Bělgorodská oblast

územně-správní jednotka na západě evropské části Ruska u hranic s Ukrajinou
(přesměrováno z Belgorodská oblast)

Bělgorodská oblast (rusky Белгородская область [b’jelgarodskaja oblasť]) je oblast a federální subjekt Ruské federace. Oblast leží v Centrálním federálním okruhu na západě Ruska na hranici s Ukrajinou. Hlavním městem je Bělgorod. Na ploše 27 100 km² zde žije 1 513 000 obyvatel, z toho 66 % ve městech. Oblast má na ruské poměry relativně vysokou hustotu zalidnění – 55,8 osob/km².

Bělgorodská oblast
Белгородская область
Bělgorodskaja oblasť
Dmitrijevka
Dmitrijevka
Bělgorodská oblast – znak
znak
Geografie
Hlavní městoBělgorod
Souřadnice
Rozloha27 100 km² (67. místo v Rusku)
  • z toho vodní plochy1 % km²
Časové pásmoUTC+3[1]
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel1 514 527 (2023 )
Hustota zalidnění55,9 obyv./km²
Jazykruština
Národnostní složeníRusové (93 %), Ukrajinci a další
NáboženstvíPravoslavné křesťanství
Správa regionu
StátRuskoRusko Rusko
Nadřazený celekRuskoRusko Rusko
Druh celkuoblast
Podřízené celky21 rajónů, 11 měst
Vznik1954
GubernátorVjačeslav Gladkov
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-2RU-BEL
Označení vozidel31
Oficiální webbelregion.ru
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oblast je významným zemědělským územím; jsou zde také zásoby železné rudy. Prochází tudy hlavní železniční a silniční tah MoskvaCharkovKrym.

Geografie editovat

Oblast sousedí s Kurskou oblastí na severu, s Voroněžskou na východě, na západě a jihu pak se Sumskou, Charkovskou a Luhanskou oblastí Ukrajiny. Povrch tvoří mírná pahorkatina (Středoruská vrchovina) se střední nadmořskou výškou okolo 200 m, nejvyšší bod má 277 m. Největšími řekami jsou Severní Doněc a do něj se vlévající Oskol v povodí Donu; do Dněpru se naopak vlévá řeka Vorskla a Psel. Je zde úrodná černozem.

Dějiny editovat

Původní staroruská sídla na území dnešní Bělgorodské oblasti byly v 13. století vypleněny Tatary. V 17. století vedla územím oblasti obranná bělgorodská linie na jižních hranicích ruského carství proti Krymským Tatarům (systém pevností a záseků od řeky Vorskly při Achtyrke až po dnešní Mičurinsk). Obyvatelstvo se většinou skládalo z bývalých nevolníků, kteří utekli od feudálního útlaku, a z kozáků. V hospodářství převládalo rolnictvo a řemeslná výroba.[2]

Správní obvod s centrem v Bělgorodu existoval v 18. století jako podstatně větší Bělgorodská gubernie Ruského impéria (1727–1779). Po brestlitevském míru území této oblasti připadlo Ukrajinskému státu. Bělgorodská oblast vznikla při administrativní reformě Sovětského svazu v roce 1954 vyčleněním rajónů Kurské a Voroněžské oblasti.

V průběhu rusko-ukrajinské války byla Bělgorodská oblast jednou z těch, odkud vpadly v únoru 2022 na Ukrajinu ruské invazní jednotky. Naopak v květnu 2023 se sama stala cílem omezeného pozemního útoku, když z ukrajinského území zaútočily údajné ruské opoziční partyzánské jednotky směrem na Grajvoron. Operace se účastnili také polští dobrovolníci.[3] Nejostřejší boje proběhly kolem města Šebekino.[4]

Národnostní složení editovat

Města editovat

Bělgorodská oblast se dělí na 21 rajónů; k roku 2020 je zde 6 měst oblastního významu, 5 další rajónních měst, 18 sídel městského typu a 1574 vesnic.

Města a sídla městského typu nad 7000 obyvatel editovat

odhad k 1. 1. 2021

Bělgorod (Белгород) 343 931 Rakitnoje (Ракитное) 10 048
Staryj Oskol (Старый Оскол) 221 676 Roveňki (Ровеньки) 10 939
Gubkin (Губкин) 85 225 Prochorovka (Прохоровка) 9 790
Šebekino (Шебекино) 39 680 Severnyj (Северный) 24 700
Alexejevka (Алексеевка) 36 578 Proletarskij (Пролетарский) 9 040
Valujki (Валуйки) 33 032 Tomarovka (Томаровка) 7 394
Stroitěl (Строитель) 23 780 Birjuč (Бирюч) 7 114
Novyj Oskol (Новый Оскол) 18 359 Krasnaja Jaruga (Красная Яруга) 7 957
Razumnoje (Разумное) 28 192 Ivňa (Ивня) 7 134
Čerňanka (Чернянка) 14 896 Majskij (Майский) 14 143
Borisovka (Борисовка) 12 553 Okťabrskij (Октябрьский) 8 785
Volokonovka (Волоконовка) 10 426 Vejdělevka (Вейделевка) 7 347
 
Typická krajina

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. KOLEKTIV AUTORŮ. Malá zemepisná encyklopédia ZSSR. 1. vyd. Bratislava: Obzor, 1977. 856 s. S. 120. 
  3. Ke vpádu na ruské území se přihlásili také Poláci. Novinky.cz [online]. Borgis, 2023-06-04 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online. 
  4. Na ruské straně hranice přituhuje. Evakuují se tisíce lidí. Novinky.cz [online]. Borgis, 2023-06-04 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat