Wikipedie

Berijev A-50

sovětský letoun včasné výstrahy

Berijev A-50 „Šmel“ (čmelák; v kódu NATO „Mainstay“) je sovětský, resp. ruský letoun včasné výstrahy (AWACS) založený na draku nákladního letounu Iljušin Il-76. Vyvinut byl jako náhrada za stroje Tupolev Tu-126 „Moss“ a první vzlétl v roce 1978. Do služby vstoupil roku 1984 a do roku 1992 bylo vyrobeno asi 40 kusů.

A-50 Šmel
Určeníletoun včasné výstrahy a řízení
PůvodSovětský svaz
VýrobceBerijev
První let19. prosince 1978[1]
Zařazeno1985[1]
CharakterVe službě
UživatelRuské letectvo
Indické letectvo
Výroba1978–1992
Vyrobeno kusůcca 40 (8+ aktivních)
Vyvinuto z typuIljušin Il-76
Další vývojBerijev A-100
Některá data mohou pocházet z datové položky.

A-50 mohou být použity k detekci a sledování vzdušných cílů, ale i hladinových plavidel. Získané informace jsou následně poskytovány automatizovaným systémem řídících a velitelských stanovišť ruských ozbrojených sil.

Vývoj editovat

Na počátku 70. let se ukázalo, že letouny Tu-126 plnící úkoly protivzdušné obrany již nesplňují požadavky sovětské armády. Vybavené radarovým systémem Liana nejen že nemohly konkurovat nejnovějším americkým letadlům Boeing E-3A, ale ani nebyly schopny sledovat vzdušné cíle letící v malých výškách. Usnesením ústředního výboru strany byla konstrukční kancelář pod vedením A. K. Konstantinova (v závodě Berijev) v roce 1973 pověřena zkonstruovat letadlo A-50.

Ačkoliv letadlo vycházelo konstrukčně ze stroje Il-76, bylo nutné provést velké množství úprav, což zabralo 5 let práce. První prototyp A-50 tak vzlétl až 19. prosince 1978, přičemž let provedl ještě bez namontovaného radiolokátoru. Státní zkoušky A-50 vybaveného radiolokátorem byly zahájeny 16. srpna 1979. Sériová produkce letadel začala v prosinci 1984 a trvala až do roku 1992. Zkušební provoz A-50 byl zahájen v roce 1985 a pokračoval následující čtyři roky. K oficiálnímu zařazení letadel do služby došlo v roce 1989, kdy začaly postupně nahrazovat zastaralé Tu-126.

Dne 10. září 2007 započalo testování letounu zmodernizovaného na verzi A-50M. Ve stroji došlo k výměně zastaralých analogových přístrojů za digitální elektronická zařízení, čímž se výrazně zlepšilo zpracování informací a zároveň zkrátila doba potřebná k jejich zpracování.[2]

Poslední modernizovaná verze známá také jako A-50U byla ohlášena již v roce 1995, ale její testovací fáze začala až v roce 2008. První stroje zmodernizované na tento standard vstoupily do služby v roce 2011 s tím, že budou využívány cca do roku 2020.[3]

V únoru 2024 oznámil šéf korporace Rostec Sergej Čemezov obnovení výroby typu A-50, což odůvodnil zájmem ze strany ruských ozbrojených sil i zahraničních zákazníků.[4]

Konstrukce editovat

Letadla A-50U jsou vybavena radarovým varování a naváděcím systémem Šmel-M od společnosti Vega. Základem tohoto systému je:

 
Berijev A-50
  • Radarová stanice,
  • Systém předávání dat stíhacím letadlům,
  • Digitální počítač,
  • Identifikační zařízení IFF – přítel nebo nepřítel,
  • Řídící rádiové spojení na koordinaci stíhaček,
  • Kódovaný komunikační systém,
  • Zařízení pro rádiové spojení,
  • Telemetrie,
  • Zařízení na registrování dat.

Radarový systém má schopnost sledovat 50 až 60 (ve vylepšeném provedení údajně až 150) cílů současně a navádět na 10 až 12 stíhacích letounů najednou. Celková hmotnost radioelektronického komplexu je 20 t. Radiolokační stanice pracuje v centimetrovém pásmu a je schopná detekovat:

  • Cíle ve velikosti stíhačky letící v malé výšce na pozadí Země do vzdálenosti 200–400 km,
  • Cíle ve velikosti stíhačky letící ve vysoké nadmořské výšce do vzdálenosti 300–600 km,
  • Hladinové cíle do vzdálenosti 400 km.[5]

O pohon se starají 4 dvouproudové motory D-30KP, každý o tahu 117,7 kN. Ty umožňují A-50 letět maximální rychlostí 800 km/h a dosáhnout výšky až 12 000 m. Hlídkování se obvykle provádí v nadmořské výšce 5 000–10 000 m.

Služba editovat

 
Berijev A-50EI Indických vzdušných sil

Po svém zařazení do služby operovala letka 16 až 25 letadel A-50 ze základen na pobřeží Baltského moře. Během války v Perském zálivu létaly dvě sovětské A-50 v oblasti Černého moře a monitorovaly aktivity ve vzdušném prostoru. Po rozpadu Sovětského svazu byly letouny přesunuty severněji na základnu Pečora. V současnosti jsou všechny stroje trvale dislokovány na základně Ivanovo-Severnij a podle potřeby přemísťovány na patřičně předsunutá letiště. Letadla A-50 se často účastní i cvičení ruského letectva na Dálném východě.

Začátkem dubna 2000 si Indie pronajala od Ruska dvě letadla A-50 a během července 2000 byly nasazeny podél hranic s Pákistánem, aby zjistily, na jakou vzdálenost jsou schopny identifikovat cíle.[6]

Od 21. prosince 1994 byly letouny A-50 nasazeny do bojové zóny v Čečensku; ruská armáda tak získala úplné radarové pokrytí nad územím Čečenska a přilehlými oblastmi. Letouny poskytovaly podporu stíhačkám MiG-31 a Su-27, které střežily vzdušný prostor nad Čečenskem a snažily se zabránit vytvoření koridoru pro dodávky zbraní nebo posil.[7]

Koncem prosince 2015 začaly letouny A-50 poskytovat podporu ruským stíhačkám působícím v Sýrii. Berijev A-50 byl poprvé zpozorován nad severozápadní Sýrií 27. prosince. Letadlo letělo nad uvedeným územím ve výši 6 km po dobu čtyř hodin. Není známo, že by nějaké ruské letouny včasné výstrahy a řízení byly dislokovány na některé ze základen v Sýrii. Pravděpodobnější je, že vzlétají ze základny na ruském území, jakou je například letiště Mozdok. Jak uvedl zdroj z ministerstva obrany Spojeného království, ruské stroje A-50 se nesnažily ozařovat radarem letadla RAF ani dalších zemí západní koalice, létající v syrském vzdušném prostoru.[8]

Ruská invaze na Ukrajinu editovat

Jeden ruský stroj byl 26. února 2023 zasažen explozí na letecké základně Mačuliščy v Bělorusku během nasazení při ruské invazi na Ukrajinu.[9][10]

Dne 14. ledna 2024 měl být jeden ruský A-50 sestřelen Ukrajinci poblíž Kyrylivky v Záporožské oblasti.[11] Podle jiných zdrojů byl sestřelen během svého letu v oblasti Azovského moře. Ruské a ukrajinské zdroje se rozcházejí i v informaci, zda šlo o výsledek ukrajinského útoku, nebo o chybu vlastní ruské protivzdušné obrany.[12][13][14]

Velitel ukrajinského letectva Mykola Oleščuk ohlásil, že modernizovanou verzi A-50U Ukrajina sestřelila dne 23. února 2024. Stroj s volacím znakem Bajan byl sestřelen nedaleko města Jejsk v Krasnodarském kraji nad pobřežím Azovského moře. Podle ukrajinských představitelů Ozbrojené síly Ukrajiny k sestřelu použily střelu protiletadlového systému S-200.[15] Orgány Krasnodarského kraje oznámily havárii nespecifikovaného ruského letadla u farmy Trudovaja bez uvedení příčiny. O ztrátě stroje informují i ruští prováleční bloggeři, ale podle nich je sestřelení letounu „s velkou mírou pravděpodobnosti“ chybou ruské protivzdušné obrany.[16][17][18]

Varianty editovat

 
Berijev A-50
  • A-50M – modernizace původní A-50, která zahrnuje vylepšení radiolokačního, komunikačního, navigačního systému, jakož i systému vlastní ochrany
  • A-50U – modernizace A-50 určená pro ruské letectvo, která je vybavena lepším radiolokátorem, novějším počítačovým systémem, družicovou navigací a CRT obrazovky byly nahrazeny LCD displeji.[19] V porovnání s A50M je radar A-50U lehčí a schopen lépe detekovat střely s plochou dráhou letu, helikoptéry a ostatní nízko letící vzdušné cíle. Nová varianta se od předchozích strojů liší i tím, že v letadle přibyl odpočinkový prostor pro posádku, jídelna a pohodlné WC.[20]
  • Izdělije-676 a 776 – domácí verze pro telemetrii a sledování cílů[21]
  • Izdělije-976 (SKIP) – verze pro navádění a sledování řízených střel, původně určená pro testy střel Ch-55[21]
  • Izdělije-1076 – stroj pro zvláštní mise neznámého určení[21]
  • A-50I – verze pro Čínu, zamýšlená s radarem izraelské výroby; projekt byl zrušen po nátlaku Spojených států[22]
  • A-50EI – modernizace určená pro indické letectvo. Tato verze vznikla ve spolupráci s Izraelem, který dodal radiolokátor Phalcon.
  • KJ-2000 – verze pro čínské letectvo s radiolokátorem čínské výroby[22]

Specifikace (A-50) editovat

 
Nákres

Technické údaje editovat

  • Osádka: 15
  • Délka: 49,59 m
  • Rozpětí: 50,50 m
  • Výška: 14,76 m
  • Nosná plocha : 300,00 m²
  • Hmotnost (prázdný): 75 000 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 170 000 kg
  • Pohonná jednotka: 4 × dvouproudový motor D-30, každý o tahu 117,68 kN

Výkony editovat

  • Maximální rychlost: 900 km/h
  • Dolet: 6 400 km
  • Dostup: 12 000 m

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b А-50 [online]. N.d. [cit. 2023-09-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 February 2022. (rusky) 
  2. ↑ A-50. GlobalSecurity.org [online]. 2002-10-17 [cit. 2024-01-18]. Dostupné online. 
  3. ↑ A-50 Mainstay Airborne Early Warning and Control Aircraft (AEW&C). Airforce-technology.com [online]. 2000-11-07 [cit. 2024-01-18]. Dostupné online. 
  4. ↑ Russia to resume production of A-50 reconnaissance aircraft. Ukrainska Pravda [online]. 2024-02-29 [cit. 2024-03-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ A-50. Airwar.ru [online]. 2000-11-09 [cit. 2024-01-18]. Dostupné online. 
  6. ↑ Beriev A-50 Mainstay. www.spyflight.co.uk [online]. [cit. 2012-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-11-25. 
  7. ↑ Российская авиация в Чеченской войне
  8. ↑ Россия начала применять в Сирии самолеты ДРЛО и управления А-50
  9. ↑ Na běloruském letišti došlo k explozi. Zasažen byl ruský výzvědný letoun. iDNES.cz [online]. 2023-02-26 [cit. 2023-02-27]. Dostupné online. 
  10. ↑ EKSPLOZIJE NA AERODROMU U BELORUSIJI: U napadu oštećeni ruski avioni?. NOVOSTI [online]. [cit. 2023-02-26]. Dostupné online. (srbsky) 
  11. ↑ BISHT, Inder Singh. Ukraine Downs $365M Russian Spy Planes [online]. The Defense Post, 2024-01-15 [cit. 2024-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Pokud Ukrajina skutečně zničila letouny A-50 a Il-22M, šlo by pro Rusko o velkou ztrátu, tvrdí BBC. irozhlas.cz [online]. Český rozhlas, 2024-01-15 [cit. 2024-01-16]. Dostupné online. 
  13. ↑ Ukrajincům se zřejmě podařilo sestřelit ruský letoun včasné výstrahy a další stroj poškodit. ČT24 [online]. Česká televize, 2024-01-15 [cit. 2024-01-16]. Dostupné online. 
  14. ↑ ISW: RUSSIAN OFFENSIVE CAMPAIGN ASSESSMENT, JANUARY 15, 2024, ISW Press
  15. ↑ KRAVETS, Roman; MAZURENKO, Alona. Russian A-50 was downed with S-200 anti-aircraft system. Ukrainska Pravda. 2024-02-23. Dostupné online [cit. 2024-02-25]. (anglicky) 
  16. ↑ ČTK. Bajan dolétal, hlásí likvidaci ruské chlouby Ukrajinci. Nepřátelům poslali blahopřání. CNN Prima NEWS [online]. 2024-02-23 [cit. 2024-02-24]. Dostupné online. 
  17. ↑ ISW: RUSSIAN OFFENSIVE CAMPAIGN ASSESSMENT, FEBRUARY 23, 2024, ISW Press
  18. ↑ ČTK. Ukrajinci sestřelili druhý letoun A-50. Šance na záchranu letadla jsou minimální. irozhlas.cz [online]. Český rozhlas, 2024-02-23 [cit. 2024-02-24]. Dostupné online. 
  19. ↑ Third updated Russian A-50 AWACS. airheadsfly.com [online]. [cit. 2016-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-02-14. 
  20. ↑ Russian Air Force Shows Upgraded Awacs, and Plans New One
  21. ↑ a b c GORDON, Yefim; KOMISSAROV, Dmitriy; KOMISSAROV, Sergey. Internet Archive. OKB Ilyushin: A History of the Design Bureau and its Aircraft. [s.l.]: Midland Publishing Ltd., 2005-03-10. Dostupné online. ISBN 978-1-85780-187-3. OCLC 56539257 
  22. ↑ a b KJ-2000 (Mainring) Airborne Early Warning and Control Aircraft (AEW&C). Airforce-technology.com [online]. 2014-12-16 [cit. 2024-01-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Berijev_A-50&oldid=23764862“