Bitva o Monte Cassino
Bitva o Monte Cassino (též zvaná Bitva o Řím či Bitva o Cassino) byla jedna z nejdelších a nejtěžších bitev druhé světové války, s těžkými ztrátami obou bojujících stran. Cílem Spojenců bylo prolomit tzv. Gustavovu linii a dobýt Řím.
| Bitva o Monte Cassino | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| konflikt: Italské tažení | |||||||
 Bojište u Monte Cassina po bitvě | |||||||
| |||||||
| strany | |||||||
 Spojené království.svg){kind=small} USA.svg){kind=small} Francie Kanada Indie Polsko Nový Zéland a další....
|
 Německo Italská sociální republika[1]
| ||||||
| velitelé | |||||||
| Harold Alexander Mark Clark Oliver Leese Władysław Anders
|
Albert Kesselring Heinrich von Vietinghoff Frido von Senger
| ||||||
| síla | |||||||
| 105 000 | 80 000 | ||||||
| ztráty | |||||||
| Více než 100 000 mrtvých a raněných,[2][3] jen sama Pátá armáda měla 90 000 mrtvých a raněných.[4] | Neznámé, nejméně však 20 000 mrtvých a raněných.[3] | ||||||
Obsah
BojeEditovat
Spojenci po postupu Itálií, narazili na Gustavovu linii. Jedna z části Gustavovy linie, klášter Montecassino, mohl být ideálním úkrytem německých vojsk. Němci byli ve skutečnosti ukryti na svazích kopce, kde také odrazili první únorový útok americké 34. pěší divize. Druhý útok, vedený novozélandskými, indickými a britskými divizemi, opět skončil fiaskem. Generálporučík Clark, velitel 5. armády, zprvu odmítal klášter zničit, ale když se odstěhovali benediktinští mniši, svrhly na něj americké bombardéry stovky tun bomb. Němci okamžitě obsadili rozvaliny kláštera. Další těžké boje trvaly měsíc, během nichž britská vojska dobyla většinu svahu. Německé rozvědce se však podařilo zjistit, že britské jednotky se stáhnou ze svých pozic, pokud uvidí smluvené znamení amerických jednotek, tři zelené světlice. Němci tyto světlice odpálili a Britové opustili své těžce vybojované pozice. Němci vyklizená místa obsadili a situace byla opět stejná jako před dvěma měsíci. Novozélanďané se snažili kopec dobýt, ale německé tanky je vytlačily zpět. Po třech dnech byl útok odvolán. Dne 15. března zahájili Spojenci další útok, tentokrát po rozsáhlém leteckém bombardování kláštera. Němečtí výsadkáři však jejich nápor zastavili a dne 23. března byl útok opět odvolán. 12. května byl útok svěřen 2. polskému sboru, čítajícímu 50 000 mužů pod velením Władysława Anderse. Zoufalý odpor německých výsadkářů však ztěžoval postup. Poláci postupovali kryti dělostřeleckou palbou ke klášteru. Tehdy se vyznamenal ochočený medvěd Wojtek, patřící generálu Andersovi, který pomáhal nosit munici při nabíjení děl. Po úporných bojích zavlála 18. května nad klášterem vlajka polského státu.
VýsledekEditovat
Bitva u Monte Casina skončila spojeneckým vítězstvím, ovšem za velkých ztrát. Němci nedokázali udržet Gustavovu linii a pro Spojence byla nyní cesta na Řím volná.
GalerieEditovat
Polní maršál sir Harold Alexander
Další vůdce bitvy – Mark Clark
Klečící Leese je pasován na rytíře
Władysław Anders – velitel polských vojsk v této bitvě
Generál Kesselring
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ VILLORESI, Luca. Barbarigo Teschi e memorie. La Repubblica, Kulturní sekce. Čís. 3. června 1994, s. 35. Dostupné online [cit. 24. dubna 2009]. (Italsky)
- ↑ {title}. www.thehistorychannel.co.uk [online]. [cit. 05-09-2009]. Dostupné v archivu pořízeném dne 17-10-2007.
- ↑ a b http://www.historylearningsite.co.uk/second_battle_monte_cassino.htm
- ↑ Jordan, D, (2004), Atlas of World War II. Barnes & Noble Books, p. 91
LiteraturaEditovat
- JANKOWSKI, Stanisław. Od Sycylii do Monte Cassino. Varšava: Krajowa Agencja Wydawnicza, 1985. 78 s. (polsky)
- MAJDALANY, Frederick. Bitva o Cassino. Praha: Šulc a spol., 1991. 144 s. (česky)
- PIEKALKIEWICZ, Janusz. Bitva o Monte Cassino. Praha: Naše vojsko, 2005. 285 s. (česky)
- HASSEL, Sven. Monte Cassino. Praha: Baronet, 2009. 280 s. (česky)
- HASSEL, Sven. Monte Cassino. Praha: Baronet, 2009. 280 s. (česky)
Související článkyEditovat
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu bitva o Monte Cassino ve Wikimedia Commons
