Bedřich z Talenberka

český hofmistr a šlechtic

Bedřich (Fridrich) z Talmberka (Talenberka, Tallenberka) na Vlašimi (pol. 16. stol.13. října 1643).

Bedřich z Talenberka
Erb Talenberků
Erb Talenberků
Nejvyšší hofmistr Českého království
Ve funkci:
1638 – 13. října 1643
PanovníkFerdinand III.
PředchůdceJaroslav Bořita z Martinic
NástupceJindřich Libštejnský z Kolowrat
Nejvyšší zemský komorník Českého království
Ve funkci:
1628 – 1638
PanovníkFerdinand II., Ferdinand III.
PředchůdceJaroslav Bořita z Martinic
NástupceJindřich Libštejnský z Kolowrat
Nejvyšší zemský sudí Českého království
Ve funkci:
16. května 1625 – ?
PanovníkFerdinand II.
PředchůdceJaroslav Bořita z Martinic
Karlštejnský purkrabí za panský stav
Ve funkci:
1623 – 16. května 1625
PanovníkFerdinand II.
PředchůdceJaroslav Bořita z Martinic
Nástupceúřad zanikl
Prezident rady nad apelacemi
Ve funkci:
1621 – 1643 ?
PanovníkFerdinand II.
PředchůdceVáclav Budovec z Budova
Ve funkci:
21. října 1616 – 1619
PředchůdceJan Zbyněk z Hazmburka
NástupceVáclav Budovec z Budova

Úmrtí13. října 1643
ChoťMarie Benigna Popelová z Lobkowicz
RodičeJiří z Talmberka († 1623)
Alžběta z Lobkowicz
PříbuzníMariana Alžběta z Valdštejna[1] a Jan Bedřich z Valdštejna (vnoučata)
Zaměstnáníúředník, politik
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poslední prezident apelačního soudu před Bílou horou. Přísahu složil 21. října 1616. V tomto úřadě setrval i po bitvě na Bílé hoře (v době druhého stavovského povstání tuto funkci nezastával). Také zasedal ve vyšetřovací císařské komisi nad zatčenými povstalci. Byl velmi obávaný, nemilosrdně pronásledoval nekatolické rebely takovým bezohledným způsobem, že proti sobě dokonce popudil i katolíky. Roku 1621 půjčil císaři peníze, které se mu vrátily v podobě velkého množství získaných statků. Roku 1627 se stal přísedícím reformačního soudu ve věcech náboženských. Po dvacetisedmileté službě jako prezident rady nad apelacemi byl za své horlivé vyšetřovací služby po Bílé hoře jmenován roku 1636[zdroj?] nejvyšším zemským komorníkem a v roce 1638 nejvyšším zemským hofmistrem.

Byl pochován v pražské Loretě na Hradčanech.[2]

MajetekEditovat

Vlastnil Vlašim, Domašín, Věžníky, Rataje nad Sázavou a Tekov.

RodinaEditovat

Oženil se s Marií Benignou Popelovou z Lobkowicz z duchcovské větve († 1634, pochována 1. 12. 1634 u Panny Marie Sněžné v Praze), dcerou Jana Václava Popela z Lobkowicz (28. 2. 1561 – 16. 12. 1608) a jeho první manželky (sňatek 10. 2. 1586) Johany Dašické z Barchova (kolem 1560 – 1592).[2]

ReferenceEditovat

  1. Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. a b KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 108.