Otevřít hlavní menu

Bitva na Las Navas de Tolosa[1] (španělsky Batalla de Las Navas de Tolosa, arabsky معركة العقاب‎‎) byl zlomový bod v historii středověkého Španělska. K bitvě došlo v pondělí 16. července 1212. Armáda kastilského krále Alfonse VIII. se spojila s armádami jeho křesťanských rivalů, Sanchem VII. Navarrským, Pedrem II. Aragonským a Alfonsem II. Portugalským v bitvě proti almohadskému vládci Muhammadu al-Nazirovi, který byl vládcem velké části Afriky a zhruba poloviny Pyrenejského poloostrova. Armáda Muhammada al-Nazira se skládala z lidí celého jeho impéria.

Bitva na Las Navas de Tolosa
konflikt: Reconquista
Výjev z bitvy
Výjev z bitvy
trvání: 16. července 1212
místo: Na planinách Las Navas de Tolosa, Andalusie
výsledek: drtivé vítězství křesťanské koalice
strany
Znak Kastilského království Kastilské království
Znak Aragonské koruny Aragonská koruna
Znak Navarrského království Navarrské království
Znak Řádu svatojakubských rytířů Řád svatojakubských rytířů
Znak Řádu calatravských rytířů Řád calatravských rytířů
Znak Řádu templářů Řád templářů
Znak Řádu johanitů Řád johanitů
Znak Portugalského království portugalští dobrovolníci
Znak Francouzského království francouzští dobrovolníci
Znak Okcitánie okcitánští dobrovolníci
Znak Království León leónští dobrovolníci
Vlajka Almohadského kalifátu Almohadský chalífát
velitelé
Znak Kastilského království Alfonso VIII. Kastilský
(střed)
Znak Navarrského království Sancho VII. Navarrský
(pravé křídlo)
Znak Aragonské koruny Petr II. Aragonský
(levé křídlo)
Znak Kastilského království Diego López II.
de Haro
(předvoj)
Znak Kastilského království arcibiskup Rodrigo
Jiménez de Rada
Vlajka Almohadského kalifátu Muhammad al-Nazir

síla
~ 12 000–14 000 ~ 22 000–30 000
ztráty
neznámé vysoké

Obsah

Pozadí bitvyEditovat

V roce 711 se Arabové vylodili ve Španělsku, které ovládali Vizigóti. Vizigóti byli nejednotní a tak brzy podlehli arabské invazi. Noví vládcové se napřed pokoušeli oživit svatou válku proti křesťanům v severním Španělsku, ale brzy je od toho odvedly jiné zájmy. Španělsko, jemuž dlouhou dobu vládli Římané, bylo zemí daleko více městskou – a uhlazenou – než Afrika. Arabové sem přinesli svojí poezii, umění a architekturu, kterou pochytili od národů, které ovládli (Indové, Mezopotámci, Peršané). Židé a křesťané zde měli svobodu vyznání. V muslimském Španělsku vzkvétala kultura a vzdělanost. Ve zbytku Španělska bylo daleko méně projevu civilizace.

Zbytek ŠpanělskaEditovat

Muslimům se nikdy nepodařilo dobýt celý Pyrenejský poloostrov. Sever Španělska byl svobodný a žili zde křesťanští rytíři, knížata a králové. Po dlouhou dobu neexistovala žádná organizovaná reconquista. Španělští páni nejen žárlili jeden na druhého, ale přispívali k rozdělení svého území ještě tím, že dělili svá panství mezi své syny. Naštěstí pro křesťany muslimové byli také hodně rozhádaní a nikomu se nechtělo bojovat proti odhodlaným křesťanům. Avšak roku 1172 dobyli muslimské Španělsko odhodlaní Almohadé a chystali se napadnou Kastilii, největší a nejrozpínavější z křesťanských španělských států.

Předehra k bitvěEditovat

Almohadé skutečně zaútočili na Kastílii a krále Alfonse VIII. porazili. Po této bitvě se muslimové zmocnili části území a několika měst, ale Kastilie zdaleka nebyla na kolenou. V roce 1211 Muhammad al-Nazir překročil Gibraltar a vstoupil s obrovskou armádou do Španělska. Samotní křesťané začali také verbovat vojsko a papež Inocenc III. vyhlásil proti španělským muslimům křížovou výpravu.

Pohled na obě armádyEditovat

Muslimské vojsko se skládalo z vojáků celého muslimského světa. Byli zde vojáci z Persie, Turkestánu, Tunisu , Alžírska a také ze samotného Španělska. Většina muslimské armády se skládala z jízdy. Jako vždy muslimové sázeli na jezdce na rychlých koních, kteří neměli skoro žádnou zbroj a na nepřítele útočili z dálky svými oštěpy a šípy. Muslimská armáda byla také o dost větší než křesťanská a muslimové pevně věřili, že vítězství je jejich.

Křesťanské vojsko se skládalo z vojáků celé Evropy. Alfonsovi verbíři obcházeli evropské dvory a sbírali jak urozené rytíře, tak i běžné žoldnéře. Křesťané měli úplně jiný styl boje než muslimové. Užívali sevřených formací těžké jízdy, oblečené do těžké brně ozbrojené štíty, kopími a meči. Křesťanů sice bylo méně, ale měli dobrou morálku, hlavně díky papežově vyhlášení křížové výpravy. Možnost odpuštění předchozích hříchů byla silnou motivací pro křesťanské vojsko.

Al-Názirův plánEditovat

Al-Nazirův plán spočíval v tom, že odláká nepřátele od jejich základen a střetne se s nimi v místě, kde by měl vybudovanou silnou pozici, kterou by křesťané nedokázali prolomit. Počítal s tím, že jim zanedlouho dojdou zásoby a budou se muset stáhnout. Poté se stanou oběťmi muslimských jízdních lučištníků. Opevnil horské průsmyky v pohoří Sierra Morena severně od řeky Guadalquivir. Alfonsovi spojenci se chtěli stáhnout a přemlouvali kastilského krále k ústupu. Alfonso chtěl v tažení pokračovat. Křesťanské vojsko zachránil ovčák. Ukázal jim cestu, kterou se dá opevnění obejít a dostat se muslimům soustředěným na nevelkých plošinách uprostřed hor do zad. Muslimská armáda byla obrovská a Muhammad al-Nazir se zdržoval uprostřed, byl obklopen palisádou a svou osobní stráží. Křesťané se chystali na útok.

BitvaEditovat

Křesťané byli rozděleni na tři části. Na levé křídlo pod vedením Pedra II. Aragonského, na pravé křídlo pod vedením Sancha VII. z Navarry a na střed, kterému velel Alfonso VIII. Kastilský. Křesťané zaútočili. Byl to boj, jaký jim vyhovoval: divoký zápas muže proti muži. Křídla vedena Sanchem VII. a Pederem II. zatlačovala obě muslimská křídla do skalnatých zalesněných kopců, kde měli muslimští jezdci málo prostoru a byli hromadně pobíjeni křesťanskými vojáky.

Zarputilý soubojEditovat

Avšak ve středu, kde velel křesťanům Alfonso VIII. se muslimům dařilo před zraky panovníka zatlačovat křesťany. Alfonso, který si uvědomoval nebezpečí se vrhl do útoku a jeho vojáci ho následovali. Muslimové začali i ve středu pomalu ustupovat. Do historie se zapsal útok Sancha VII., který zaútočil na palisádu a pobil všechny osobní stráže Muhammada al-Nazira, ale muslimský vládce uprchl z bojiště.

Konec muslimské armádyEditovat

Když muslimská armáda uviděla prchat svého panovníka, propadla panice a pokoušela se o útěk. Většina z jejich vojáků se daleko nedostala. Rozpoutalo se hrůzné krveprolití. V jeho důsledku téměř vyhynula válečná aristokracie nejen v muslimském Španělsku, ale také v severní Africe. Ztráty utrpěly i Egypt a Arábie a byly patrné až ve Střední Asii.

Důsledek bitvyEditovat

 
Nový znak Navarry

Události, které následovaly po muslimy tak drtivě prohrané bitvě, by se mohly zdát nepřiměřené. Křesťanská armáda obsadila několik měst a hradů, načež se vrátila domů. Alfonso Kastilský zemřel dva roky po bitvě a tak už křesťané přestali dále dobývat. Avšak okamžitě po bitvě se začalo rozpadat Almohádské království jak ve Španělsku, tak i v severní Africe a padesát let po bitvě úplně zaniklo.

V roce 1269 se Maridindská dynastie zmocnila afrického území Almohádů a později se začala angažovat i na Pyrenejském poloostrově, když vojensky podporovala Granadský emirát. V roce 1340 se pak pokusila obnovit i almohadské španělské panství, ale její invazní armáda byla rozdrcena v poslední velké bitvě reconquisty na Río Salado.

Muslimský stát ve Španělsku musel platil tribut křesťanským králům. Muslimské státy postupně zanikaly, až zůstala jediná Granada daleko na jihu. Granada byla dobyta Isabelou Kastilskou a Ferdinandem Aragonským (byli manželé) roku 1492 a tím byli muslimové vyhnáni z Pyrenejského poloostrova. Stejného roku se na západ plavil Kryštof Kolumbus a objevil Ameriku. Takže bitva u Las Navas de Tolosa se stala nejen zlomovým bodem ve španělské historii, ale zlomovým bodem celé historie.

ReferenceEditovat

  1. Často se vyskytující název bitva u Las Navas de Tolosa je chybný, protože Las Navas de Tolosa je náhorní plošina, na níž se bitva odehrála. Stejnojmenné sídlo vzniklo až po bitvě. (Pavel Zahradník: Bitva na pláních Las Navas de Tolosa, Te Deum 2012/2)

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat