Boreš z Rýzmburka
Boreš II. z Rýzmburka (německy Boresch II. von Rieseburg) (1210/1215 – 1277) byl český šlechtic z rodu Hrabišiců, za českého krále Václava I. nejvyšší maršálek Českého království[zdroj?] a nejvyšší komorník, za jeho syna a nástupce Přemysla Otakara II. vojevůdce a jeden z nejvlivnějších šlechticů na královském dvoře. Pocházel z rodu Hrabišiců ze severozápadních Čech. Psal se podle hradu Rýzmburka, který založil a který je dnes znám také jako Osek. Jeho bratr Slávek byl opatem v oseckém klášteře.
Boreš II. z Rýzmburka | |
---|---|
Osobní erb Boreše z Rýzmburka | |
Nejvyšší zemský komorník Českého království | |
Ve funkci: 1249 – 1253 | |
Panovník | Václav I. |
Předchůdce | Vítek z Příběnic |
Nástupce | Bavor I. ze Strakonic |
Narození | 1210 nebo 1215 |
Úmrtí | 1277 |
Rodiče | Bohuslav I. z Hrabišic |
Děti | Slávek IV. z Rýzmburka Bohuslav II. z Rýzmburka |
Příbuzní | Slavek I. Hrabišic (děd) Slávek III. Hrabišic (bratr) Agáta z Šumburka (snacha) |
Profese | politik a majitel panství |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatNarodil se pravděpodobně mezi léty 1210–1215 jako syn Bohuslava.[1]
Boreš měl dva syny: Slávka IV. z Rýzmburka a Bohuslava II. z Rýzmburka, který měl za manželku Agátu z Šumburka, dceru Fridricha ze Šumburka. Po smrti Boreše se stal Fridrich poručníkem obou jeho synů.
Na začátku roku 1248 se vzbouřila část české šlechty, která byla nespokojena s vládou Václava I. a 31. července 1248 na pražském hradě zvolila králem jeho syna Přemysla Otakara II. Boreš z Rýzmburka, Havel z Lemberka, Ojíř z Friedberka a několik dalších zůstali věrni Václavovi. Nakonec byl v srpnu 1249 uzavřen mír a Václav I. usedl znovu na trůn.
Po potlačení vzpoury zastával Boreš z Rýzmburka na královském dvoře Václava I. funkci komorníka. Situace se změnila po smrti Václava I. a po nástupu jeho syna Přemysla Otakara II. na trůn. Pro ambiciózního Přemysla představoval Boreš připomínku jeho nedávného pokoření, a tak už 25. ledna 1254 byl zatčen a uvržen v Praze do vězení. Uvěznění mělo především demonstrovat Přemyslovu moc a pravděpodobně po nedlouhé době byl Boreš z vězení propuštěn. Do funkce komorníka se již nevrátil, když jej v úřadu vystřídal Bavor II. ze Strakonic. Na přelomu let 1254 a 1255 se zúčastnil křížové výpravy do Prus.[2]
V roce 1260 se udála bitva u Kressenbrunnu, kde Boreš velel zálohám a v níž Češi porazili uherské vojsko. Boreš v bitvě získal vzácnou relikvii, a to prst Jana Křtitele.
Boreš měl velké majetky nejen v Čechách, např. Osek a Krásno, ale i na Moravě, např. Slavkov, Moravská Třebová, Horní Němčí. V roce 1267 založil na ohybu řeky Moravská Sázava mezi Třebařovem a Krasíkovem klášter Coronae Sanctae Mariae, který byl zasvěcen nově vzniklému Řádu svatého otce Augustina (1256, bula papeže Alexandra IV. Licet ecclesiae).
Po neúspěšné vzpouře proti králi Přemyslu Otakarovi II. v roce 1275 a 1276 (spolu s Vítkovci a Závišem z Falkenštejna) byl zajat a roku 1277 popraven.
Další Borešova známá jména jsou Boreš II. Hrabišic anebo Boreš z Oseka, v úředních listinách jako Borso fillius Bohuzlai, Borso de Risenburch.
Reference
editovat- ↑ VELÍMSKÝ, Tomáš. Hrabišici : páni z Rýzmburka. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 390 s. ISBN 80-7106-498-X. S. 82. Dále jen Hrabišici : páni z Rýzmburka.
- ↑ Hrabišici : páni z Rýzmburka, s. 68–70.
Literatura
editovat- NOVOTNÝ, Václav. Boreš z Rýzmburka, in: Časopis Matice moravské 47, 1923, s. 189–192.
- VELÍMSKÝ, Tomáš. Hrabišici : páni z Rýzmburka. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 390 s. ISBN 80-7106-498-X.
- ŠIMÁK, Josef Vítězslav. Boreš z Rýzmburka, in: Časopis Společnosti přátel starožitností 31, 1923, s. 44–51.