Boršegrýn

(přesměrováno z Boršengrýn)

Boršengrýn (též Boršegrýn) je zaniklý hrad na ostrožně nad Kynžvartským potokem u vesnice Úbočí nedaleko Lázní Kynžvartokrese Cheb. Pozůstatky hradu jsou chráněny jako kulturní památka.[1]

Boršengrýn
Terénní pozůstatky hradu Boršengrýn
Terénní pozůstatky hradu Boršengrýn
Základní informace
Výstavba po roce 1347
Zánik 1452
Stavebník Engelhart a Albert z Kynžvartu
Další majitelé Páni z Rýzmburka
Pluhové z Rabštejna
Plavenští z Plavna
Poloha
Adresa Úbočí, Dolní Žandov, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Boršengrýn
Boršengrýn
Další informace
Rejstříkové číslo památky 34125/4-5 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Hradu předcházela tvrz zvaná Amonsgrýn založená pravděpodobně po roce 1347 bratry Engelhartem a Albertem z Kynžvartu.[2] Nahradila Kynžvart, který v roce 1347 dobylo vojsko krále Karla IV., protože z něj bratři podnikali loupeživé výpady. Bratři nejprve uprchli do Bavorska, ale po čase se vrátili do Čech. Karel IV. jim obnovu Kynžvartu zakázal, ale okolní krajinu jim udělil jako léno, jehož centrem se stal Amonsgrýn.[3] V roce 1360 se vlastníkem kynžvartského panství včetně Úbočí stal Albert Nofhaft, jehož synové je roku 1373 prodali Borešovi z Rýzmburka.[2]

 
Příkop na jižní straně hradu
 
Fragment zdiva ve svahu pod hradním jádrem

Nový majitel si se souhlasem Karla IV. na místě tvrze nechal postavit hrad Borschengrün (tj. Borešova louka). Nový hrad byl dokončen do roku 1380.[2] Boreš mladší z Rýzmburka panství roku 1392 prodal Zikmundu Hulerovi, který je o tři roky později vyměnil s Hynkem Pluhem z Rabštejna za Orlík. Hynek patřil mezi oblíbence krále Václava IV., který mu roku 1398 povolil Kynžvart obnovit.[3] Od té doby Boršengrýn ztratil význam a byl pronajímán jako manství. Mezi jeho držitele patřili Mikuláš Fras (1426–1437), rytíř Valdenroder a Bedřich z Failče (před rokem 1450). V roce 1452 Kynžvart patřil Jindřichu II. z Plavna, který v té době válčil s Chebem, a na Boršengrýn proto dosadil svého hejtmana Hanuše Edlmana.[2] Během bojů byl Boršengrýn ještě téhož roku po týdenním obléhání a ostřelování děly dobyt a pobořen.[4]

Stavební podobaEditovat

Hradní dispozice měla dvě části, které dnes odděluje silnice vedená po dně bývalého šíjového příkopu, který odděloval předhradí od hradního jádra. Předhradí z jihu chránil val s příkopem a další val se dochoval na východní straně. Za opevněním stála rozsáhlá a složitá zástavba. Vlastní jádro za šíjovým příkopem mělo přibližně trojúhelníkový půdorys obehnaný hradbou, za kterou stál mohutný donjon a další zástavba lehčího charakteru.[4]

PřístupEditovat

Přímo přes místo, kde stával hrad, vede silnice, která spojuje Úbočí s Dolním Žandovem, a modře značená turistická trasaPodlesí směrem do Dolního Žandova, která kopíruje průběh silnice.

OdkazEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-03-05]. Identifikátor záznamu 145818 : Hrad Borschengrün, zřícenina a archeologické stopy. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b c d Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Boršengryn (Úbočí) – hrad, s. 38. Dále jen Bělohlávek (1985). 
  3. a b Bělohlávek (1985), s. 177.
  4. a b DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Boršengrýn, s. 75–76. 

LiteraturaEditovat

  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIII. Plzeňsko a Loketsko. Praha: František Šimáček, 1905. 292 s. Dostupné online. Kapitola Boršengryn hrad, s. 64–65. 
  • ŠEBESTA, Pavel; KUBŮ, František. Politické a ekonomické vztahy města Chebu a okolní šlechty. In: NEKUDA, Vladimír. Archaeologia Historica 10. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Archeologický ústav SAV, 1985. Dostupné online. S. 163–173.
  • HOLÍK, Ladislav. Hrad Borschengrün a jeho sídelně historické souvislosti. In: Studia Mediaevalia Pragensia. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-0864-2. ISSN 0862-8017. S. 125–163.

Externí odkazyEditovat