Bitva u Marathonu

Bitva u Marathonu (12. září 490 př. n. l.) mezi Peršany a Athéňany byla výsledkem Dareiova pokusu podrobit si vojenskou mocí evropské Řecko. Skončila porážkou Peršanů a završila první fázi řecko-perských válek.

Bitva u Marathonu
konflikt: Řecko-perské války
{{{alt}}}
pláně Marathónu dnes, Řecko
trvání: 490 př. n. l.
místo: Marathón, Řecko
výsledek: Vítězství Athén
strany
Athény
Plataje
Standard of Cyrus the Great.svg Perská říše
velitelé
Miltiadés
Kallimachos
Aristeidés
Xanthippos
Themistoklés
Stesilaos †
Arimnestos
Dátis
Artafernés mladší
Hippias, sesazený tyran Athén

síla
9 000–10 000 Athéňanů
1 000 platajských
25 000 pěchoty a
1 000 jezdců
100 000+ námořníků a veslařů
600 triér
50+ přepravných lodí pro koně
200+ zásobovacích lodí
ztráty
192 Athéňanů
11 platajských (Herodotus)
moderní odhad 1 000–3 000 mrtvých
6400[1]
7 válečných lodí (Herodotus)
moderní odhad 4 000–5 000 mrtvých

Bitva se odehrála při pobřeží na úzké planině u Marathonu. Střetly se v ní invazní síly Peršanů (dle odhadů 20 000 – 30 000 vojáků) s armádou Athén posílenou asi o 1000 Platajských (celkem snad 10 000 – 11 000 mužů). V čele řeckého vojska stál Miltiadés.[2] V čele Peršanů stáli Dátis a Artafernés. Bitva mohla být velkou vzpruhou pro řecké státy (především pro Athény) a ukázala jim, že Persii dokážou porazit.[3] Persie se s porážkou nedokázala smířit a následně naverbovala obrovskou armádu, která proti Řekům válčila v bitvě u Thermopyl či v bitvě u Salamíny (oboje 480 př. n. l.).

Historici primárně čerpají z díla řeckého historika Hérodota, který bitvu, stejně jako celé dění řecko-perských válek, popsal ve svém díle Dějiny.[4] Herodotos žil v pátém st. př. n. l., takže mohl diskutovat s přeživšími, případně s jejich příbuznými. Na druhou stranu bitvu sám nezažil, neboť se narodil o pár let později (udává se rok 484 př. n. l.). Jinými slovy měl už jistý odstup, který je v jeho případě trochu problematický právě v tom, jak moc spoléhal na vyprávění ostatních. Ve svém díle neustále cituje dlouhé pasáže o tom, co se přesně mělo v bitvě odehrát, což samozřejmě mohlo vést k mnohým nepřesnostem (zkreslení mohlo nastat již před vyprávěním příběhu, natož po jeho zapsání).[5] Nejvíce evidentní je to například v odhadech vojáků (ačkoliv se to netýká této bitvy), které jsou často nepřesné (viz bitva u Thermopyl). I tak je brán za hlavní autoritu, nicméně je potřeba číst jeho díla kriticky a nepřebírat všechny údaje a tvrzení bez přemýšlení. Součástí jeho příběhu jsou různé legendy či mýty a nadpřirozené jevy, před čímž se také člověk musí mít trochu na pozoru.

PrůběhEditovat

 
Řecké (modrá) a perské (červená) síly v bitvě u Maratonu (pravděpodobně mylná představa rozestavení)

Dle Herodota dovedl perské vojsko Dareia I. k Marathónu athénský přeběhlík Hippiás, syn dřívějšího tyrana (samovládce) Peisistrata.[6] Řekům velel Athéňan Miltiadés.[7] Athény prosily o pomoc i Spartu, ale, jak píše Herodotos, protože Sparťané pořádali slavnosti, během kterých se nesmělo válčit, tak kvůli tomu nemohli vyrazit hned, ale museli nějakou dobu počkat.[8] Ačkoliv se na vypuknutí bitvy u Marathonu čekalo několik dní (není zcela známo proč), útok i přesto začal o několik dní dříve, než by Sparťané mohli přijít.[9] Sparta se tak do bitvy nestihla aktivně zapojit.

Řekové, lépe vyzbrojení – měli kvalitnější zbraně i brnění, zahájili bitvu prudkým útokem.[10] Dle Herodota překonali vzdálenost mezi oběma vojsky během, aby dali co nejméně času perským lučištníkům a zároveň zvýšili svou údernou sílu a vykompenzovali to, že nedisponovali jezdectvem.[11] Otázka je, zda něco takového bylo vzhledem k váze brnění vůbec možné.[12] V souladu s plánem přitom posílili svůj útvar na stranách šiku, tak aby mohli Peršany obklíčit. Výsledek byl pro Peršany tragický. Jejich lučištníci a elitní jednotky sice zastavili a posléze zatlačili střed řecké formace, avšak křídla se pod řeckým náporem zhroutila.[13] Herodotos tvrdí, že když si Peršané uvědomili, že jsou obkličováni, dali se na útěk, ovšem ty nejlepší jednotky, úspěšně bojující ve středu bojiště, už uniknout nemohly a byly zmasakrovány. Athéňanům se dle Herodota navíc podařilo zničit několik (sedm) perských lodí.[14] Peršané uprchli na zbývajících lodích a snad se pokusili obsadit Athény, avšak athénská armáda se stihla domů vrátit včas a útok odrazila.[15] Pokud je toto tvrzení pravdivé, pak i proto mohlo pro Athény být dobré, že se jim podařilo v bitvě zvítězit. Pokud by Peršané athénskou armádu dokázali v bitvě zničit (což se jim nepovedlo), měli by logicky v podstatě volnou cestu na Athény.

Herodotos napsal, že během bitvy padlo 192 Řeků a zhruba 6400 Peršanů.[16]

Výsledek střetnutí údajně běžel oznámit z Marathonu do Athén (přibližně 35 km[17]) řecký voják jménem Feidippidés,[18][19][20] který v cíli své cesty se slovy „Zvítězili jsme“ dle pověstí vyčerpáním zemřel. Po tomto údajném exemplárním sportovním výkonu athénského vojenského posla v bitvě u Marathonu byla na obnovených olympijských hrách pojmenována olympijská disciplína maratonský běh (maraton). Nutno dodat, že dle Herodota měl tento zmíněný Feidipidés několik dní před tímto během z Marathonu do Athén podobnou misi, a to dvakrát po 240 km (s poselstvím z Athén do Sparty a zpět, aby získal vojenskou podporu Sparty), tedy celkem 480 km.[21] Krom Herodotova vyprávění však nelze pravdivost příběhu nijak dokázat, je ho tedy nutné brát se značným nadhledem.

StrategieEditovat

Průběh samotné bitvy není zcela jasný. Herodotos tvrdí, že někteří vojevůdci (stratégové) chtěli odklad bitvy. Jejich argumentem bylo, že jich je na bitvu málo a že by se mělo počkat na Spartu. Druzí, včetně Miltiada, naopak chtěli na tomto místě bitvu vést. Vyhrála nakonec bojechtivější strana a k bitvě došlo, ačkoliv není jasné za jakých podmínek a jaká událost nakonec bitvu spustila.[22][23] Dle Herodota na levém křídle stanuli Platajští, na pravém Athéňané.[24] Zároveň tvrdí, že Peršanů sice bylo více, ale řecké vojsko se roztáhlo tak, aby na šířku bylo stejně široké jako perské vojsko. To samozřejmě ale znamenalo, že řecký střed byl slabší.[25] Taktika tedy vlastně zněla Peršany obklíčit z obou boků. Vyřešili by tak to, že disponovali výrazně menším počtem vojáků.

Existují ale i teorie, že původní představa, o které hovoří i Herodotos, kdy Řekové útočí od severu (od hor) směrem k moři, jež měli mít údajně Peršané za zády (jako je to vidět na obrázku výše), je nesprávná.[26] Tato teorie hovoří o tom, že Řekové zaujali své pozice kolmo k moři (moře měli po pravé straně) a tedy se šikovali směrem na sever (zády k Athénám). Peršané tedy taktéž zaujali své pozice kolmo k moři, z jejich pohledu však po levé straně.

Tato teorie má jistá opodstatnění. Za zmínku stojí například pravé křídlo perské armády (tedy to, které bylo dále od moře), jehož vojáci se po prohraném boji rozutekli do bažiny, která byla za perským vojskem, a kde následně mnoho z Peršanů našlo smrt. Kdyby totiž (jak je to na obrázku výše) podle původní teorie stálo perské vojsko zády k moři, utíkali by Peršané s největší pravděpodobností na spásné lodě, které kotvily za nimi a které by je tak odvezly do bezpečí. Útěk do bažin by v tomto ohledu znamenalo dostat se nelogicky za své nepřátele (pravděpodobně se jimi i probít) a utéct dál do vnitrozemí. Pokud však stálo perské vojsko kolmo k moři, nemohlo se pravé křídlo dostat přes celé bojiště k moři a ke svým lodím (pro pravé křídlo vzdálených asi 2 km), a tak zvolilo ústup do bažiny, neboť nikam jinam nebylo úniku. K perským lodím a tím k závěrečné části bitvy se tak dostaly pouze ty perské jednotky, které operovaly při moři, tedy na levém křídle perské armády.[zdroj?]

ReferenceEditovat

  1. GRANT, Michael. Klasické Grécko. Bratislava: Slovart, 2008. ISBN 978-80-8085-571-0. Kapitola 1., s. 19. (slovensky) 
  2. HOLLAND, Tom. Persian Fire. New York: Doubleday, 2006. Dostupné online. S. 185-192. 
  3. HOLLAND. Persian Fire. [s.l.]: [s.n.] S. 200-202. 
  4. HERODOTOS; ŠONKA, Jaroslav. Dějiny. Praha: Odeon, 1972. Dostupné online. 
  5. HERODOTOS. Dějiny. [s.l.]: [s.n.] S. 1. 
  6. HERODOTOS. Dějiny. [s.l.]: [s.n.] S. 174. 
  7. HERODOTOS. Dějiny. [s.l.]: [s.n.] S. 174. 
  8. HERODOTOS. Dějiny. [s.l.]: [s.n.] S. 175. 
  9. LAZENBY, J.F. The Defense of Greece. Warminster: Aris and Philips, 1993. 50-62 s. 
  10. LAZENBY. Persian Fire. [s.l.]: [s.n.] S. 255-256. 
  11. HERODOTOS. Dějiny. [s.l.]: [s.n.] S. 176. 
  12. FINK, Dennis. The Battle of Marathon in Scholarship. Jefferson: McFarland and Company, 2014. S. 152-160. 
  13. HERODOTOS. Dějiny. [s.l.]: [s.n.] S. 176. 
  14. HERODOTOS. Dějiny. [s.l.]: [s.n.] S. 176. 
  15. HERODOTOS. Dějiny. [s.l.]: [s.n.] S. 176. 
  16. HERODOTOS. Dějiny. [s.l.]: [s.n.] S. 176. 
  17. Marathón to Atény. Marathón to Atény [online]. [cit. 2021-01-19]. Dostupné online. (česky) 
  18. Edward Seldon Sears. Running Through the Ages. [s.l.]: McFarland, 2001 Dostupné online. (anglicky) 
  19. John A. Lucas. A History of the Marathon race 490 B.C. to 1975. [s.l.]: Pennsylvania State University & Los Angeles 1984 foundation Dostupné online. (anglicky) 
  20. Sacred-texts.com Retrieved 2013-12-14
  21. HERODOTOS. Dějiny. [s.l.]: [s.n.] S. 170-174. 
  22. HERODOTOS. Dějiny. [s.l.]: [s.n.] S. 175. 
  23. LAZENBY. Persian Fire. [s.l.]: [s.n.] S. 55-65. 
  24. HERODOTOS. Dějiny. [s.l.]: [s.n.] S. 175. 
  25. HERODOTOS. Dějiny. [s.l.]: [s.n.] S. 176. 
  26. HERODOTOS. Dějiny. [s.l.]: [s.n.] S. 176. 

LiteraturaEditovat

  • HERODOTOS. Šonka, Jaroslav. Praha: Odeon, 1972. https://docplayer.cz/16025076-Herodotos-dejiny-odeon-prelozil-jaroslav-sonka.html
  • FINK, Dennis. The Battle of Marathon in Scholarship. Jefferson: McFarland and Company, 2014. (anglicky)
  • HOLLAND, Tom. Persian Fire. New York: Doubleday, 2006. (anglicky)
  • LAZENBY, J.F. The Defense of Greece. Warminster: Aris and Philips, 1993. (anglicky)
  • LUCAS, John. A History of the Marathon Race 490 B.C. to 1975. Los Angeles: Pennsylvania State University, 1984. (anglicky)
  • SEARS, E.S. Running Through the Ages. McFarland, 2001. (anglicky)

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat