Bitva u Mollwitz

bitva

Bitva u Mollwitz (Molvic), svedená 10. dubna 1741, byla prvním větším střetnutím rakouských a pruských vojsk ve válce o rakouské dědictví. Vítězství pruského krále Fridricha II. nad rakouským vojskem, v jehož čele stál hrabě Wilhelm Reinhard von Neipperg, znamenalo upevnění pruské nadvlády nad nedávno obsazeným Slezskem.

Bitva u Mollwitz
konflikt: Války o rakouské dědictví
{{{alt}}}
Pruská armáda v bitvě u Mollwitz
trvání: 10. dubna 1741
místo: U obce Małujowice v dnešním Polsku
výsledek: Pruské vítězství
strany
Vlajka Habsburské monarchie Habsburská monarchie vlajka Pruska Prusko
velitelé
Vlajka Habsburské monarchie Wilhelm Reinhard von Neipperg vlajka Pruska Fridrich II. Veliký, Kurt Christoph von Schwerin

SituaceEditovat

Po smrti císaře Karla VI. (20. října 1740) napadli Pragmatickou sankci, která měla zaručovat dědická práva Marie Terezie, bavorský a saský kurfiřt. Situace využil pruský král (a braniborský kurfiřt) Fridrich II. a vystoupil s dědickým nárokem na území Slezska. Za postoupení Slezska nabízel uznání Pragmatické sankce, finanční odškodné, podporu Marie Terezie proti útokům nepřátel. Mezitím však již nařídil mobilizaci a 16. prosince 1740 pruská vojska do Slezska vtrhla bez vyhlášení války, ještě dříve, než byly pruské návrhy ve Vídni odmítnuty. Ve Slezsku byl v té době poměrně malý počet rakouských vojáků, takže ho Prusové během šesti týdnů téměř celé ovládli, včetně Vratislavi (něm. Breslau) - rakouské posádky se bránily jen v několika pevnostech. Rakousko začalo shromažďovat vojenské síly v Olomouci, do jejich čela byl postaven podmaršál Wilhelm Reinhard von Neipperg. Koncem března 1741 vytáhly rakouské oddíly na sever na záchranu Slezska. Prusové se stáhli z jižních částí Slezska a ustoupili za řeku Nisu. Fridrich II. soustředil různé sbory jako jejich vrchní velitel, obě armády směřovaly k městu Ohlau (Olawa).[1]

PrůběhEditovat

Rakouská vojska nocovala v okolí vesnice Mollwitz (dnes Małujowice), v níž měl Neipperg hlavní štáb. O tom, že se ráno 10. dubna proti nim vydala na pochod pruská armáda, se dozvěděli poměrně pozdě. Bitva vypukla brzy odpoledne a dlouho byla poměrně vyrovnaná. Pruská vojska čítala asi 21 000 mužů, rakouská asi 15 800. Prusové měli 53 děl, Rakušané o 24 děl méně. Když to v průběhu bitvy vypadalo, že se vítězství kloní na rakouskou stranu, doporučil pruský polní maršál Kurt von Schwerin Fridrichovi, aby opustil bojiště, a sám převzal velení. Později se situace obrátila a večer se rakouská vojska dala na ústup. V bitvě padli velitelé jezdectva z obou stran, rakouský Römer a pruský Schulenburg, maršál Schwerin byl raněn. Rakouská strana hlásila ztráty 755 mrtvých a 3699 nezvěstných a raněných, pruská strana celkem 4849 mrtvých, nezvěstných a raněných.[1]

DůsledkyEditovat

Bitva neznamenala významný zlom v průběhu války, ale pruské vítězství posílilo mezinárodní postavení Fridricha II.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b TARABA, Luboš. Sukně proti kalhotám : válka o rakouské dědictví 1740-1748. Praha: Epocha, 2019. 462 s. s. ISBN 978-80-7557-176-2. 

Externí odkazyEditovat

  Obrázky, zvuky či videa k tématu bitva u Mollwitz na Wikimedia Commons