Otevřít hlavní menu

Bedřich Utitz

český válečný veterán a novinář

Bedřich Utitz (20. listopadu 1920 Vídeň13. února 2017) byl český válečný veterán a novinář.[1]

Bedřich Utitz
Narození 20. listopadu 1920
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Úmrtí 13. února 2017 (ve věku 96 let)
Povolání novinář
Ocenění Cena Arnošta Lustiga
Řád Tomáše Garrigua Masaryka řtgm IV. třída (1998)
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

Narodil se ve Vídni do židovské rodiny původem z Čech.[2] Ve 12 letech jeho věku se rodina přestěhovala do Prahy, protože odtud pocházel jeho otec. V Praze studoval německé reálné gymnázium ve Štěpánské ulici a odmaturoval v září 1938.[1] Dne 30. dubna 1939 emigroval přes organizaci Černá růže do Palestiny.[2] V roce 1940 se dostal do armády a sloužil v československé jednotce.[1] S 200. protiletadlovým plukem se účastnil obrany Tobrúku.[2] Později jej přijali do důstojnické školy v Haifě a v roce 1943 se přesunul do Británie. Zúčastnil se v řadách Československé samostatné obrněné brigády se na podzim 1944 obléhání Dunkerque[1] proti útočné vozbě (OKPÚV) v Oddílu kanónů. V lednu 1945 byl německou armádou při hlídce zajat a přesunut do Dunkerque. V dubnu 1945, po dvou měsících jeho zajetí, proběhla jeho výměna za německé zajatce.[2] Po válce zamířil zpátky do Prahy a začal studovat chemii, vysokou školu ale brzy opustil.[1] V roce 1946 nastoupil do České tiskové kanceláře a v roce 1949 do Telepressu. Po jeho rozpadu pracoval v Ústavu pro experimentální chirurgii v Krči jako knihovník a dokumentarista. Od roku 1954 pracoval v Československém rozhlasu.[2] Začínal v německojazyčném vysílání a vypracoval se až na vedoucího ústřední redakce zahraničního vysílání.[1] V letech 1963-1965 pracoval v americkém rozhlasovém vysílání na Kubě.[2] Později se stal zpravodajem Čs. rozhlasu. Po návratu z Kuby vedl až do okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 německou sekci zahraničního vysílání rozhlasu. V roce 1968 zamířil do SRN, nejprve na roční neplacenou dovolenou. V roce 1969 zůstal v emigraci, kde sehnal práci na tiskovém oddělení německého ministerstva zahraničí.[1] V roce 1971 spolu s Adolfem Müllerem založil v Kolíně nad Rýnem nakladatelství Index. Toto nakladatelství bylo zrušeno v roce 1989.[2] Nakladatelství Index vydalo do konce 80. let na 200 titulů v Československu zakázaných autorů. Po listopadu 1989 působil jako dopisovatel řady českých médií. V roce 1998 převzal Řád Tomáše Garrigua Masaryka.[1] V dubnu 2014 obdržel Cenu Arnošta Lustiga za rok 2013.[2]

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f g h Zemřel válečný veterán Bedřich Utitz [online]. Novinky.cz, 2017-02-14 [cit. 2017-02-14]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h Bedřich Utitz [online]. Databazeknih.cz [cit. 2017-02-14]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat