Bublava

obec v okrese Sokolov v Karlovarském kraji
Tento článek je o obci v Krušných horách. O potoku v Doupovských horách pojednává článek Bublava (přítok Ohře).

Obec Bublava (něm. Schwaderbach[2]) se nachází v okrese Sokolov, kraj Karlovarský. Leží v těsné blízkosti česko-saské hranice. Žije zde 404[1] obyvatel.

Bublava
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Znak obce BublavaVlajka obce Bublava
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0413 560308
Kraj (NUTS 3) Karlovarský (CZ041)
Okres (LAU 1) Sokolov (CZ0413)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Kraslice
Historická země Čechy
Katastrální území Bublava
Katastrální výměra 6,14 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 404 (2019)[1]
Nadmořská výška 735 m n. m.
PSČ 357 22
Zákl. sídelní jednotky 1
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Bublava 389
35801 Kraslice
Starosta Monika Hrádková
Oficiální web: www.obecbublava.cz
E-mail: bublavainfo@volny.cz
Bublava v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Bublava
Bublava
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1601. Vznik souvisí s dolováním rud železa, olova, cínu a mědi v oblasti. Horníci, převážně z Durynska a Harzu, se zde začali usazovat již ke konci 16. století. Ves Bublava spadala pod Kraslice. Kraslické panství drželi až do roku 1666 Šumburkové, kdy je prodali Janu Hartwigovi z Nostic.[3][4]

Během Sudetské krize v roce 1938 zde 13. září 1938 napadli četnickou stanici Ordneři. Při neúspěšném pokusu o osvobození četnické stanice byli zabiti vrchní strážmistr František Novák a strážmistr Josef Brčák a následně řidič strážmistr Josef Falber, který přijížděl odvézt ženy a děti.[5][6]

Po roce 1945 došlo k nucenému vysídlení německého obyvatelstva a vzhledem ke své poloze v blízkosti státní hranice se obec ocitla v roce 1950 v nově zřízeném hraničním pásmu. Podstatná část zástavby obce byla zbořena, zejména v horní části.[4] Samostatnou obcí se stala Bublava 24.11.1990.[3]

Obec se smutně proslavila na přelomu 21. století, kdy byl za finanční účasti státu rozestavěn velkorysý akvapark, který zůstal z několika důvodů nedokončen. Torzo celého areálu tak již několik let hyzdí obec.[7]

Přírodní poměryEditovat

Bublava leží v Krušných horách a je to typická krušnohorská obec. Téměř ze všech stran je obklopena horami, z nichž nejvyšší je severně od obce ležící Kamenáč (932 m). Jihozápadně od obce leží Olověný vrch (774 m), západně na česko-saské hranici vrch Rakušák (768 m), jihozápadně vrch Vršina (752 m). Okolní vrchy jsou budovány metamorfovanými horninami s převahou fylitu, místy prostupujícím kvarcitickým fylitem až kvarcitem.[8] Obcí protéká Bublavský potok. Na nepojmenovaném potoce, přítoku Stříbrného potoka, se těsně za východním okrajem katastru nachází vodní kaskáda, tzv. Bublavské vodopády.[9]

ObyvatelstvoEditovat

Obyvatelé Bublavy až do vyčerpání zásob rud pracovali převážně v hornických profesích. Po útlumu dolování se živili pastevectvím, povoznictvím, domácí textilní výrobou a výrobou hraček.[4] K výraznému nárůstu počtu obyvatel docházelo od druhé polovině 19. století. Kolem roku 1850 žilo v Bublavě přibližně 2 150 obyvatel, v roce 1930 již více než 4 000 obyvatel v 718 domech.

V roce 1786 je v Bublavě zmiňována škola. Neměla však dosud školní budovu, jednalo se o vandrovní školu, učilo se po domech. Teprve v roce 1825 přidělila obec jednu vlastní místnost v horní část Bublavy, později druhou v dolní části Bublavy. Stavba samostatné školní budovy byla zahájena v roce 1878 a dokončena v červenci 1879. Škola byla trojtřídní, od října 1879 čtyřtřídní, v roce 1885 již pětitřídní. Na počátku školního roku 1892–1893 navštěvovalo školu 673 žáků. Později byla škola rozšířena a od školního roku 1904–1905 měla pět chlapeckých a pět dívčích tříd. Od roku 1953 do roku 1961 měla škola první až pátý ročník základní devítileté školy.[10]

Vývoj počtu obyvatel a domů Bublavy [11]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 2 410 2 692 3 194 3 447 3 914 3 695 4 106 675 668 533 363 260 336 344
Počet domů 208 279 339 386 496 544 718 651 204 166 127 158 190 205

PamětihodnostiEditovat

OstatníEditovat

Nad obcí v nadmořské výšce 802 m na vrcholu Olověný vrch (něm. Bleiberg) je dřevěná rozhledna s restaurací. Pod vrcholem je lyžařský areál s několika vleky a sjezdové tratě různé obtížnosti. V okolí obce je i možnost běžeckého lyžování a v létě cykloturistiky. Bublava je s německým Klingenthalem spojena hraničním přechodem pro vozidla do 3,5t.

FotogalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. ISBN 978-80-250-2914-5. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. Výnos ministra vnitra č. 494/1947 Ú.l., o stanovení nových úředních názvů míst.
  3. a b Z historie obce [online]. Obec Bublava [cit. 2018-12-22]. Dostupné online. 
  4. a b c PROKOP, Vladimír ml.; SMOLA, Lukáš. Sokolovsko: umění, památky a umělci do roku 1945. 1. vyd. Svazek 1. Sokolov: AZUS Březová, 2014. 2 svazky (878 s.). ISBN 978-80-905485-2-7, ISBN 978-80-904960-7-1. S. 53-58. 
  5. PŘEVRÁTIL, Jiří. Schwaderbach (Bublava) 13.9.1938 - statečná jednotka SOS [online]. Projekt Československé pohraničí 1938-1939 [cit. 2018-12-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-03-28. 
  6. STANĚK, Petr. Útok henleinovců v pohraničí: Bublava, září 1938 [online]. Vědomí národa, 2014-08-03 [cit. 2018-12-22]. Dostupné online. 
  7. Aquapark Bublava [online]. prazdnedomy.cz [cit. 2018-12-22]. Dostupné online. 
  8. Geologická mapa území [online]. Česká geologická služba [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. 
  9. Mapy.cz [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. 
  10. KOTĚŠOVEC, Václav. Pohledy do historie měst a obcí Kraslicka. 1. vyd. Praha: Svazek měst a obcí Kraslicka, 2011. 271 s. ISBN 978-80-86289-70-0. S. 86–87. 
  11. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Sokolov. Praha: Český statistický úřad, 2015. 12 s. Dostupné online. S. 1. 

Externí odkazyEditovat