Bernard-Henri Lévy

francouzský filozof

Bernard-Henri Lévy (* 5. listopad 1948) je francouzský filozof narozený v Alžírsku v židovské rodině. Je představitelem skupiny, která si říká Nouveaux philosophes (Noví filozofové), a která je typická svou kritikou marxismu (který často v minulosti vyznávali) a totalitarismu (k dalším známým představitelům patří například André Glucksmann či Alain Finkielkraut), s čímž je spojena též kritika Hegela, Sartra, poststrukturalismu či multikulturalismu. Pojem zavedl sám Lévy roku 1976.

Bernard-Henri Lévy
Bernard-Henri Lévy
Bernard-Henri Lévy
Narození5. listopad 1948
Alžírsko
Povolánífilozof, spisovatel, vydavatel, filmový režisér, scenárista, novinář, romanopisec, podnikatel, herec a filmový producent
NárodnostŽidé
Alma materÉcole normale supérieure (1968–1971)
Lyceum Ludvíka Velkého
Lycée Pasteur (Neuilly-sur-Seine)
Institut d'études politiques de Paris
Tématafilozofie
OceněníCena Médicis (1984)
Cena Interallié (1988)
Manžel(ka)Isabelle Doutreluigneová (do 1974)
Arielle Dombasle (od 1993)
Partner(ka)Daphne Guinness
DětiJustine Lévyová
Antonin Lévy
PříbuzníVéronique Lévy (sourozenec)
VlivyAndré Malraux
Jean-Paul Sartre
Emmanuel Lévinas
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

Svou kritiku marxismu Lévy formuloval především v knize La barbarie à visage humain (Barbarství s lidskou tváří). Rozruch vzbudila i kniha L'Idéologie française (Francouzská ideologie), kde demýtizoval francouzské dějiny a podrobil je zdrcující kritice. Kniha vyvolala ostrou kritiku například Corneliuse Castoriadise, Raymonda Arona či Gillese Deleuzea.

Lévy se věnoval též novinářství, pracoval pro časopis Combat, v roce 1971 byl zpravodajem z konfliktu mezi Bangladéšem a Pákistánem. Vytěžil z této zkušenosti roku 1973 knihu Bangla-Desh, Nationalisme dans la révolution. V knize Qui a tué Daniel Pearl? zveřejnil výsledky svých investigací v Pákistánu a vyslovil názor, že pákistánská tajná služba a pákistánští jaderní fyzikové spolupracují s teroristickou organizací Al-Káida. V anglicky psané knize American Vertigo: Traveling America in the Footsteps of Tocqueville vydal sérii reportáží ze Spojených států. Je komentátorem deníku Le Monde, Libération a časopisu Le Point.

 
Bernard Henri Lévy při vystoupení roku 2019

Lévy často vstupuje do veřejného prostoru se svými názory a apely, roku 1990 například zahájil kampaň za intervenci mezinárodních sil do Bosny. Roku 2000 vyzýval k mezinárodní intervenci v Dárfúru. Roku 2006 podepsal spolu se Salmanem Rushdiem, Ayaan Hirsi Aliovou ad. Manifest proti novému totalitarismu, který je kritikou islámského fundamentalismu a reagoval na muslimské násilné protesty proti zveřejnění karikatur proroka Mohameda v dánském deníku Jyllands-Posten. Roku 2009 podporoval protesty proti Ahmadínežádovi v Íránu, roku 2011 podporoval intervenci v Libyi, žádá též mezinárodní úder proti Bašáru al-Asadovi v Sýrii. Je znám též svou obhajobou Dominique Strauss-Kahna (svého osobního přítele od mládí) obviněného ze sexuálního obtěžování, byť jinak vždy politicky podporoval spíše jeho pravicového oponenta Nicolase Sarkozyho, s nímž jsou rovněž blízkými přáteli.

Ke svým aktivitám má i dostatek prostředků, neboť roku 1995 se stal dědicem dřevařské firmy Becob, kterou roku 1997 prodal za 750 milionů franků obchodnímu impériu François Pinaulta (mj. Converse, Samsonite, aukční síň Christie's). Za tyto prostředky například zřídil Institut pro lévinasovská studia v Jeruzalémě. Je manželem francouzské herečky a zpěvačky Arielle Dombasleové.

Historie světových pandemií a Lévyho kritika postojů lidstva k pandemii covidu-19Editovat

V červnu roku 2020 Grasset zareagoval ostře kriticky na postoje vlád a veřejnosti celého světa k pandemii koronaviru svou filozofickou esejí Virus, ze kterého šílíme (francouzsky: Ce virus qui rend fou). Pokusil se zasadit probíhající dění do filozofických kategorií, historie pandemií a strachu od antiky až po pandemie 20. a 21. století. 5. května 2021 vydal v témže nakladatelství a edici Grasset druhou kritickou esej Na bezejmenné cestě člověka (Sur la route des hommes sans nom). V září 2021 byl kritizován za podujatost francouzskou televizí Blast a osočen, že byl za své postoje zaplacen z Kataru 9 miliony eur. Brání se soudně.

BibliografieEditovat

  • Bangla-Desh, Nationalisme dans la révolution, 1973.
  • La barbarie à visage humain, 1977.
  • Le testament de Dieu, 1978.
  • Idéologie française, 1981.
  • Le diable en tête, 1984.
  • Eloge des intellectuels, 1987.
  • Les derniers jours de Charles Baudelaire, 1988.
  • Les aventures de la liberté, 1991.
  • Le jugement dernier, 1992
  • Piero della Francesca, 1992
  • Les hommes et les femmes, 1994.
  • Bosna!, 1994.
  • La pureté dangereuse, 1994.
  • Adventures on the Freedom Road, 1995
  • Comédie, 1997.
  • Le siècle de Sartre, 2000.
  • Réflexions sur la Guerre, le Mal et la fin de l'Histoire, 2002.
  • Qui a tué Daniel Pearl?, 2003
  • Récidives, 2004.
  • American Vertigo: Traveling America in the Footsteps of Tocqueville, 2006
  • Left in Dark Times: A Stand Against the New Barbarism, 2009

České překladyEditovat

  • Poslední dny Charlese Baudelaira, Brno, Jota 1997.
  • Sartrovo století, Brno, Host 2003.
  • Americká závrať, Brno, Host 2006.
  • Říše a pět králů: Ústup Západu a osud světa, Brno, Host 2019

LiteraturaEditovat

  • Daniel Bensaïd, Un nouveau théologien: Bernard-Henri Lévy, Nouvelles Éditions Lignes, 2008.

Externí odkazyEditovat