Brachypelma
Rod sklípkanů Brachypelma byl vytvořen v roce 1891 francouzským arachnologem Eugènem Simonem (30. dubna 1848 - 17. listopadu 1924) a zahrnoval nejprve jen jeden druh Brachypelma emilia, který byl doposud klasifikován jako Mygale emilia. O několik let později, v roce 1903, tento rod další významný arachnolog Pocock rozšířil o 4 další druhy, které sem přeřadil z rodu Eurypelma. Jednalo se o druhy B. albiceps, B. pallidum, B. smithi a B. vagans. V současnosti je do rodu Brachypelma řazeno 8 druhů, vyskytujících se v Mexiku a Střední Americe. Nedávná revize rodu pomocí nástrojů molekulární biologie ovšem naznačuje, že tento počet nemusí být konečný. Je pravděpodobné, že druhy B. smithi a B. annitha, které jsou si vzhledově velmi podobné, vlastně nejsou samostatné druhy, ale jen různé formy B.smithi[1]. Další důkladné studie vedly k vyčlenění některých druhů do nového rodu Tliltocatl; konkrétně jde o T. albopilosum, T. epicureanum, T. kahlenbergi, T. sabulosum, T. schroederi, T. vagans a T. verdezi.[2]
 Brachypelma | |
|---|---|
 Brachypelma smithi | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Arthropoda) |
| Podkmen | klepítkatci (Chelicerata) |
| Třída | pavoukovci (Arachnoidea) |
| Řád | pavouci (Aranidea) |
| Čeleď | sklípkanovití (Theraphosidae) |
| Rod | Brachypelma (Brachypelma) Simon, 1891 |
| druhy | |
vizte text článku | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Atraktivní vzhled sklípkanů tohoto rodu vedl v osmdesátých a devadesátých letech 20. století k prudce narůstajícímu zájmu chovatelů zejména v USA, Číně a v Evropě. Sklípkani byli do té doby místními obyvateli likvidováni na potkání, jejich nory byly často vypalovány. Když však místní zjistili, že se dají dobře zpeněžit, začali být ve velkých množstvích odchytáváni a prodáváni na místních tržištích a vyváženi do celého světa. To vedlo k poklesu jejich populací v některých oblastech a proto byl celý rod Brachypelma zařazen na seznam druhů chráněných Úmluvou o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (zkráceně CITES).
Odchyt v přírodě byl sice omezen, ovšem zemědělci se opět vrátili k ničení nor a zabíjení sklípkanů v přírodě. Nepovolený odchyt a pašování z Mexika však údajně stále pokračuje.[1] Tito sklípkani se v zajetí poměrně snadno rozmnožují, takže populace chované v zajetí jsou velké a stabilní. Časté a úspěšné odchovy vedly ke snížení cen sklípkanů a podstatné zlepšení jejich dostupnosti. Často však dochází k příbuzenskému křížení, které snižuje variabilitu chovaných jedinců a pravděpodobně povede k jejich degeneraci. Občas také dochází ke křížení blízce příbuzných druhů, někdy nevědomky, jindy záměrně, což genetickou variabilitu sklípkanů držených v chovech degraduje ještě více. Regulace CITES je proto často vnímána jako kontraproduktivní a nesmyslná, neboť sice brání vývozu a mezinárodnímu obchodu se sklípkany rodu Brachypelma, ale nechrání pavouky na původních lokalitách a zároveň výrazně omezuje možnosti chovatelů udržet variabilitu a čistotu genofondu.
Toxicita
Většina pavouků patří mezi aktivní lovce, kteří usmrcují nebo paralyzují svou kořist jedem produkovaným v jedových žlázách. Do těla kořisti je vypouštěn kanálky v drápcích chelicer. Pavoučí jedy jsou evolučně vyvinuty především pro lov kořisti vhodné velikosti, tzn. především jiných bezobratlých. Pro vyšší obratlovce a člověka tak nejsou životně nebezpečné, nehledě na to, že množství jedu produkované drobným pavoukem je velmi malé. Toto platí i pro sklípkany, u nichž je produkce jedu vzhledem k jejich velikosti pochopitelně větší. Přesto ani sklípkany rodu Brachypelma nepovažujeme za nebezpečné živočichy. Jejich kousnutí však může být dosti bolestivé a v některých případech může vést ke zdravotním komplikacím vyžadujícím zásah lékaře. Kousnutí bývá provázeno křečemi a otoky, které mohou přetrvávat v řádu dní až týdnů. Většina sklípkanů rodu Brachypelma jsou téměř neagresivní. Pokud se sklípkan cítí v nebezpečí, či má špatné podmínky pro život, ve většině případů vystřeluje chloupky nacházející se na jeho zadečku. Pokud však sklípkana dostatečně vyprovokujete je velmi malá šance že vás kousne.
V jedu sklípkanů rodu Brachypelma byla identifikována celá řada toxinů, zahrnujících nízkomolekulární látky, peptidy a proteiny. Jednotlivé složky jedu mají odlišně funkce, jako např. paralýza, aktivace nebo inhibice iontových kanálů a receptorů. V pavoučím jedu bylo identifikována více než 500 bioaktivních peptidů s molekulovou hmotnou nižší než 10 kDa. V jedu B. albopilosum byl například nedávno identifikován neurotoxický peptid brachyin.[3] Je tvořem 41 aminokyselinami a vykazuje silný toxický účinek na šváby. U pokusných myší vyvolává brachyin analgetické účinky. Je také omezeně schopen zastavovat dělení nádorových buněk v kultuře. Jiné peptidové toxiny izolované z jedu B. albiceps a B. smithi zase vykazovaly insekticidní aktivitu a způsobovaly nekrózu hmyzích buněk.[4][5]
Druhy rodu editovat
- Brachypelma albiceps Pocock, 1903
- Brachypelma andrewi Schmidt, 1992
- Brachypelma annitha Tesmoingt, Cleton & Verdez, 1997
- Brachypelma auratum Schmidt, 1992
- Brachypelma aureoceps (Chamberlin, 1917)
- Brachypelma baumgarteni Smith, 1993
- Brachypelma boehmei Schmidt & Klaas, 1993
- Brachypelma emilia (White, 1856)
- Brachypelma fossorium Valerio, 1980
- Brachypelma hamorii Tesmoingt, Cleton & Verdez, 1997
- Brachypelma klaasi (Schmidt & Krause, 1994)
- Brachypelma smithi (F. O. P.-Cambridge, 1897)
- Brachypelma schroederi (Rudloff, 2003)
Reference editovat
- ↑ a b MENDOZA, Jorge. Systematic revision of Brachypelma red-kneed tarantulas (Araneae: Theraphosidae), and the use of DNA barcodes to assist in the identification and conservation of CITES-listed species. Invertebrate Systematics. 2017. Dostupné online.
- ↑ MENDOZA, Jorge; FRANCKE, Oscar. Systematic revision of Mexican threatened tarantulas Brachypelma (Araneae: Theraphosidae: Theraphosinae), with a description of a new genus, and implications on the conservation. Zoological Journal of the Linnean Society. 2020-01-01, roč. 188, čís. 1, s. 82–147. Dostupné online [cit. 2021-03-21]. ISSN 0024-4082. DOI 10.1093/zoolinnean/zlz046.
- ↑ ZHONG, Yunhua; SONG, Bo; MO, Guoxiang. A Novel Neurotoxin from Venom of the Spider, Brachypelma albopilosum. PLOS ONE. 2014-10-20, roč. 9, čís. 10, s. e110221. Dostupné online [cit. 2017-02-11]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0110221. PMID 25329070.
- ↑ ARDISSON-ARAÚJO, Daniel Mendes Pereira; MORGADO, Fabrício Da Silva; SCHWARTZ, Elisabeth Ferroni. A New theraphosid Spider Toxin Causes Early Insect Cell Death by Necrosis When Expressed In Vitro during Recombinant Baculovirus Infection. PLOS ONE. 2013-12-13, roč. 8, čís. 12, s. e84404. Dostupné online [cit. 2017-02-11]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0084404. PMID 24349574.
- ↑ CORZO, Gerardo; DIEGO-GARCÍA, Elia; CLEMENT, Herlinda. An insecticidal peptide from the theraposid Brachypelma smithi spider venom reveals common molecular features among spider species from different genera. Peptides. 2008-11-01, roč. 29, čís. 11, s. 1901–1908. PMID 18687374. Dostupné online [cit. 2017-02-11]. ISSN 0196-9781. DOI 10.1016/j.peptides.2008.07.003. PMID 18687374.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Brachypelma na Wikimedia Commons
