |
| Rod | buvolec (Damaliscus) |
| Binomické jméno | |
| Damaliscus pygargus (Pallas, 1767) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rozeznáváme 2 poddruhy: Buvolce bělořitního čili buntboka (D. p. dorcas) a buvolce běločelého čili blesboka (D. p. phillipsi).
Popis editovat
Trup je zbarven sytě hnědě s purpurovým leskem, břišní strana těla je žlutavá nebo bílá. Na končetinách má většinou žluté „punčochy“, na hlavě bílý pruh táhnoucí se od čela až k čenichu. U poddruhu D. p. dorcas nalezneme bílý obřitek a nepřerušovanou bílou střední podélnou lysinu na obličeji od rohů k čenichu, zatímco druhý poddruh D. p. phillipsi má lysinu přerušenou na čele černým páskem táhnoucím se mezi očima. Obě pohlaví jsou si velice podobná, jenom samice jsou menší a světlejší. Stejně jako ostatní buvolci má i buvolec pestrý protáhlý čenich, dlouhé uši a až 70 cm dlouhé zploštěné kroužkované rohy. Ty mají obě pohlaví, jenom u samců bývají delší než u samic.
Chování editovat
Buvolec pestrý je při nižších teplotách aktivní ve dne, kdy se živí trávou a jinými dostupnými rostlinami. Teplé dny tráví odpočinkem ve stínu stromů a keřů a za potravou se vydávají brzy ráno nebo večer. Jsou to společenská zvířata žijící obvykle v méně jak 25členných rozvolněných stádech tvořených několika samicemi nebo jedním dospělým samcem a samicemi s mláďaty. Buvolec bělořitní tvoří znatelně větší stáda než buvolec běločelý.
Samci obhajují teritoria, která si značí trusem, rozhrabáváním země a výměškem předoční žlázy, který otírají o traviny a větvičky. Při soubojích na sebe nejprve funí a prskají, poté zaujímají vyzývavé pozice a zápasí rohy, ke skutečným soubojům však dochází zřídkakdy. Vítězství jim umožňuje dominovat ve stádu samic a mláďat. Samci také drží stádo v celku a jsou iniciátory delších výprav. Svou dominantnost dávají najevo několika druhy chování, např. postavením bokem k vetřelci, rozrýváním půdy pomocí rohů nebo prudkým trháním hlavou.
Jejich přirozené predátory tvoří především kočkovité a psovité šelmy – lvi, levharti, hyeny a psi hyenovití.
Buvolec pestrý se páří v období dešťů, mezi únorem a dubnem. Samice rodí po osmiměsíční březosti jediné mládě, které se rodí v období mezi srpnem a prosincem. Mládě je již pár minut po narození schopno postavit se na končetiny a o něco málo později již následovat matku. Buvolec pestrý se může dožít až 17 let.
Ohrožení editovat
Buvolec pestrý byl dříve považován za škůdce, což bylo důvodem k tvrdému pronásledování a zabíjení. Ve volné přírodě byl do roku 1930 skoro vyhuben a přežívalo pouze sedmnáct zvířat. Díky následným ochranářským opatřením byla celková populace buvolců pestrých stabilizována a v současnosti je podle Červeného seznamu IUCN klasifikován jako málo dotčený druh.[2] Většina buvolců pestrých v současné době žije v přírodních parcích a rezervacích, kde tvoří celosvětově oblíbenou atrakci.
Buvolec pestrý v českých zoo editovat
Buvolce pestré chovají v Česku tyto zoologické zahrady:
Galerie editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bontebok na anglické Wikipedii.
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
- ↑ Červený seznam IUCN
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu buvolec pestrý na Wikimedia Commons - (anglicky) Animal Diversity Web
