Bourovec březový

druh hmyzu

Bourovec březový (Eriogaster lanestris) je noční motýl z čeledi bourovcovitých, vyskytující se také na území České republiky.

Jak číst taxoboxBourovec březový
alternativní popis obrázku chybí
dospělec (samice)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenšestinozí (Hexapoda)
Třídahmyz (Insecta)
Podtřídakřídlatí (Pterygota)
Řádmotýli (Lepidoptera)
Čeleďbourovcovití (Lasiocampidae)
Rodbourovec (Eriogaster)
Binomické jméno
Eriogaster lanestris
Linné, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rozšíření editovat

Vyskytuje se na výslunných lesostepních biotopech s křovištními porosty trnek a bříz, často ve středních nadmořských výškách, také na vřesovištích. Sekundárně osidluje ovocné sady a stromořadí.[1][2][3]
Ještě koncem 20. století byl považován za hojný druh,[2][3] od té doby ale jeho počty trvale klesají. V Červené knize bezobratlých ČR (2017) je zařazen jako zranitelný druh.[4]

Popis editovat

 
Sbírkový exemplář
(samec z líce a rubu)
 
Housenka bourovce březového

Patří k menším bourovcům. Přední křídlo dosahuje délky 15–20 mm, přičemž samice jsou větší než samci. Základní barvou je červenohnědá až hnědá. Na předním křídle se nacházejí dvě bílé skvrny: jedna přibližně v polovině, druhá při kořeni. Skvrna při kořeni křídla má zpravidla hnědý střed. Ve vnější třetině křídla se nachází mírně zvlněná, okrouhlá, bělavá příčka. Zadní křídla jsou o něco světlejší než přední, také přes ně probíhá okrouhlá světlá příčka. Tělo a zadeček jsou tmavší, velmi hustě ochlupené. Obě pohlaví jsou ve zbarvení podobná, odlišují se zejména tykadly, která jsou u samiček jednoduchá, nitkovitá, zatímco u samců hřebenitá.[2][5]

Vajíčka jsou uložena ve snůškách spirálovitě obtáčejících větvičky živných rostlin. Spirály nejsou tak kompaktní jako u bourovců rodu Malacosoma a jsou překryty hnědými chloupky.[1][2][5]

Housenky jsou jemně chlupaté, v mládí černomodré, později černohnědé se dvěma řadami rezavých skvrn na hřbetě. Na bocích článků mají bělavé příčky.[2]

Kukla je uložena v pevném, hnědém, soudkovitém zámotku pergamenového vzhledu.[1][2]

Bionomie editovat

 
Mladé housenky v hnízdě
 
Zámotek, ukrývající kuklu

Ve střední Evropě vytváří jednu generaci, jejíž motýli se líhnou brzy na jaře a létají tak už v březnu a dubnu. V noci přilétají k umělým zdrojům světla. Samičky po oplodnění kladou vajíčka v rozvolněném spirálovitém útvaru okolo větvičky živné rostliny, přičemž snůšku kryjí chloupky ze spodiny zadečku.[1][2]

Housenky se líhnou v květnu a ihned po vylíhnutí si upředou společné hnízdo, v němž zprvu žijí. Živnou rostlinou bývá nejčastěji bříza, hloh či trnka, v alejích pak také lípy, švestky či třešně. Housenky se během svého 5 týdnů trvajícího vývoje osamostatňují, v posledních fázích už žijí jednotlivě a jednotlivě se také kuklí na úrovni země, kde si spřádají zámotky.[1][2][3]

Kukla je přezimujícím stádiem. Může dokonce přeležet i více než jednu zimu.[1][3]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b c d e f ZAHRADNÍK, Jiří. Naši motýli. Praha: Albatros, 1997. 
  2. a b c d e f g h PONEC, Jozef. Motýle. 1. vyd. Bratislava: Obzor, 1982. 384 s. 
  3. a b c d LULÁK M., KRNÁČ J. Začínáme s entomologií a chovem motýlů. 1. vyd. Karviná: Alfa Consulting, 1999. 352 s. ISBN 8023839721. 
  4. HEJDA, Radek; FARKAČ, Jan; CHOBOT, Karel. Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí.. Praha: AOPK ČR, 2017. 612 s. Dostupné online. ISBN 978-80-88076-53-7. S. 192. 
  5. a b Lepiforum. www.lepiforum.de [online]. [cit. 2019-02-13]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy editovat