Brtnice (zámek)

zámek v Česku

Zámek Brtnice je renesanční zámek ve městě Brtnice okresu Jihlava v kraji Vysočina. Na místě brtnického zámku původně stál vrcholně gotický hrad, který na konci husitských válek začal stavět Zdeněk z Valdštejna a jehož zbytky jsou dodnes patrné na třetím nádvoří. V období renesance dostal zámek definitivní trojdílnou dispozici, kterou si uchoval dodnes.

Brtnice
Vstupní část zámku s věží
Vstupní část zámku s věží
Základní informace
Sloh renesanční
Výstavba před r. 1400 (tvrz)
Přestavba po r. 1400 (hrad), po r. 1547 (zámek)
Stavebník Hynek I. Brtnický z Valdštejna
Další majitelé Brtničtí z Valdštejna, Collaltové
Současný majitel Spolek Svébyt Brtnice, z.s.
Poloha
Adresa Zámek 1, Brtnice, ČeskoČesko Česko
Ulice Zámek
Souřadnice
Brtnice (zámek)
Brtnice (zámek)
Brtnice (zámek), Česko
Další informace
Rejstříkové číslo památky 18806/7-4719 (PkMISSezObr)
Web [2]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Po bitvě na Bílé hoře byl zámek zkonfiskován a novým pánem se stal italský rod Collalto. Po konfiskaci collaltovského velkostatku v roce 1945 byl zámek zestátněn, ale protože se pro něj nenašlo využití, začal chátrat. Tato devastace stále pokračuje, jelikož spor o vlastnictví se táhne již od roku 1989 a žádná strana nedosáhla rozhodujícího soudního vítězství.

Zámek chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]

PopisEditovat

 
Palác na třetím nádvoří

Brtnický zámek se nachází v Kraji Vysočina v okrese Jihlava nedaleko centra města Brtnice. Stojí na ostrožné, na levém břehu řeky Brtnice a tvoří hlavní dominantu města. K celému komplexu patří horní zámecká zahrada ohraničená zdí a bránou, a dolní zámecká zahrada s rybníkem.

Zámek má protáhlý půdorys, jediná příjezdová cesta vede na jih přes kamenný mostek, prochází horní zámeckou zahradou a historickou bránou, načež ústí do ulice Horní město. Komplex se skládá ze tří nádvoří: do prvního se vstupuje přes čtyřbokou věž ohraničenou cimbuřím, která je nejvýraznějším znakem celého zámku. Zbytek jižní stany a celého prvního nádvoří uzavírají budovy, na východní straně se pak nachází polokruhová bašta spojená s budovou. Druhé nádvoří je ze tří čtvrtin uzavřené, pouze východní strana směrem k městu je široce otevřená. Mezi druhým a třetím nádvořím jsou z vnější strany další dvě bašty. Třetí nádvoří je částečně z jedné čtvrtiny otevřené, na západní straně se místo budovy nachází hradba.

HistorieEditovat

VznikEditovat

Od svého vzniku byla Brtnice centrem celé oblasti, a její pánové museli udržovat pořádek a zajišťovat bezpečnost cest. Z toho důvodu vznikl ve 13. století blízko soutoku řek Brtnice a Jihlavy hrad Rokštejn. Ten nicméně postupem času přestal vyhovovat, jednak kvůli značné odlehlosti od městečka, jednak kvůli špatné strategické poloze v údolí řeky. Během husitských válek pak došlo ke zhoršení vztahů mezi brtnickými Valdštejny a Jihlavou, a posádka z Rokštejna začala napadat jihlavské kupce a zúčastnila se i přepadení Jihlavy. V odvetě byl mezi roky 1423 - 1436 Rokštejn dobyt a pobořen, a z výše uvedených důvodů zůstal opuštěný. Zdeněk z Valdštejna tak před rokem 1436 zakládá brtnický hrad, protože Jihlavští se právě v tomto roce proti stavbě ohradili, nicméně neuspěli. Až v roce 1444 se tak výslovně mluví brtnickém hradu. Je pravděpodobné, že na místě již předtím stávalo jakési menší opevnění nebo hradiště, z něhož se ovšem do dnešní doby nezachoval žádný hmotný ani písemný důkaz.[2]


ValdštejnovéEditovat

Stavební vývoj ve středověku měl několik etap. Původně bezvěžová dispozice byla postupem času obehnána plášťovou zdí s jednou poloválcovou věžicí, vysunutou ze severovýchodního obvodu. Nejstarší palác se nacházel na jihovýchodě a hradba vybíhala od jeho severovýchodního nároží k východu, aby se pak zalomila k severu. Vytvořila tak ozub zastavěný ve druhé fázi, kdy na něj také navázal další palác, přiléhající k východnímu průběhu hradby. Z jihu odděloval hrad od terénu příkop. Do konce 15. století byl hrad na jihu rozšířen o předhradí s mohutnou hranolovou věží, jež byla v renesanci využita jako kuchyně. Třetí etapa se vyznačuje opravami po uherských válkách a dílčím vylepšením opevnění. Na samém sklonku gotického období pak bylo vybudováno vnější opevnění s protáhlými baštami.[3]

Rozsáhlé úpravy a přestavby hradu na renesanční zámek proběhly ve druhé polovině 16. století. Přestavěno a zvýšeno bylo východní palácové křídlo na třetím nádvoří a k němu bylo připojeno severní křídlo s dvoupatrovou loggií. Architektonické prvky přestavby, zejména loggie, mají shodné rysy s pracemi známého italského architekta Baldassara Maggi de Ronio v Telči, Jindřichově Hradci a na zámku Sádek u Moravských Budějovic. V Brtnici mohly přestavby započít snad již za vlády Zdeňka z Valdštejna před rokem 1560, pokračovat za Hynka Brtnického a Kateřiny Zajímačky a ukončeny byly v roce 1593 nebo až 1604, jak svědčí dochované letopočty na osazených kamenných deskách a nadpraží portálu. V této době byly upraveny budovy s průjezdní věží kolem prvního nádvoří, které bylo také s největší pravděpodobností vybudováno až v renesančním období a přestavěny budovy kolem druhého nádvoří. Jeho východní část, otevřená dnes k městu, byla před požárem v roce 1760 též zastavěna a po ohni snesena, podobně jako gotická věž v jižním příčném křídle druhého nádvoří. Zámek dostal v renesanci definitivní trojdílnou dispozici, kterou si uchoval dodnes i po barokních úpravách, při obnově po požáru v roce 1760 i po romantických novogotických přístavbách a přestavbách druhého nádvoří z roku 1842.[3]

CollaltovéEditovat

 
Starý kámen s erbem rodu Collalto

Po Bitvě na Bílé hoře byl zámek Valdštejnům zkonfiskován, novým pánem se stal italský rod Collaltové. Rambaldo XII., zvaný též Veliký (1579–1630), si v roce 1622 si od Ferdinanda II. zakoupil za 111 000 tolarů brtnický konfiskát po Zdeňku Brtnickém z Valdštejna, k němu připojil za 68 000 tolarů získané panství Německý Rudolec (dnes Rudolec) a Černá, konfiskát po Rafaelu Chroustenském, a za 10 000 tolarů přikoupil u Brtnice ležící Příseku, původně majetek Jana Vlka Křineckého z Ronova. Z těchto moravských statků vytvořil svou poslední vůlí fideikomis. Thomas Vinciguerra Collalto (1710–1768) připojil k moravskému fideikomisu v roce 1768 Uherčice, Písečné, Slavětín a alodiální Okříšky.[4]

Na úpravách interiérů zámku se patrně po roce 1627 podílel na objednávku hraběte Rombalda XIII. z Collalta a San Salvatore císařský architekt Giovanni Battista Pieroni. Přestavoval také kostel na předhradí brtnického zámku. Vlastní stavební práce zde řídil italský stavitel Giovanni Petruzzi. Tito umělci se mohli podílet i na štukové úpravě některých interiérů. Stavební zásahy do organismu zámku však v tomto období nebyly významné. Větší stavební aktivity zde počaly až po smrti Rombalda XIII. (1630), za jeho syna Claudia III. a jeho manželky Marie Isabely de Gonzago (alianční erb se dosud nachází nad vchodem na III. nádvoří). K úpravám, zejména vzniku štuk, došlo pravděpodobně někdy kolem roku 1650, ale další stopy této raně barokní fáze výstavby zcela smazala stavební rekonstrukce zámku prováděná po požáru v roce 1760. Dochovaným dokladem nejstarší barokní etapy je zřejmě pouze parapet studny z roku 1670, přenesený v roce 1935 na třetí nádvoří ze vstupní aleje a patrně i substrukce mostu přes příkop před vstupní věží do prvního nádvoří. Ta byla přebudována v roce 1764. Úpravy budovy mezi II. a III. nádvořím datuje pak deska s letopočtem 1668 a aliančním znakem Antonína Františka Collalta a jeho manželky Marie Terezie z Portia.[3]

Bohatou štukaturu má sál v prvním patře východního palácového křídla, v němž je umístěno 11 rozměrných olejomaleb obrazového cyklu tzv. "Vjezdů habsburských panovníků do Brtnice". Představují návštěvy Ferdinanda II. v roce 1630, Ferdinanda III. roku 1638, Leopolda I. z roku 1679, Josefa I. roku 1701 a Karla VI. v roce 1723. Tato návštěva také dala popud k vytvoření celého cyklu. Obrazy z let 1723 - 1724 jsou dílem velkomeziříčského malíře Karla Františka Teppera a patří k jeho nejlepším dílům. Cenné jsou zejména jako ikonografický doklad. Zachycují architektonický vývoj zámku i celého městečka Brtnice a jeho jednotlivých stavebních objektů včetně lidové architektury, ale i lidového kroje jihozápadní Moravy z první čtvrtiny 18. století.[3]

Další opravy interiérů i výzdoba stropů novou štukaturou proběhla po požáru v roce 1760 - tehdy dostaly hlavní zámecké budovy definitivní podobu, pouze západní a jižní křídlo II. nádvoří má novogotickou úpravu fasád z roku 1842. Roku 1764 byl na místě starého mostu před první branou postaven nový. V prvním poschodí západního, jižního a východního křídla I. nádvoří vzniklo nové členění místností včetně štukatury některých stropů. Sneseno bylo západní spojovací křídlo III. nádvoří i budova tvořící východní stranu II. nádvoří směrem k městečku, podobně jako hranolová věž v příčném křídle mezi I. II. nádvořím. Tato věž gradovala stanovou střechou zakončenou lucernou s cibulí a představovala do této doby výškovou dominantu zámku a předtím i hradu. Po požáru nebyly obnoveny všechny starší části zámeckého komplexu, došlo zřejmě ke zboření západního křídla u III. nádvoří a budovy kosočtverečného půdorysu, která stávala na jižní straně druhého nádvoří. Mezi severní stranou tohoto odbouraného objektu a hlavní palácovou budovou probíhal příkop.[3]

Na zámku po rozsáhlých stavebních opravách provedených po požáru docházelo po dobu téměř sedmdesáti let jen k dílčím změnám. Měnilo se využití jednotlivých místností, zřizovaly a přestavovaly se hospodářské prostory, vkládaly se dodatečné příčky. Z velkého množství těchto úprav lze snad uvést pouze zaklenutí schodiště u zámeckého rybníka, zbourání a znovu vystavění v menší výšce polozřícené bašty na východní straně zámku v roce 1818, zřízení krytých klenutých spojovacích chodeb v roce 1835 a hlavně snesení jednoho z rondelů v roce 1837. U zámeckých budov nastala kvalitativně nová fáze jejich vývoje v roce 1842. Jihlavský stavitel Jan Rathauský postavil v tomto roce nákladem 2389 zlatých patro nad do té doby přízemním traktem západního křídla II. nádvoří. Budova byla také prodloužena směrem k severu a tak došlo k zastavění dosud volného prostoru někdejšího příkopu. S těmito přestavbami zřejmě souvisí také úprava příčného křídla mezi II. a III. nádvořím. S použitím romantických novogotických architektonických detailů pak bylo upraveno křídlo mezi II. a I. nádvořím. Tím se v podstatě architektonický vývoj na brtnickém zámku uzavřel.[3]

Pozemková reformaEditovat

Celý majetek hraběte Emanuela Collalto et San Salvatore na území nové republiky zařadil Státní pozemkový ústav už v roce 1921 do prvního období prováděné pozemkové reformy. Jednalo se o celý velkostatek Brtnice-Okříšky-Pokojovice se dvorem Přímělkov, dvorem Střížov (ze dvora Okříšky jen do 50% výměry), o celý velkostatek Uherčice s Písečnou se Slavětínem a celý velkostatek Něm. Rudolec-Černá.[5]

Provádění pozemkové reformy na velkostatcích Něm. Rudolec-Černá, Okříško-Brtnice a Vel. Meziříčí. Za účelem provedení akce přídělové na velkostatcích Něm. Rudolec-Černá, Okříško-Brtnice (majitel Collatto Em. a San Salvator) a Vel. Meziříčí (majitel František Harrach) byl vyslán z obvodové úřadovny Státního pozemkového úřadu exponovaný komisař p. Jaroslav Pašek, který úřaduje ve Vel. Meziříčí v soudní budově v I. poschodí. Informace lze obdržeti u komisariátu ve Vel. Meziříčí, a to pouze ve dnech, určených pro strany, jimiž jsou středa a pálek, od 10—12 hodin dopoledne.

Venkov, 31. srpna 1922[6]

Státní pozemkový úřad ve Velkém Meziříčí zahájil přídělové řízení rozparcelovaných pozemků velkostatku Brtnice a Okříšky v únoru 1923. Jednalo se o pozemky s celkovou rozlohou 78,133 ha (z toho polí 61,748 ha, luk 7,827 ha, zahrad 0,0118 ha, pastvin 3,941 ha, rybníků 4,603 ha) ležící v soudním a politickém okrese Třebíč v kat. obcích: Heraltice, Petrovice, Pokojovice a Okříšky. Žádosti na úředních formulářích přijímal komisař pozemkového úřadu do 26. února 1923.[7]

Přihláškové řízení na velkostatku Černá-Německý Rudolec, jehož předmětem se staly zámek s hospodářskými budovami v Německém Rudolci, zámek s hospodářskými budovami v Černé a hostinec v Černé, dále pozemky o celkové výměře 281,1502 ha (z toho polí 218,1262 ha, luk 48,6573 ha, zahrad 2,5450 ha, luk 48,6573 ha, zahrad 2,5450 ha, pastvin 6,3638 ha, lesů 0,1205 ha, rybníků 2,1048 ha a ostatní půdy 3,2326 ha) v katastrálních obcích: Arnolec, Černá, Jersín, Chlumek, Měřín, Německý Rudolec a Stáj v soudních okresech Velké Meziříčí, Milava a Žďár, v politických okresech Velké Meziříčí, Milava a Nové Město, bylo zahájeno 10. ledna 1923 a končilo dnem 22. ledna 1923.[8]

Státní pozemkový úřad v Jihlavě započal přídělové řízení na velkostatku Brtnice v březnu roku 1925. Jednalo se o příděl dvorů (zbytkových statků): Brtnice, Příseka, Petrovice, Hynkov, Karlín (u Opatova) a Kněžice, o příděl zámku v Brtnici a zámku v Kněžicích, pivovaru v Brtnici, lihovaru v Karlíně a pozemky v kat. obcích soudního a politického okresu Jihlava a Třebíč: Brtnice, Brodce, Dol. Bítovčice, Číchov, Chlístov, Jestřebí, Komárovice, Kněžice, M. Brtnička, Petrovice, Pokojovice, Opatov, Předín, Příseka, P. Lhota, Radonín, Dolní Smrčné, Uhříňovice. Lhůta k podávání žádostí trvala do 12. dubna 1925.[9]

Do smrti knížete Emanuela Collalto byla provedena pozemková reforma pouze na velkostatku Černá a Rudolec, o něž Collaltové prakticky přišli. Z jeho rozlohy bylo 991 hektarů rozparcelováno a 145 hektarů půdy spolu s rudoleckým a černickým zámkem bylo v roce 1923 přiděleno jako zbytkový statek Ladislavu Růžičkovi, dobrodruhovi, který jej začal rozprodávat.[10] Velkostatek Brtnice do pozemkové reformy vstupoval s celkovou výměrou 6501,98 ha, 13 dvory a 8 polesími. Z toho bylo 7 dvorů úplné rozparcelováno a ze 6 dvorů utvořil pozemkový úřad zbytkové statky. Majiteli Manfrédu Collaltovi byl ponechán zámek Kněžice se 3 dvory a půdou o celkové výměře 489 ha a 4912 ha lesního hospodářství. Pivovar v Brtnici pozemkový úřad odprodal a lihovar v Karlíně byl združstevněn.[11]

Konfiskace majetkuEditovat

Změny v dalších osudech brtnického zámku přinesl rok 1945, neboť na základě dekretu prezidenta republiky z 21. června 1945 12/45 Sb. došlo ke konfiskaci collaltovského velkostatku včetně zámku a dosavadní majitel Oktavián z Collalta a San Salvatore se odstěhoval v roce 1947 s rodinou do Itálie. Následně zemědělský referent ZNV v Brně A. Kekus v červenci 1947 přidělil statek Brtnici z velkostatku Brtnice zemědělskému výrobnímu družstvu v Brtnici.[12] Pro celý rozsáhlý objekt se však nenašlo vhodné využití, a tak sloužil jako depozitní prostory, sklady a byty a postupně chátral.

V posledních letech totalitní éry byl zámek převeden na Stavební bytové družstvo Svébyt. Jeho tehdejší předseda Oleg Rybnikář po revoluci postupně zámek převedl na několik společností, v nichž byl statutárním zástupcem. Poslední z nich, Nadace Svébyt, se dodnes soudí s původním majitelem, Stavebním bytovým družstvem Svébyt v likvidaci. Tato kauza už prošla všemi stupni soudů včetně Nejvyššího, jenže po vítězství jedné strany se druhá odvolala a tato situace trvá dodnes.[13]

SoučasnostEditovat

 
Druhé zámecké nádvoří

Zámek je v havarijním stavu. V současné době jej má od Nadace Svébyt, kterou vede Oleg Rybnikář, pronajatý firma OPUS MORAVIAE, o. p. s., jejímž cílem je zámek opravit a zpřístupnit veřejnosti. Dne 1. března 2012 soud přiřkl vlastnictví zámku Nadaci Svébyt, ovšem likvidátor Stavebního bytového družstva Svébyt v likvidaci, které bylo do té doby majitelem, Tomáš Zachat, podal na podzim téhož roku dovolání k Nejvyššímu soudu.[14]

Zámek byl od června 2011 poprvé v historii zpřístupněn veřejnosti, přičemž přípravy na otevření zámku začaly už v lednu.[15] Zpřístupněny byly některé části zámku, z mobiliáře se dochoval pouze prvorepublikový biliárový stůl vykládaný mramorem.[15] Z výzdoby se pak dochovaly zbytky štuků a maleb od Baldassara Maggiho, který se podílel i na přestavbě zámku v Telči.[15] Na přelomu června a července však musel být zámek z důvodu popadaných větví uzavřen.[16] Kastelán zámku zároveň zveřejnil první údaje o návštěvnících – během června, kdy byl přístupný pouze o víkendech, zámek navštívilo více jak 500 návštěvníků.[16] Na přelomu července a srpna se za pomoci Hnutí Brontosaurus započalo s obnovou hradní zahrady.[17] Ovšem 22. září téhož roku došlo k havárii a zřícení střechy prvního nádvoří zámku, která předčasně ukončila první sezonu zámku,[18] během které zámek navštívilo přibližně 2 200 návštěvníků.[19] Nedlouho poté předseda správní rady společnosti Opus Moraviae Petr Řehořka připustil možnost ukončení nájemní smlouvy a opuštění zámku.[20] K tomu nakonec nedošlo. Plány na opravy se začaly objevovat na začátku října a šlo o dva typy – provizorní, které by vyšly na stovky tisíc korun nebo definitivní, který by stál několik milionů.[21] Majitel zámku také oslovil vedení kraj a ministerstvo kultury se žádostí o dotace na opravy a zároveň se rozeběhly nutné opravy střech.[21] Mezitím nařídil Stavební úřad Brtnice majiteli zámku zabezpečení objektu, aby zřícenou střechu mohli prohlédnout archeologové z Muzea Vysočiny a z Archeologického ústavu Akademie věd.[19] Na konci října vedení kraje přislíbilo přispět na opravy zámku částkou 300 000 korun.[22] Dne 8. listopadu 2011 pak tuto dotaci vázanou na opravu střechy odsouhlasilo krajské zastupitelstvo.[23] Částkou 140 000 korun pak přispělo město Brtnice a 250 000 korun poslalo ministerstvo.[24] Podmínkou krajské dotace byla výstavba krovu do konce roku 2011.[23][25] Z důvodu chybějících 200 000 korun však nemohla být zakoupena střešní krytina a střechu zámku tak chránila pouze provizorní plachta.[25] V květnu 2012 byl zámek znovu otevřen veřejnosti, ovšem přístup byl možný pouze po předchozí domluvě.[26] Dne 26. prosince byl zámek otevřen v rámci tzv. zimní sezony, která trvala do 1. ledna 2013.[27] Opravy zámku jen za rok 2012 si vyžádaly 1,14 milionu korun.[27]

V roce 2014 se opravy zámku rozeběhly nanovo, tentokrát pod vedením společnosti Zámek Brtnice, o.p.s.[28] Zároveň sem byla umístěna mj. expozice Brtnických kovadlin[29]. V roce 2015 bylo oznámeno, že majitel zámku se snaží získat první část z celkem potřebných několika set milionů korun z evropských fondů. Také proběhla jednání s městem Jihlavou, kdy zámek měl být zařazen Integrovaného plánu rozvoje územní jihlavské sídelní aglomerace. Zámek do tohoto plánu z několika důvodů zařazen nebyl. Další peníze chce majitel zámku získávat veřejnou sbírkou, od sponzorů či z pronájmů. Majitel zámku by na zámku rád provozoval minipivovar, restauraci, vinárnu, ubytování, školící středisko či další služby.[30]

V roce 2019 byly do budovy zámku osazena nová okna. V příštích letech má rekonstrukce pokračovat.[31]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2011-06-19]. Identifikátor záznamu 129532 : zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. JANÁK, Jan, Pavel Balcárek, František Čapka, Zdeněk Měřínský, Vratislav Nejedlý, Jan Trojan, Marie Zaoralová. Dějiny Brtnice a připojených obcí. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně ve spolupráci s Místním národním výborem v Brtnici, 1988. 436 s. Kapitola Brtnice a její okolí od poloviny 13. století do válek husitských, s. 84-88. (čeština) 
  3. a b c d e f Brtnice rodiště Josefa Hoffmanna. Brtnice: Město Brtnice, 2006. ISBN 80-254-1426-4. S. 9-12. (čeština) 
  4. Jan Koumar: Vídeňská a moravská sídla Emanuela Josefa 4. knížete Collalto e San Salvatore, HISTORICA Revue pro historii a příbuzné vědy 2019/1, s. 33.
  5. Venkov, orgán České strany agrární, 10. června 1921, s. 1-2.
  6. Venkov, orgán České strany agrární, 31. srpna 1922, s. 2.: Rozhledy.
  7. Venkov orgán České strany agrární, 24. únor 1923, s. 10: Pozemková reforma.
  8. Venkov orgán České strany agrární, 10. ledna 1923, s. 9.
  9. Venkov orgán České strany agrární, 12. březen 1925, s. 7.: Pozemková reforma.
  10. Jan Koumar: Vídeňská a moravská sídla Emanuela Josefa 4. knížete Collalto e San Salvatore, HISTORICA Revue pro historii a příbuzné vědy 2019/1, s. 33.
  11. Průvodce po archivních fondech a sbírkách, Státní archiv v Brně, Archivní správa, 1964, s. 172.
  12. Čin: list české sociálně-demokratické strany dělnické pro osvobozené části Moravy. V Brně: Česká sociálně-demokratická strana dělnická, 10.07.1947, 3(159). s. 5.
  13. PECHANOVÁ, Jana. Prosouzené roky mění zámek Brtnice v trosky [online]. novinky.cz, 2011-09-29 [cit. 2015-01-14]. Dostupné online. (čeština) 
  14. KOLAŘÍK, Michal. Chátrající zámek v Brtnici se po více než půl roce znovu otevřel [online]. iDNES.cz, 2012-12-27 [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 
  15. a b c JANOUŠKOVÁ, Pavla. Brtnický kastelán otevřel zámek. Prohlídku plánoval od ledna [online]. iDNES.cz, 2011-06-06 [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 
  16. a b BOŘIL, Martin. Zámek v Brtnici uzavřely hned na začátku sezony spadlé větve [online]. iDNES.cz, 2011-06-28 [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 
  17. PACLÍK, Jaroslav. Na zámku v Brtnici budou mít gotickou zahradu s bylinkami i růžemi [online]. iDNES.cz, 2011-08-14 [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 
  18. BOŘIL, Martin. Na zámku v Brtnici se zřítila část střechy, nehoda ukončila sezonu [online]. iDNES.cz, 2011-09-23 [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 
  19. a b MAREŠ, Miroslav; BOŘIL, Martin. Spadlou střechu brtnického zámku musí prohlédnout archeologové [online]. iDNES.cz, 2011-10-13 [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 
  20. MAREŠ, Miroslav. Spadlá střecha v Brtnici oddálí opravy, nájemce zvažuje odchod ze zámku [online]. iDNES.cz, 2011-09-27 [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 
  21. a b MAREŠ, Miroslav. Týden po pádu střechy se rodí plán na záchranu zámku Brtnice [online]. iDNES.cz, 2011-10-01 [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 
  22. MAREŠ, Miroslav; PACLÍK, Jaroslav. Na opravu střechy brtnického zámku kraj možná přispěje tři sta tisíc [online]. iDNES.cz, 2011-10-27 [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 
  23. a b Redakce. Brtnice dostane dotaci [online]. Třebíčský deník, 2011-11-09 [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 
  24. MAREŠ, Miroslav. Brtnice, ministerstvo i kraj daly na opravu střechy zámku stovky tisíc [online]. iDNES.cz, 2011-11-09 [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 
  25. a b MAREŠ, Miroslav. Zámek v Brtnici opravují dělníci jen rukama, kvůli dotaci spěchají [online]. iDnes.cz, 2011-12-11 [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 
  26. KOLAŘÍK, Michal. Prohlídky chátrajícího zámku v Brtnici oživila pradlena i bílá paní [online]. iDNES.cz, 2012-04-28 [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 
  27. a b KOLAŘÍK, Michal. Chátrající zámek v Brtnici se po více než půl roce znovu otevřel [online]. iDNES.cz, 2012-12-27 [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 
  28. Zámek Brtnice, OPS. zámek Brtnice [online]. Zámek Brtnice, OPS [cit. 2015-12-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-22. 
  29. Brtnické kovadliny: Titulní stránka [online]. www.brtnickekovadliny.cz [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 
  30. KODYSOVÁ, Jana. Zámek v Brtnici znovu ožívá, opravy vyjdou na půl miliardy [online]. Třebíčský deník, 2015-12-07 [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 
  31. Zámek v Brtnici dostal před zimou další okna, stále je v ohrožení. iDNES.cz [online]. 2019-12-03 [cit. 2020-02-05]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat