Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity

Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity se nachází v Brně na křižovatce ulic Kotlářská a Veveří, nedaleko Konečného náměstí. Od 50. let do sametové revoluce se univerzita jmenovala Univerzita Jana Evangelisty Purkyně.

Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity
Skleníky botanické zahrady
Skleníky botanické zahrady
Zeměpisné souřadnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Skleníky se sbírkami tropických a subtropických druhů rostlin zabírají celkovou plochu 1 100 m2. Venkovní část se rozkládá na ploše cca 1,5 ha. Zahrada spravuje i zeleň ve veřejně přístupném areálu fakulty na Kotlářské o celkové rozloze cca 4,5 ha, kde se nacházejí především sbírky dřevin s jmenovkami, jde o více než 520 taxonů a přes 1000 jedinců. Na webu zahrady je k dispozici interaktivní mapa dřevin a přesné seznamy s lokalizací[1]


HistorieEditovat

Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity byla založena v roce 1922 jako provizorní botanická zahrada Masarykovy univerzity v zahradě u bývalého městského chudobince, jehož budovy byly dány k dispozici nové fakultě.[2] Zakladatelem byl tehdejší ředitel botanického ústavu, prof. dr. Josef Podpěra.

Původně, již v roce 1923 byla zahrada rozdělena na část taxonomickou a fytogeografickou.[2] Část botanické zahrady byla věnována léčivkám, textilním rostlinám, pokusům G. Mendela a Linéovské systematice. Již v roce 1926 v provizorním zemním skleníku poprvé vykvetl největší leknín světa - viktorie královská (Victoria amazonica), příbuzný druh, viktorie Cruzova (Victoria cruziana) se zde pěstuje s úspěchem dodnes. V roce 2014 byl natočen o tomto unikátu dokumentární film, ke zhlédnutí na webu zahrady. Tři místní skleníky byly vystavěny svépomocí[2] v letech 1932-1934, byly dále rozšířeny v 60. letech 20. století o další dva pavilony s kapradinami a sukulenty. V letech 1995-1997 byly tyto budovy zbourány a postaveny nové skleníky částečně kryté dvojitým polykarbonátem. Jde o pět tunelovitých lodí s prostředním největším od architekta Talandy.

Základní schéma uspořádání zahrady, tak jak bylo založeno v prvních dvou letech, zůstává zachováno dodnes. S ohledem na podmínky však bylo plánováno v roce 1950 alespoň rozšíření o areál na Mniší hoře, kam bylo vysázeno množství rostlinného materiálu, avšak na místě byla zřízena pouze zoologická zahrada. O přestěhování zahrady na jiná místa v Brně se uvažovalo mnohokrát, naposledy v souvislosti s budováním nového Univerzitního kampusu v Bohunicích, kam se přestěhovaly i biologické obory, ale nikdy k tomu nedošlo.[2]

Na konci války byla zahrada poničena bombardováním.[1] V souvislosti se stavbou skleníků v letech 1997 byly rekonstruovány i záhony systému rostlin, kde se nachází přes 1500 taxonů z více než 80 čeledí. Před skleníky bylo realizováno kompoziční dílo sochaře Jana Šimka pod názvem Prameny země, které se skládá ze čtyř fontán z různého druhu kamene[3].

ÚčelEditovat

Zahrada je určena pro edukativní a sbírkové účely[2], je zde asi 2500 taxonů ve sklenících a 2500 taxonů ve venkovní části. Prakticky veškeré sbírky jsou prezentovány veřejnosti, rostliny jsou opatřeny jmenovkami. V zahradě i ve sklenících jsou naučné panely a ve sklenících i mluvený audioprůvodce v českém a anglickém jazyce. Během historie zahrady vyšlo několik průvodců a v roce 2012 publikace k 90. výročí založení zahrady[4], k dispozici jsou různé naučné materiály, pracovní listy, průvodce po dřevinách, pohlednice a další suvenýry.

Zahrada poskytuje na požádání odborné komentované prohlídky skleníků pro školy a jiné skupiny[4]. Každoročně také pořádá několik výstav - masožravých rostlin v květnu, sukulentů v září, tropických a subtropických rostlin v říjnu a okrasného ptactva a dalších zájmových zvířat v listopadu, Zahradní slavnost první čtvrtek v srpnu a účastní se akce Noc vědců první pátek v říjnu[4]. Kromě toho se nepravidelně konají umělecké a panelové výstavy. K dispozici je odborná knihovna, určená i veřejnosti. Zahrada slouží jako informační středisko v oboru botaniky a zahradnictví a má aktivní facebookové stránky.

Při zahradě působí od roku 1996 Sdružení přátel botanické zahrady, jehož členem se může stát kdokoli starší 15 let, v současné době má přes 30 členů, kteří mají výhody při vstupu do skleníků a na akce[4]. Zahrada byla zakládajícím členem Unie botanických zahrad ČR, která vznikla v roce 2005 jako profesní organizace botanických zahrad.

PřístupnostEditovat

Vstup do zahrady je zdarma, do skleníku se platí vstupné. Otevřeno je od 1. dubna do 30. září od 9 do 17 hod. Od 1. října do 31. března je otevřeno od 9 do 15 hod. mimo vymezené dny, uvedené na webových stránkách zahrady. Ve všední dny je vchod z ulice Kotlářské přes vrátnici fakulty, o víkendech brankou u tramvajové zastávky z ulice Veveří. V areálu není veřejné parkoviště, proto se do něj nesmí vjíždět bez povolení. Zahrada je z větší části bezbariérová včetně skleníků. Cyklisté a psi mají vstup zakázán. V celém areálu fakulty, a tedy i botanické zahrady, je zakázáno kouřit. Návštěvní řád je vyvěšen na webových stránkách, u vchodu a ve skleníku.

Nachází se v ulici Kotlářská 2 v Brno.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b http://www.sci.muni.cz/bot_zahr/historie.htm
  2. a b c d e ŠETELOVÁ, Vlasta. Botanické zahrady. 1. vyd.. vyd. Praha: SPN, 1977. 277 s. S. 52-58. 
  3. USER, Super. Umělecká díla v Botanické zahradě PřF MU [online]. www.sci.muni.cz [cit. 2016-02-24]. Dostupné online. 
  4. a b c d CHYTRÁ, Magdaléna. 90 let Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Brno: Masarykova univerzita, 2012. 29 s. 

LiteraturaEditovat

  • CHYTRÁ, Magdalena; HANZELKA, Petr; KACEROVSKÝ, Radoslav. Botanické zahrady a arboreta České republiky. Praha: Academia a Unie botanických zahrad České republiky, 2010. , strany 32 - 45

Externí odkazyEditovat