Bitva u ostrova Savo
Bitva u ostrova Savo byla jednou z námořních bitev druhé světové války v Pacifiku mezi japonským a spojeneckým námořnictvem. Byla to první z mnoha dalších bitev v Šalomounových ostrovech.
Bitva u ostrova Savo | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
konflikt: Druhá světová válka | |||||||
![]() HMAS Canberra u ostrova Tulagi, 7.-8. srpna 1942 | |||||||
| |||||||
strany | |||||||
![]() |
![]() ![]() ![]() | ||||||
velitelé | |||||||
Gun'iči Mikawa | Richmond K. Turner, Victor A. C. Crutchley
| ||||||
síla | |||||||
7 křižníků, 1 torpédoborec | 8 křižníků a 15 torpédoborců | ||||||
ztráty | |||||||
3 křižníky poškozeny, 58 mrtvých | 4 křižníky potopeny, 1 křižník a 2 torpédoborce poškozeny, 1 077 mrtvých |
7. srpna 1942 provedly spojenecké jednotky pod velením kontradmirála Turnera vylodění na Guadalcanalu, Tulagi a ostrově Florida. Lodě určené ke krytí invazních plavidel rozmístil Crutchley takto: Jižní skupinu, jejíž velení si ponechal sám, tvořily těžké křižníky HMAS Australia, HMAS Canberra a USS Chicago a torpédoborce USS Patterson a USS Bagley. Severní skupinu pod velením kapitána Riefkohla tvořily křižníky USS Vincennes, USS Astoria a USS Quincy a torpédoborce USS Helm a USS Wilson. Východní skupině velel kontradmirál Norman Scott a byla tvořena lehkými křižníky USS San Juan a HMAS Hobart a torpédoborci USS Monssen a USS Buchanan. Západní skupinu tvořily torpédoborce USS Blue a USS Ralph Talbot, které měly moderní radary.
Proti invazním plavidlům vyplul 7. srpna viceadmirál Gun'iči Mikawa z Rabaulu se skupinou lodí tvořenou těžkými křižníky Čókai, Aoba, Kako, Kinugasa a Furutaka, lehkými křižníky Tenrjú a Júbari a torpédoborcem Júnagi. Jeho cílem bylo vyhnout se spojeneckým letadlům a invazní plavidla u Guadalcanalu napadnout v noci z 8.–9. srpna.
Mikawova skupina připlula k ostrovu Savo v kýlové formaci. Proplula bez povšimnutí okolo západní skupiny a její torpédové útoky byly neúspěšné. Teprve torpédoborec Patterson z jižní skupiny vyhlásil poplach. Při boji s jižní skupinou byly z boje vyřazeny křižníky Canberra po zásazích granátů (později se potopila) a Chicago, poté co mu torpédo utrhlo příď. V 1:45 Mikawa rozdělil skupinu do dvou kolon a obrátil na sever. Proti nim plul spojenecký severní svaz v obdélníkové formaci. V boji proti němu byly poškozeny křižníky Čókai, Aoba a Kinugasa a ztraceno 58 japonských námořníků. Dalších 53 bylo zraněno. Naproti tomu byly spojenecké ztráty daleko větší. Křižníky Vincennes, Astoria a Quincy byly potopeny a torpédoborec Ralph Talbot, který přispěchal na pomoc, byl poškozen.
Po boji se severní skupinou se Mikawa rozhodl, že se nebude vracet k invazním plavidlům, ale z obav před leteckými útoky se vypravil zpět do Rabaulu. První japonské posily připluly na Guadalcanal až 18. srpna Tokijským expresem. Turner z obav před dalšími leteckými a hladinovými útoky opustil 11. srpna s invazním loďstvem Guadalcanal, aniž by byly vyloženy všechny zásoby.
LiteraturaEditovat
- Edwin P. Hoyt. Guadalcanal. Beta (1999). ISBN 80-7291-042-6
- HRBEK, Ivan; HRBEK, Jaroslav. Krvavé oceány. Od plánu „Barbarossa“ k bitvě u Midway. Praha: Naše vojsko, 1994. 289 s. ISBN 80-206-0391-3.
- HUBÁČEK, Miloš. Vítězství v Pacifiku. 3. vyd. Praha: Mladá fronta, 1999. 390 s. ISBN 80-204-0798-7.
- KODET, Roman. Velké bitvy světových dějin: bitva u ostrova Savo (1942). Historický obzor: časopis pro výuku dějepisu a popularizaci historie, 2012, 23 (5–6), s. 139-142. ISSN 1210-6097.
- LOXTON, Bruce; COULTHARD-CLARK, Chris. The shame of Savo: The sinking of HMAS Canberra - Anatomy of a naval disaster. St Leonards: Allen & Unwin, 1994. ISBN 1-86373-650-6. (anglicky)
- WAR DAMAGE REPORT No. 29: U. S. S. QUINCY (CA39), U. S. S. ASTORIA (CA34), U. S. S. VINCENNES (CA44): LOSS IN ACTION, BATTLE OF SAVO ISLAND, 9 AUGUST, 1942. [s.l.]: Preliminary Design Branch, Bureau of Ships, Navy Department, 1943. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. (anglicky)
Externí odkazyEditovat
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Bitva u ostrova Savo ve Wikimedia Commons
- Bitva u ostrova Savo na Palba.cz