Otevřít hlavní menu

Bohumil Spáčil

český římskokatolický duchovní

Bohumil Spáčil (25. dubna 1875, Vémyslice[1]5. prosince 1950, Osek) byl římskokatolický kněz, který byl v letech 19381945 provinciálem České provincie Tovaryšstva Ježíšova.

Bohumil Spáčil SJ
Narození 25. dubna 1875
Vémyslice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 5. prosince 1950 (ve věku 75 let)
Osek
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Vyšehrad
Národnost česká
Povolání
Církevní heraldika
Římskokatolický duchovní
Znám jako
Tovaryšstvo Ježíšovo
Člen řádu Tovaryšstva Ježíšova – Jezuité
Nábož. vyznání římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

ŽivotEditovat

Bohumil Spáčil se narodil ve vsi Vémyslice poblíž Moravského Krumlova. Klasické gymnázium vystudoval v Třebíči. Po maturitě vstoupil do kněžského semináře v Brně, ale už od druhého ročníku byl poslán na Gregorianu do Říma, kde studoval filozofii a teologii. V roce 1901 pak byl v Římě vysvěcen na kněze. Poté se vrátil do brněnské diecéze, kde byl nejprve kaplanem a pak profesorem náboženství a zároveň prefektem chlapeckého semináře. V září 1905 mu diecéze umožnila vstup do noviciátu Tovaryšstva.[2]

Noviciát zahájil na Velehradě, pokračoval v Linci. Od roku 1907 začal učit – nejprve byl docentem filosofie a fundamentální teologie v Klagenfurtu, poté v letech 19101918 přednášel fundamentální teologii v Innsbrucku. Následně odešel do Říma na Papežský orientální ústav, kde téměř 20 let vyučoval srovnávací věrouku. V roce 1937 se vrátil do Čech ke sv. Ignáci v Praze. V listopadu 1938 byl jmenován provinciálem České provincie, kterou řídil sedm let. V závěru svého působení nebyl již úplně zdráv, proto jej v úřadě zastupovali viceprovinciálové i tehdejší superior pražské rezidence Antonín Zgarbík.[2]

Po skončení v úřadě zůstal jako spirituál domu u sv. Ignáce. V září 1947 se přesunul s pražským Arcibiskupským gymnáziem do Bohosudova. V roce 1950 zde byl zatčen a internován. Brzy se dále stěhoval do internačního tábora pro řeholníky v klášteře v Oseku, kde ještě v závěru téhož roku zemřel. Jeho tělo bylo převezeno do Prahy, byl pohřben na Vyšehradě[3].[2]

DíloEditovat

Bomumil Spáčil psal v latině i češtině, překládal z italštiny, přispíval do časopisů.

  • Mistr je tu a volá tě, Velehrad 1919
  • Chceš býti dokonalý?, překlad z italštiny, Praha 1923
  • Jesuité, Praha 1923
  • Mám se Bohu zasvětiti v řeholi?, překlad z italštiny, nákladem vlastním 1925
  • Pravoslavná theologie a možnost unie s východními církvemi, in Časopis katolického duchovenstva, Praha 1925
  • Učení M. Jana Husi. Poznámky ke spisu Vl. Kybala: „Učení M. Jana Husi“, Občanská tiskárna, Brno 1930
  • Život Krista Pána podle čtyř evangelií (Rozjímání pro kněze – 5 svazků), Praha 1930–1932
  • Ze života přátel Krista Pána (Rozjímání pro kněze ze života světců – vzorů kněží), Praha 1933
  • Psallite Regi nostro, Olomouc 1948. Vydány dva svazky; byl hotov i třetí, který je však ztracen – byl v tisku v r. 1950 v době likvidace řádů.

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Vémyslice
  2. a b c PAVLÍK, Jan. Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v Moravském Slezsku od roku 1814. Olomouc: Refugium Velehrad-Roma s.r.o., 2011. ISBN 978-80-7412-067-1. 
  3. hrob Bohumila Spáčila na Vyšehradském hřbitově v Praze

LiteraturaEditovat

  • PITRUN, Bernard – je autorem obšírné práce o B. Spáčilovi, text v archivu České provincie
  • BENÍČEK, J.: P. Bohumil Spáčil, S.I. (licenciátní práce), Pontificio instituto orientale, Řím 1993

Externí odkazyEditovat

Provinciál české provincie Tovaryšstva Ježíšova
Předchůdce:
Bruno Restel
19381945
Bohumil Spáčil
Nástupce:
František Šilhan