Bolehošťská Lhota

část obce Bolehošť v okrese Rychnov nad Kněžnou

Bolehošťská Lhota (německy Lhota Bolehoscht) je část obce Bolehošť v okrese Rychnov nad Kněžnou. Nachází se na východě Bolehoště. V roce 2009 zde bylo evidováno 61 adres.[2] V roce 2001 zde trvale žilo 129 obyvatel.[3]

Bolehošťská Lhota
Křesťanský křížek
Křesťanský křížek
Lokalita
Charakterčást obce
ObecBolehošť
OkresRychnov nad Kněžnou
KrajKrálovéhradecký kraj
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel123 (2011)[1]
Katastrální územíBolehošť (10,71 km²)
PSČ517 31
Počet domů60 (2011)[1]
Bolehošťská Lhota
Bolehošťská Lhota
Další údaje
Kód části obce410675
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bolehošťská Lhota leží v katastrálním území Bolehošť o výměře 10,71 km2.[4]

ExulantiEditovat

V době pobělohorské během slezských válek emigrovaly z náboženských důvodů celé rodiny do pruského Slezska. Dělo se tak pod ochranou vojska pruského krále Fridricha II. Velikého. Hromadnou emigraci nekatolíků zpočátku organizoval Jan Liberda a zprostředkoval ji generál Christoph Wilhelm von Kalckstein. V Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, kontroly duchovních i světských úředníků, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků atd. Číst nebo vlastnit Bibli bylo zakázáno. Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené nekatolíky, a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Protestantům mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům. Z Bolehošťské Lhoty a Bolehoště z těchto důvodů uprchli do Münsterbergu v pruském Slezsku tito obyvatelé:[5]

  • Václav Baše, emigroval v roce 1742 s manželkou Rozinou a tříletým synem Janem.[6] Později je roce 1750 uveden v seznamu kolonistů nově založené české exulantské obce Husinec v pruském Slezsku. Patří k zakladatelům Husince.
  • Jan Hlaváček, sedlák, emigroval v únoru 1742 s manželkou Dorotou a čtyřmi dětmi.[7] Soupis majetku zanechaný Hlaváčkem v Čechách (obilí, 3 vozy, 2 pluhy, 2 brány, 3 klisny aj.) se nachází ve Státním oblastním archivu v Zámrsku.[8] Jan Hlaváček zemřel v Münsterbergu 14.8.1742. Jeho syn Jan *(1732) Hlawatschek později patřil mezi spoluzakladatele obce Husinec.
  • Matěj Mervant *(1708), zahradník. Emigroval v únoru 1742 s manželkou Dorotou a tříletou dcerou Kateřinou. I jeho majetek v Čechách byl zabaven.[8] Stejně jako Václav Baše odešel do Husince a byl jeho zakladatelem. Zemřel 9.5.1758 v Husinci.
  • Pavel Ojpa (Oppa) z Bolehošti, chalupník. Emigroval v únoru 1742 s manželkou Majdalenou a dětmi Jiříkem (15 let) a Veronikou (14 let). Manželka dne 7.4.1742 v Münsterbergu zemřela. I jeho majetek byl v Čechách byl zabaven.[8] Neodešel však do Husince, ani do jiné, Čechy založené obce.

Kazatelem sboru v Husinci a Čermné v pruském Slezsku byl od roku 1755 až do své smrti Samuel Figulus (2.4.1724–1771), pravnuk Jana Amose Komenského.

Významným zdrojem informací jsou biografie exulantů uložené v archivu Jednoty bratrské v Herrnhutu (Ochranov), Německo. Nejdostupnější informace jsou v knihách Edity Štěříkové (včetně zdrojů a údajů z matrik). Po druhé světové válce se někteří potomci českých exulantů vrátili do České země, ostatní jsou roztroušení po celém světě. Rodokmeny exulantů (kromě jiných badatelů) udržuje i Exulant (spolek), který spojuje potomky exulantů doby pobělohorské z celého světa.

Významní rodáciEditovat

  • Václav Baše, jeden ze zakladatelů české exulantské obce Husinec v pruském Slezsku
  • Matěj Mervant *(1708-9.5.1758) jeden ze zakladatelů české exulantské obce Husinec

Literatura Edity ŠtěříkovéEditovat

  • Pozvání do Slezska. Vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku, 2001
  • Stručně o pobělohorských exulantech, 2004
  • Exulantský kazatel. Biografická novela o Václavu Blanickém (1720–1774), zakladateli exulantských kolonií v pruském Slezsku, 2007
  • Země otců. Z historie a vzpomínek k 50. výročí reemigrace potomků českých exulantů, 1995, 2005 a jiné...

ReferenceEditovat

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-06. 
  3. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2010-03-22]. S. 490, 491, záznam 6-2. Dostupné online. 
  4. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  5. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 pages s. Dostupné online. ISBN 80-7017-553-2, ISBN 978-80-7017-553-8. OCLC 57324279 
  6. Volf Josef: Soupis nekatolíků uprchlých z Čech r. 1742. In: Věstník Královské české společnosti nauk, Praha 1908. Strana 65.
  7. Volf Josef: Soupis nekatolíků uprchlých z Čech r. 1742. In: Věstník Královské české společnosti nauk, Praha 1908. Str. 53,55,64.
  8. a b c SA Zámrsk. Velkostatek Opočno, sig. I, 16.2.1742

Externí odkazyEditovat