Bison (obrněné vozidlo)
Bison bylo obrněné vozidlo či spíše mobilní kulometné hnízdo určené pro obranu letišť britské RAF během krizového období let 1940–41, kdy Spojenému království hrozila invaze nacistického Německa. Šlo o improvizovaný bojový prostředek, vyznačoval se použitím levného betonu namísto nedostatkového kovového pancíře. Podle ochranné známky betonářského výrobce Concrete Limited dostal jméno Bison.[1] K bojovému nasazení vozidel nakonec nedošlo.
| Bison | |
|---|---|
 Bison typu 3 | |
| Typ vozidla | mobilní kulometné hnízdo |
| Země původu |  Spojené království |
| Historie | |
| Výrobce | Concrete Limited |
| Návrh | 1940 |
| Období výroby | 1940–41 |
| Vyrobeno kusů | 200–300 |
| Základní charakteristika | |
| Posádka | 4+ |
| Pancéřování a výzbroj | |
| Pancéřování | 150 mm (beton) |
| Hlavní zbraň | pěchotní zbraně |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vznik editovat
Během Bitvy o Británii bylo pro Brity klíčové udržení bojeschopnosti svých letišť. Po zkušenostech z německé invaze do Norska, kde Němci proti letištím úspěšně použili výsadkáře, potřebovali Britové na obranu letišť obrněná vozidla či tanky. O většinu této techniky však britská armáda přišla během Bitvy o Francii a při následné evakuaci Dunkerque. Jako nouzové řešení byla zvolena výroba betonem obrněných vozidel, která měla sloužit jako pohyblivá kulometná hnízda.[1]
Popis editovat
Jednalo se o atypická vozidla postavená na různých podvozcích starých nákladních automobilů. Nástavbu tvořila kabina řidiče a bojový prostor, obojí chráněné betonovým „pancířem“ o tloušťce cca 150 mm. Celkem bylo vyrobeno 200–300 kusů ve třech typech. Posádku tvořili čtyři či více mužů.[1]
Reference editovat
- ↑ a b c FOLPRECHT, Radek. Britský betonový obrněnec Bison měl zastavit německé výsadkáře. iDNES.cz [online]. 2017-07-10 [cit. 2017-07-14]. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bison na Wikimedia Commons - AUBRECHT, František. Bison - betonem pancéřovaný nákladní vůz. Válka.cz [online]. 2012-06-30 [cit. 2017-07-14]. Dostupné online.
