Otevřít hlavní menu

Bitva o Narvu (estonsky: Narva lahing) byla první bitvou estonské osvobozenecké války. Odehrála se 28. listopadu 1918 v Narvě. Stáli zde proti sobě ruští bolševici s podporou 2. Viljandského pluku estonských komunistů proti Estonské armádě a domobraně (Kaitseliit) s podporou německého císařského námořnictva. I přes první úspěchy (viz bitva o Joalu) byli Estonci poraženi a byli nuceni přejít do defenzivy a stáhnout se k Tallinu.

Bitva o Narvu
konflikt: Estonská osvobozenecká válka
ruský křižník Oleg
ruský křižník Oleg
trvání: 28. listopadu 1918
místo: Narva, Estonsko
výsledek: Poráža Estonců, ústup na Tallin
strany
Estonsko Estonsko
Německé císařství Německé císařství
Vlajka SSSR Sovětské Rusko
Vlajka Estonska estonští komunisté
velitelé
Estonsko Aleksander Tõnisson
Estonsko Herman Maim
Estonsko Peeter Vaga
Německé císařství Leutnant Müller
Vlajka SSSR E. A. Iskrijskij
Vlajka Estonska Jaan Sivher

síla
Německé císařství 405. pěchotní pluk
  • Obrněné vlaky
  • dělostřelectvo

Estonsko 4. pěchotní pluk

  • Kaitseliit- domobrana
Vlajka SSSR Rudá armáda:
  • 7. Armáda
  • 6. Střelecká divize
  • 2. Viljandský pluk (estonští komunisté)

Námořní vlajka SSSR Námořnictvo:

  • křižník Oleg
  • torpédoborec Metkij
  • torpédoborec Avtroil
  • 500 námořníků

- celkem 4000 mužů pěchoty a jezdectva

ztráty
neznámé, podle ruských zdrojů vysoké 94 estonských komunistů
(podle ruských zdrojů 80)

Obsah

PředehraEditovat

Politické pozadíEditovat

V listopadu roku 1918 skončila první světová válka a Německé okupační jednotky se začaly stahovat z Estonska. Toho se pokoušeli využít sovětští bolševici, kteří svůj budoucí komunistický stát chtěli obnovit v hranicích bývalého ruského impéria.

O to, aby se i Estonci do tohoto svazku zapojili, ať už dobrovolně, či násilím, se měla postarat rudá armáda rychlým útokem přes Narvu do Tallinu.

První střet v JoaleEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku bitva o Joalu.

Než 7. bolševická armáda a 6. střelecká divize pod velením generála E. A. Iskrického překročila řeku Narvu, byli do boje vysláni estonští komunisté, aby obsadili předměstí Narvy, Joalu. Nepodařilo se jim to a estonský komunistický velitel Jaan Sivher zde padl spolu s 94 příslušníky 2. Viljandského pluku.

BitvaEditovat

I přes Sivherův neúspěch byla Narva dobyta, a to výsadkem rudého námořnictva kombinovaným s útokem hlavních bolševických sil ze severu i z jihu. Sivherovi se však nepodařilo odříznout cestu k ústupu a tak se Estoncům podařilo uniknout.

Vylodění Rudého námořnictva, ústup z NarvyEditovat

Po neúspěšném útoku estonských komunistů v Joale zamýšleli bolševici rozdrtit místní obranu námořním výsadkem za její linie. Ještě toho dne se 500 příslušníků bolševiky kontrolovaného námořnictva vylodilo v Hungerburgu (dnes Narva-Jõesuu) z křižníku Oleg a torpédoborců Metkij a Avtroil (později zajat Estonci a přejmenován na Lenuuk). Bez odporu postupovali až k vesnicím Riigi a Peeterristi, kde vyhodili jeden ze zdejších železničních mostů do povětří.

KonecEditovat

Němci z Narvy ustoupili dokud to bylo možné, aby unikli obklíčení a estonský 4. pluk, v domnění že bez německé palebné podpory není obrana možná, také ustoupil směrem na západ.

Související článkyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Сражение за Нарву (1918) na ruské Wikipedii.