Budčický mlýn
Budčický mlýn v Budčicích u Vlastějovic v okrese Kutná Hora je mlýn, který stojí na řece Sázava na jejím 115,9 kilometru u jezu.[1] Je chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky; předmětem ochrany je mlýn čp. 9, bývalé hospodářské stavení čp. 15 a pozemky vymezeného areálu. Technická památka.[2]
| Budčický mlýn | |
|---|---|
 vodní mlýn | |
| Základní informace | |
| Sloh | secese |
| Výstavba | před 1587 |
| Přestavba | 1866, 1893 |
| Poloha | |
| Adresa | Budčice č.p. 9 a 15, Vlastějovice, okres Kutná Hora,  Česko |
| Souřadnice | 49°43′16,23″ s. š., 15°10′53,41″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 13986/2-2837 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie editovat
Vodní mlýn v Budčicích je uveden v urbáři z roku 1587. V roce 1802 při něm byla zřízena panská železná huť s vysokou pecí a dvěma hamry. Roku 1866 koupili huť včetně kovacího hamru bratři Josef, Václav, Ludvík, Adolf a Jindřich Svobodovi z Vídně a přestavěli ji. V roce 1874 vysoká pec vyhasla.[1]
O deset let později koupil huť dolnokralovický starosta Antonín Lanz. Stavba ale hrozila sesutím a v roce 1890 byla huť zbořena; z té doby se zachoval ostrov na Sázavě tvořený převážně modrou struskou vzniklou při tavení železné rudy.[1]
Na místě zbořené železářské hutě byl v letech 1892–1893 vystavěn nový mlýn advokátem Josefem Vaňkem z Prahy, který jej pronajímal. K mlýnu náleželo 12 hektarů polí a luk a ostrov na Sázavě. Zaměstnával stárka, dva mlýnské pomocníky, dvě služebné, kočího a sezónní dělníky.[1]
Roku 1928 vdova mlýn prodala. Nový majitel zrušil dvě kola a nahradil je jedním výkonnějším a přebudoval jez. Touto modernizací se však zadlužil, prodal 9 hektarů polí a propustil část zaměstnanců; po odchodu stárka mlýn pronajal za roční nájemné 12 000 Kč.[1]
Roku 1953 byl mlýn nuceně uzavřen. O dva roky později na naléhání okolních zaměstnanců opět zprovozněn, roku 1958 opět uzavřen a následující rok znárodněn.[1]
V roce 1990 jej rodina původního majitele restituavala. V roce 1992 bylo obnoveno vodní kolo a roku 1998 byl po opravě zpřístupněn veřejnosti jako muzeum. Při povodních v letech 2002 a 2005 utrpěl mlýn značné škody. Největší však napáchala povodeň v roce 2006, při které bylo zatopeno celé přízemí a bylo poničeno vodní kolo, které se trvale zastavilo.[1]
Dochovalo se původní vybavení z roku 1893, mlýnská technologie i lokální vodní zdroj elektrické energie. Renovované vodní kolo pohání částečně původní elektrický rozvod z mramoru a střídavý generátor. Má také obnovené dřevěné kolo na spodní vodu a Kaplanovu turbínu.[1]
Popis editovat
Voda na vodní kolo tekla od jezu náhonem a odtokovým kanálem se vracela zpět do řeky. Jez na řece je dlouhý 89 metrů, v roce 1928 byl upraven a postavena nová betonová vorová propusť. Roku 1893 měl mlýn 3 kola, nahrazená v roce 1928 jedním výkonnějším. K roku 1930 zde byl uváděn průtok 1,042 m³/s, spád 1,2 metru a výkon 5 k. Malá vodní elektrárna je při mlýně od roku 2015, má jednu Kaplanovu turbínu o výkonu 40 kW.[1]
Okolí mlýna editovat
U mlýna roste skupina chráněných lip malolistých. V jeho okolí vede vede turistická značená trasa 
0001 z Chřenovic do Berouna.
Odkazy editovat
Reference editovat
Literatura editovat
- DVOŘÁKOVÁ, Eva. JIROUŠKOVÁ, Šárka. PEŠTA, Jan. FRIČ, Pavel. 100 technických a industriálních staveb Středočeského kraje. Praha: Titanic, 2008. 221 s. ISBN 978-80-86652-37-5. S. 26-27.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Budčický mlýn na Wikimedia Commons - Vlastějovice na webu ČÚZK, Archivní mapy
- Mlýn Budčice na Youtube (Multimediální tvorba ZUŠ Ledeč nad Sázavou)
- Skupina lip u Budčického mlýna na Památné stromy
