Budislav (okres Svitavy)

obec v okrese Svitavy v Pardubickém kraji

Budislav (německy Budislau) je obec v okrese SvitavyPardubickém kraji. Žije zde 508[1] obyvatel.

Budislav
Znak obce BudislavVlajka obce Budislav
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecLitomyšl
Obec s rozšířenou působnostíLitomyšl
(správní obvod)
OkresSvitavy
KrajPardubický
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel508 (2024)[1]
Rozloha8,06 km²[2]
Katastrální územíBudislav u Litomyšle
Nadmořská výška520 m n. m.
PSČ569 65
Počet domů235 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduBudislav 64
569 65 Budislav u Litomyšle
obecbudislav@iol.cz
StarostaLuboš Šplíchal
Oficiální web: www.obecbudislav.cz
Budislav
Budislav
Další údaje
Kód obce577910
Kód části obce15440
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Budislav je rozlehlá vesnice na okraji Hornosvratecké vrchoviny s velkým podílem rekreačních objektů. Přímo v ní se nachází několik pískovcových útvarů (Velké a Malé Hradisko) navazujících na Toulovcovy a Městské maštale s pískovcovými skálami. Celá oblast je sdružena do Mikroregionu Toulovcovy maštale. V oblasti je síť značených cyklostezek.

Historie

editovat

Vesnice vznikla asi ve 13. století. Již samo jméno Budislav ukazuje na velmi starý původ, ještě z doby staroslovanské. Na místě vymýceného lesa byla založena vesnice s polnostmi. Spisovatel H. Jireček odvozuje jméno vesnice od Budislava - syna Miroslava z Popova Dolu, jenž byl podepsán na listině zvané „Hlava“ z roku 1226. „Hlava“ byl zvláštní útvar staročeského práva, náležející ke „společné poruce“. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1313. Toho roku držel vesnici Budislav Přebek z Vlkova, který ji dostal věnem.[4]

Koncem 14. a začátkem 15. století patřila Budislav s blízkým Jarošovem, Mladočovem a Desnou zámožnému litomyšlskému měšťanovi Vavřinci Toulovcovi.

Po vydání tolerančního patentu roki 1781 císařem Josefem II. dosáhli evangelíci náboženské svobody. V důsledku toho roku 1806 založili budislavští evangelíci svůj hřbitov v „Na Klínku“.

Roku 1824 byla v Budislavi zásluhou rychtáře J. Holce povolena škola. Pro školu byla najata místnost v chalupě č. 32 a tam se učilo 10 let. Poté byla vystavěna v letech 1843–1844 v Budislavi působením děkana litomyšlského Františka Paula nová školní budova. V roce 1878 se v Budislavi začalo vyučovat ženským ručním pracím a v roce 1883 byla otevřena při zdejší škole třetí třída. V roce 1892 byla postavena první hasičská zbrojnice. K novému spolku se přihlásilo hned 50 členů. Také byl založen spolek divadelních ochotníků.

Po ukončení 1. světové války byly na jaře 1919 vysázeny dvě lípy svobody, které nesly jména Masaryk a Wilson. Dne 19. března 1919 byla v Budislavi založena Tělocvičná jednota Sokol. Roku 1935 zanikl poslední mlýn v Budislavi. Na jaře roku 1936 se utvořilo v Budislavi družstvo pro zřízení elektrizace. Příštího roku byla v části Budislavi zavedena elektřina, a v roce 1943 byla již po celé obci. V červnu 1939 byla Budislav uznána letoviskem.

Kamenné Sedliště

editovat

Částí obce Budislav je Kamenné Sedliště. Historii doby pobělohorské v Kamenném Sedlišti a jeho okolí objasňují dochované životopisy exulantů, zvláště pak osob z rodiny mlynáře Ondřeje Pakosty. Ondřej Pakosta si v Kamenném Sedlišti koupil v roce 1694 nově postavený mlýn s pilou. Mlýn v roce 1719 od základu vyhořel, ale rodina jej postavila znovu. V roce 1734 byl tento mlýn uprchlému Vavřinci Pakostovi zkonfiskován a poté prodán Jiřímu Kysilkovi. V rekatolizovaných Čechách se Pakostův rod tajně přidržoval své původní a zakázané českobratrské víry. Po prozrazení byl např. Vavřinec uvězněn, zbičován, odsouzen k nuceným pracím (přikován „ke káře“), poslán na vojnu, byly mu odbrány děti; uvězněn byl také jeho bratr Jiřík a těhotná Magdalena – té byla po porodu novorozená holčička odebrána... Dorota Pakostová odešla do exilu v červnu 1733, brzy po ní odešla její sestra Lidmila, Jiřík s rodinou uprchli 24. 3. 1734 (utíkalo se i z Budislavi, např. Kateřina Měkotová)... Exulanti ze Sedliště se uchýlili do saského Karlova (Grabiszyce Średnie), odtud odešli hromadně a v závěru svého putování došli do Berlína a vznikajícího Českého Rixdorfu. V Českém Rixdorfu se ve farním archivu bratrského sboru zachovala část jejich životopisů.[5][6] Teréza Nováková se v předmluvě knihy o Janu Jílkovi zmiňuje i tom, že na hřbitůvku v Rixdorfu nalezla „desku zmučeného Vavřince Pakosty z Kamenných Sedlišť, jenž zemřel 16. ledna 1763“.[7]

Obyvatelstvo

editovat
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[8][9]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 1 423 1 270 1 186 1 085 1 115 1 041 998 697 702 606 501 435 435 449 446
Počet domů 209 202 203 192 190 188 192 196 169 159 150 187 211 235 235

Obecní správa

editovat

Obecní symboly

editovat

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 27. ledna 1997.[10]

Pamětihodnosti

editovat

Osobnosti

editovat
  • Daniel Pakosta, exulant z Kamenného Sedliště (1726–1762), svěřenec kazatele Ondřeje Machera. Od června 1755 byl prvním českým luterským kazatelem v Berlíně.[5]

Galerie

editovat

Reference

editovat
  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. Vznik obce. www.obecbudislav.cz [online]. [cit. 2021-02-27]. Dostupné online. 
  5. a b ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Více sluší poslouchati Boha než lidí: Několik životních příběhů, úvahy o konfesionalizaci a době mezi dvěma výročími. 600. výročí upálení mistra Jana Husa. 70. výročí reemigrace potomků českých exulantů. 1. vyd. Praha: Kalich, 2015. ISBN 978-80-7017-220-9. Ze života exulantů. Daniel Pakosta, exulant z Kamenného Sedliště u Litomyšle (1726–1762), s. 13–44. 
  6. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století. 1. vyd. Praha: KALICH 746 pages s. ISBN 80-7017-253-3. OCLC 45200491 S. 418–452, 498–499, 625.... 
  7. NOVÁKOVÁ, Teréza. Jan Jílek. Jiří Šmatlán. Na Librově gruntě. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1956. S. Předmluva 7–8. 
  8. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  9. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  10. Udělené symboly – Budislav [online]. 1997-01-27 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • Od Trstěnické stezky, ročník VIII.(1928-29), číslo 4., s. 50: Sklárna na Posekanci
  • Gustav Adolf Skalský: Z dějin české emigrace XVIII. století. Chotěboř 1911, s. 308–309

Externí odkazy

editovat