Bludné duše
Román Bludné duše je nevýznamnějším vlastenecko-historickým dílem spisovatele a kněze Václava Beneše Třebízského. Román vycházel nejprve po částech v časopise Osvěta, a to během roku 1879, knižně vyšel v roce 1882. Děj románu se odehrává v době Josefa II., konkrétně v 80. letech 18. století na Slánsku v podlesí. Románem nás provází vševědoucí vypravěč, který se komunikačně stylizuje do role vzdělaného zapisovatele nebo do postavy svědka sledujícího událost. Vypravování nese autobiografické prvky. Román zobrazuje zvyky, tradice a život venkovského lidu. Je bohatý na charakteristiku postav a popis krajiny.[1] Hlavním tématem je postupné utlačování českých sedláků s vlasteneckým cítěním a protipanským smýšlením, které vyústí v povstání. Objevuje se např. motiv lásky, zrady, víry, vzpoury, surovosti, nemoci a smrti.[2]
| Bludné duše | |
|---|---|
 | |
| Autor | Václav Beneš Třebízský |
| Původní název | Bludné duše |
| Jazyk | čeština |
| Žánr | historický román |
| Vydavatel | Nakladatelství F. Topič |
| Datum vydání | 1879 (časopisecky), 1882 (knižně) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Charakteristika postav editovat
Hlavním hrdinou je prostý lid, který má vysoké morální kvality, národní hrdost a ctí věrnost k českému jazyku. Jedná se převážně o dějově nosné epizodní postavy.[3] Během vyprávění se setkáváme s osudy jednotlivých rodin, které se navzájem prolínají.
Sedlák Květ, rychtář, dobrý člověk s vlasteneckým cítěním. Jeho dcera Světluška, krásná, hodná, ráda čte knihy. Ouřada, švagr Květa, hamižný, neoblíbený, donáší vrchnosti. Vavřina, syn Ouřady, doplácí na otcovo chování a je nešťastně zamilovaný do Světlušky. Mladý páter, který podporuje obyvatele v myšlence vlastenectví.
Další postavou je Refunda, tajemný tulák, který nosí obyvatelům vesnic české knihy. Na konci díla odkrývá svou pravou identitu a představuje se jako hrabě Kolovrat, milovaný princezny Lucílie. Princezna Lucílie, výjimka z královského rodu, která za svého života navštěvovala spolu s knížetem Kolovratem vesnici v podlesí. Zamilovala si venkovský lid, přiučila se prostým zvykům, písním a českému jazyku.[1]
Děj editovat
Do Květova stavení přichází tajemný Refunda přinášející české knihy, které si pak společně předčítají. Ne každý vítá Refundu s otevřenou náručí. Jedním takovým je sedlák Ouřada, který opovrhuje českým venkovem a závidí Květovi funkci rychtáře.
Jednoho dne přijde Květovi úřední psaní, aby dorazili sedláci na panský dvůr a posloužili panstvu při lovu, ale svůj rodný jazyk nechali doma. Rychtář Květ a několik dalších obyvatel odmítají dodržet panská nařízení. Sedlák Ouřada a pár dalších se vydávají na dvůr a je s nimi jednáno jako se zvěří, jeden z nich je dokonce lhostejně zabit. Za neuposlechnutí nařízení je Květovi odebrána funkce rychtáře, která je následně přidělena neoblíbenému Ouřadovi. Podlešáci se cítí být utlačováni novými zákazy a nařízeními. Ouřada udává Květa za porušení příkazů. Ten je na Štědrý den spolu s dalším sedlákem odveden do vězení. Zhoršující se situace přináší vzpouru vesnického lidu. Refunda vysvobozuje Květa z vězení, a společně se pak přidávají k rebeliím, které započali v okolních vesnicích pod vedením sedláka Rozhody.
Během toho, co probíhají nepokoje, kníže přemýšlí nad rozbouřeným lidem u obrazu své zesnulé sestry Lucílie. Ta k němu promlouvá a obhajuje český lid. Kníže ji neuposlechne a přípravy na boj vrcholí. Sedláci se nacházejí ve Svatogothardského dolíku, který je opředený legendami o bludných duších. „Bludné duše šli si podřímnout a odpočinout, protože ode dneška přiznaly se k nim jejich děti a od té chvíle zaberou jejich místa Podlešáci s kosami, cepy a podávkami…“[4] Knížecí poslové je přichází naposledy varovat. Refunda se s nimi vydává za knížetem, kterému se představuje pod pravou identitou a předává mu poslední vůli jeho sestry Lucílie. Kníže plní její přání, ukončuje spory a vydává rozkazy pro zmírnění roboty a svobodu českého jazyka. Před ukončením boje je kvůli Vavřinově žárlivosti zraněn mladý páter, kterého má ráda Světluška. O několik let později se setkává Světluška s raněným Vavřinou, který zavinil páterovu smrt, odpouští mu a on umírá. Od té doby není ve Svatogothardského dolíku žádné bludné duše.
Recenze editovat
Recenze knihy se objevuje např. v Rudém právu z roku 1971, kde se autorka Hana Hrzalová, česká literární historička, zmiňuje o upadajícím zájmu o literární tvorbu V. B. Třebízského. Vnímá román jako hodnotné a aktuální dílo, které vyzdvihuje národní a sociální tendence.
„Bludné duše jen znovu připomínají, že Třebízského dílo představuje ve vývoji české historické beletrie významnou etapu, v jeho povídkách a románech má svůj počátek beletristická interpretace české historie jako zápasu o národní a sociální spravedlnost, kdy tvůrcem národní velikosti a života je prostý lid, u Třebízského vždy šlechetný a krásný.“[5]
Filmová adaptace editovat
.jpg)
Filmový snímek inspirovaný románem Bludné duše pochází z roku 1926, kdy byl natočen režisérem Janem W. Speergerem. Jedná se o hraný dlouhometrážní němý film s českými mezititulky. Dochovala se pouze část filmu.[6]
Reference editovat
- ↑ a b ŠIDÁK, Pavel. Vypravěčský komentář u Václava Beneše Třebízského. Sonda do autorské strategie české literatury konce 19. století. S. 17–38. Slovo a smysl [online]. 2020-06-19. Roč. 17, čís. 33, s. 17–38. Dostupné online. DOI 10.14712/23366680.2020.1.1.
- ↑ FROST, Vladimír; PEŠAT, Zdeněk. Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce 1 A–G. Praha: Academia, 1985. Dostupné online. Kapitola Václav Beneš Třebízský, s. 197–199.
- ↑ BENEŠ TŘEBÍZSKÝ, Václav; DANĚK, Josef. Bludné duše. Praha: Vyšehrad, 1986. S. 286–287.
- ↑ BENEŠ TŘEBÍZSKÝ, Václav; DANĚK, Josef. Bludné duše. Praha: Vyšehrad, 1986. S. 236.
- ↑ HRZALOVÁ, Hana. Bludné duše V. B. Třebízského. Rudé právo. 1971-07-09, roč. 51, s. 5. Dostupné online.
- ↑ Národní filmový archiv. Bludné duše [online]. filmovyprehled.cz [cit. 2023-05-15]. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
Dílo Bludné duše ve Wikizdrojích
