Blahoslav Kraus

Blahoslav Kraus (* 11. srpna 1943 Pelhřimov) je český vysokoškolský profesor a vědec, známý svou prací v oboru sociální pedagogiky. Dále se zabývá sociální patologií a sociologií výchovy.

Blahoslav Kraus
Narození11. srpna 1943 (78 let)
Pelhřimov
Povolánísociolog
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotopisEditovat

Začínal jako učitel na základních a středních školách. V r. 1971 absolvoval na Přírodovědecké fakultě UP v Olomouci obor matematika – pedagogika. Doktorát filozofie získal v r. 1974 na FF UK v Praze a na stejně fakultě absolvoval v letech 1976–1981 aspirantské studium v oboru pedagogika (specializace sociologie výchovy). Od r. 1972 působí na PdF[1] na Univerzitě v Hradci Králové nejprve jako odborný asistent, od r. 1983 jako docent. Profesorem byl jmenován v roce 2002.

V letech 1998–2001 také působil jako „hostující profesor“ na PdF UMB v Bánské Bystrici a v letech 2002–2006 na Vysoké škole pedagogické ve Varšavě. V uplynulých letech byl nebo je dodnes členem osmi vědeckých rad vysokých škol. Byl řešitelem a koordinátorem řady výzkumných úkolů. Je členem řady komisí pro habilitační a inaugurační řízení, doktorské zkoušky, školitelem, oponentem doktorandských a habilitačních prací, oponentem řady výzkumných úkolů a grantů u nás i v zahraničí. Je autorem resp. spoluautorem dvaceti monografií a vysokoškolských učebnic. Publikoval více než 250 statí v odborných časopisech, vědeckých sbornících u nás i v zahraničí.

Pojetí sociální pedagogikyEditovat

Sociální pedagogiku Kraus vidí jako vědní obor multidisciplinární povahy zaměřující se na roli prostředí ve výchově, a to nejen v souvislosti s problémy rizikových či potencionálně rizikových skupin, ale také v souvislosti s celou populací. Je třeba vytvořit soulad mezi potřebami jedinců a společnosti a přispívat tak tvorbě optimálního způsobu života v dané době a daných společenských podmínkách. Nejlepší cestou, jak zajistit člověku co nejlepší pozici v životě, je podle Krause kvalitní výchova v nejrůznějších prostředích a situacích. Kraus stanovuje dvě funkce sociální pedagogiky: preventivní (profylaktickou) a terapeutickou (kompenzační).[2]

BibliografieEditovat

Monografie

  • Kraus, B. Sociologie výchovy (1984)
  • Kraus, B. K současným problémům mládeže (1990)
  • Kraus, B. Sociální aspekty výchovy (1998)
  • Kraus, B. Poláčková,. V. et al. Člověk, prostředí, výchova (2001)
  • Kraus, B. a kol. Jak žije středoškolská mládež na počátku 21. století (2004)
  • Kraus, B. a kol. Středoškolská mládež a její svět na přelomu století (2006)
  • Kraus, B. Hroncová, J. et al. Sociální patologie (2007)
  • Hroncová, J., Kraus, B. et al. K dejinám sociálnej pedagogiky v Europe (2008)
  • Kraus, B. Základy sociální pedagogiky(2008)
  • Kraus, B. Společnost, rodina a sociální deviace (2014)
  • Kraus, B. a kol. Životní styl současné české rodiny (2015)
  • Kraus, B. Sociální deviace v transformaci společnosti (2015)
  • Bělík, V., Kraus, B., a kol. Slovník sociální patologie (2018)
  • Kraus, B. , Stašová, L., Junová, I. Contemporary Family Lifestyles in Central and Western Europe. Selected Cases (2020)

ReferenceEditovat

  1. Univerzita Hradec Králové - Vyhledávání. www.uhk.cz [online]. [cit. 2019-06-01]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  2. JUNOVÁ, Iva. Metody sociální pedagogiky. první. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, Univerzita Hradec Králové, 2018. 90 s. ISBN 978-80-7435-698-8. 

Externí odkazyEditovat