Bohumil Šimon (politik KSČ)

český člen České národní rady, politik a ekonom

Bohumil Šimon (2. října 1920 Ločenice21. listopadu 2003[1] Praha[2][3]) byl český a československý ekonom a politik Komunistické strany Československa, během pražského jara v roce 1968 představitel reformního křídla KSČ, poslanec České národní rady, za normalizace odstraněn z politických funkcí.

Doc. Ing. Bohumil Šimon, CSc.
Člen ÚV KSČ
Ve funkci:
1966 – 1969
Poslanec České národní rady
Ve funkci:
1968 – 1969
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ

Narození2. října 1920
Ločenice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí21. listopadu 2003 (83 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Alma materVŠE Praha
Profeseekonom a politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie editovat

Původní profesí byl dělníkem. V letech 1951–1965 pracoval na ekonomickém úseku ÚV KSČ. V roce 1963 vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a od tohoto roku působil na postu tajemníka ekonomické komise ÚV KSČ. V letech 1965–1968 byl vedoucím ekonomického oddělení ÚV KSČ. Podílel se na projektu ekonomických reforem a byl autorem koncepce zkrácení pracovní doby v ČSSR.[2]

XIII. sjezd KSČ v roce 1966 ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa.[4]

Během pražského jara patřil mezi hlavní představitele reformního křídla KSČ. Byl spoluautorem Akčního programu KSČ. Podílel se coby Vedoucí tajemník Městského výboru KSČ v Praze (ve funkcí od dubna 1968 do června 1969) na přípravách vzniku Komunistické strany českých zemí, o jejímž zřízení se uvažovalo v souvislosti s projektem federalizace Československa.[2][5]

V červenci 1968 se stal poslancem nově zřízené České národní rady.[6]

Jeho kariéra vyvrcholila bezprostředně po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Během okupace byl unesen sovětskými jednotkami do Sovětského svazu.[2] Vysočanský sjezd KSČ v srpnu 1968 ho mezitím potvrdil jako člena ÚV KSČ.[4] Zúčastnil se moskevských jednání, jejíchž výsledkem byl podpis Moskevského protokolu. 27. srpna pak Šimon informoval ÚV KSČ o výsledcích moskevských jednání. Zároveň byl koncem srpna kooptován do Předsednictva ÚV KSČ.[7][8]

V období června a srpna 1968 byl rovněž kandidátem Předsednictva ÚV KSČ a od srpna 1968 do dubna 1969 i členem Předsednictva.[4] Po nástupu normalizace byl ale vytlačen politických funkcí. ÚV KSČ ho zařadil na seznam „představitelů a exponentů pravice“.[9] Ještě v květnu 1969 se účastnil jako oficiální člen československé delegace prvomájových oslav v Moskvě.[7] Z funkce člena ÚV KSČ byl uvolněn 26. září 1969.[4] V listopadu 1969 se rovněž uvádí mezi poslanci ČNR, kteří od poslední schůze rezignovali na svůj mandát.[10]

V roce 1969 byl vyloučen z KSČ. V letech 1969–1984 pracoval v Státním ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů.[2][7]

Za normalizace byl signatářem Charty 77.[11]

Dílo editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Zpravodajství ČTK, 25. listopadu 2003
  2. a b c d e Bohumil ŠIMON [online]. totalita.cz [cit. 2013-02-27]. Dostupné online. 
  3. Bohumil Šimon (4 knihy) [online]. baila.net [cit. 2013-02-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  4. a b c d Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945–1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2013-02-27]. Dostupné online. 
  5. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 499. 
  6. 25. schůze [online]. psp.cz [cit. 2013-02-27]. Dostupné online. 
  7. a b c Bohumil Šimon, tři vzpomínky [online]. zav.cz [cit. 2013-02-27]. Dostupné online. 
  8. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 508. 
  9. Seznam osob doporučených k zařazení do jednotné centrální evidence představitelů a exponentů pravice ústředním výborem KSČ [online]. totalita.cz [cit. 2013-02-26]. Dostupné online. 
  10. 5. schůze [online]. psp.cz [cit. 2013-02-27]. Dostupné online. 
  11. úplný seznam zveřejněných signatářů Charty 77 - Š [online]. totalita.cz [cit. 2014-12-04]. Dostupné online.