Otevřít hlavní menu

Bohumín (nádraží)

železniční stanice

Bohumín je železniční stanice ve městě Bohumín na adrese Adama Mickiewicze 67. Zastavují zde spoje Českých drah, přímé spojení s Prahou zajišťuje i soukromý dopravce LEO Express.

Bohumín
Staniční budova
Staniční budova
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Moravskoslezský
Město Bohumín
Ulice Ad. Mickiewicze
Souřadnice
nádraží Bohumín
nádraží Bohumín
Provozovatel dráhy SŽDC
Kód stanice 341248
Tratě 270, 320, 151 (Polsko)
Nadmořská výška 198 m n. m.
V provozu od 1.5.1847
Dopravních kolejí 7
Nástupišť (hran) 4 (7)
Prodej jízdenek Ano
Návazná doprava autobusy, TAXI
Služby ve stanici Vnitrostátní a mezinárodní pokladní přepážkaÚschovna zavazadelBezbariérové WCVeřejné parkovištěBankomatPlatba v EurechRestauracePoštaTAXISměnárnaČekárna pro cestujícíBufet nebo rychlé občerstveníSchodištěVýtahy
Kód památky 49029/8-3122 (PkMISSezObr)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

První vlak vjel od Moravské Ostravy do Bohumína v 1. května 1847 z dostavěného úseku c. k. Severní dráhy císaře Ferdinanda (SDCF) Lipník–Bohumín. Bohumínské nádraží bylo postaveno mimo původní město Bohumín (Starý Bohumím) v bažinatém terénu na pozemcích, které prodala SDCF hraběnka Roudnická. Proti původní stavbě na farských pozemcích se ostře postavil bohumínský farář Josef Plasuň.[1] V době výstavby měla stanice jednu dopravní kolej a několik kolejí skladištních, dílenskou a tři pro ostatní provoz. Stanice byla obehnána plotem a vlaky vjížděly do stanice velkými vraty.[2] V roce 1848 byl na nádraží zřízen poštovní úřad a v roce 1849 zavedeno telegrafní spojení. Vlaková pošta mezi Vídní a Bohumínem byla zavedena v roce 1850.[3] V roce 1855 byla stanice rozšířená o tři budovy.

V roce 1848 bylo uvedeno do provozu spojení s Pruskem (nynější Bohumín–Chałupki). První vlak vyjel 1. září, dojel k řece Odře, kde cestující vystoupili, byli přepraveni pomocí pramic na druhý břeh, kde nastoupili do připraveného vlaku a pokračovali v jízdě. 3. září 1849 byl otevřen železniční most přes řeku Odru. V roce 1866 byl zničen pruskými vojáky, obnoven byl v roce 1867.[4]

V roce 1867 byla zahájena výstavba Košicko-bohumínské dráhy (KBD), která měla vlastní koncovou stanici s výpravní budovou a výtopnou. Společně s SDCF používala kolejiště pro nákladní přepravu. Později obě společnosti se dohodly na společném využívání výpravní budovy SDCF.

Výpravní budovaEditovat

Původní zděnou stavbu se dvěma kolmými čtyřosými křídly s přízemním traktem a přístřeškem podél drážní strany navrhl inženýr Karl Hummel a byla dostavěna v roce 1847. Přestavbu v letech 1868–1870 navrhl architekt Theodor Hoffman, při níž byly střechy kolmých křídel upraveny na sedlové. V letech 1901–1904 byla výpravní budova prodloužena k severní straně. Symetrická stavba zahrnovala ve střední části (původně severní křídlo) prostorný reprezentativní vestibul. Fasádu navrhl architekt Eduard Kramer v kombinaci původních prvků se secesními. Rekonstrukce, která proběhla v letech 1994–1995 uvedla výpravnu zpět do období roku 1904.[5]

Výpravní budova byla prohlášena kulturní památkou České republiky.[6]

VodárnyEditovat

Problémy s nedostatkem vody, která se dovážela v sudech, byl řešen v roce 1847. První vodárnu navrhl Karl Hummel. Byla to střední patrová stavba s vodárnou ve střední ose a po stranách s lokomotivní a vozovou remízou. V symetrických přízemních bočních křídlech byly místnosti pro topiče , strojvůdce.[7] V roce 1872 byl postaven vodovod ze Záblatí, další vodovod vedl od roku 1894 ze Skřečoně a další tlakový vodovod z roku 1913 přiváděl vodu z řeky Odry.[8] V roce 1905 byl postaven železobetonový vodojem společností KBD v depu Bohumín. Válcová nádrž je v betonovém plášti, který je zdoben obloučkovou atikou v horním okraji. Válcovitý dřík má po obvodě vystupující pilíře.[9] Unikátní vodojem v areálu lokomotivního depa byl postaven na přelomu třicátých a čtyřicátých let 20. století. Zásobníky vody byly umístěné v nejvyšším patře sedmipatrové administrativní budovy depa.[10]

BydleníEditovat

Pro zabezpečení kvalifikované pracovní síly a její dosažitelnost byly budovány společností SDCF komplexy budov a kasárna. Nejstarší typový dům (No 85) je č.p. 135 z roku 1870, dvoupatrový omítaný dům s postranními ryzality. Dvoupatrový služební dům z režného zdiva na půdoryse tvaru písmene T (typový projekt No 160) se dochoval v Bohumíně č.p. 384 a jeho zrcadlové zdvojení jsou domy č.p. 297 a 239 při ulici Nádražní.[11]

TratěEditovat

Železniční stanicí Bohumín prochází železniční tratě: 

Požár v budově řízení provozuEditovat

Ve středu 10. února 2016 došlo ve večerních hodinách k požáru v technických prostorách pro řízení provozu – konkrétně v objektu hlavního stavědla, v hale pro opravu kolejových vozidel a v prostoru chráničky elektrorozvodů.[12] V celé stanici tak nebylo možné ovládat jakoukoliv výhybku či stavědlo a ochromeno bylo i několik přejezdů v Bohumíně a také v Dolní Lutyni, na kterých nefungovalo zabezpečovací zařízení. Tato situace také způsobila nemalé komplikace společnostem České dráhy – ty nemohou využívat prostory svého druhého největšího depa a také společnosti LEO Express, jejíž vlaky jsou také přes Bohumín vedeny.

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. BOROVCOVÁ, Alena. Kulturní dědictví Severní dráhy císaře Ferdinanda. Ostrava: NPÚ, ÚPS v Ostravě, 2012. ISBN 978-80-85034-66-0. S. 92–98. 
  2. Historie vzniku železniční stanice Bohumín. www.kronikazelstanicebohumin.estranky.cz [online]. [cit. 2017-05-30]. Dostupné online. (česky) 
  3. Železniční stanice v datech. www.kronikazelstanicebohumin.estranky.cz [online]. [cit. 2017-05-31]. Dostupné online. (česky) 
  4. 150 let tratě Bohumín Chalupki. www.parostroj.net [online]. [cit. 2017-05-31]. Dostupné online. 
  5. Borovcová... c.d., s. 94 a 95
  6. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-05-30]. Identifikátor záznamu 162034 : výpravní budova železniční stanice. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  7. Borovcová... c.d., s. 44
  8. První stavby. www.kronikazelstanicebohumin.estranky.cz [online]. [cit. 2017-05-30]. Dostupné online. (česky) 
  9. Borovcová... c.d., s. 51
  10. Borovcová... c.d., s. 53
  11. Borovcová... c.d., s. 97
  12. iDNES.cz [online]. iDNES.cz [cit. 2016-04-21]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat