17. protiletadlová baterie Klement Gottwald
17. protiletadlová baterie Klement Gottwald (španělsky 17. Batería Antiaérea Klement Gottwald,[1] zkráceně též Baterie Gottwald) byla vojenská jednotka tzv. Interbrigád složená z dobrovolníků bojujících v řadách Španělské republikánské armády ve Španělské občanské válce, tvořený téměř výhradně československými občany. Byla založena v lednu 1937, jako jedna z prvních československých jednotek ve Španělsku, a byla pojmenována byla po tehdejším předsedovi KSČ Klementu Gottwaldovi.
| 17. protiletadlová baterie Klement Gottwald | |
|---|---|
 Zástava baterie z roku 1938 | |
| Země |  Španělská republika |
| Vznik | leden 1937 |
| Zánik | 1939 |
| Typ | protiletadlová baterie |
| Velitelé | Bohuslav Laštovička (1937–1938), Ladislav Holdoš (1938–1939) |
| Nadřazené jednotky | Španělská republikánská armáda |
| Účast | |
| Války | Španělská občanská válka |
| Bitvy | Bitva u Brunete |
Historie editovat
.png)
Po vypuknutí občanské války ve Španělsku na jaře roku 1936 došlo v několika zemích, včetně Československa, k organizaci tzv. Interbrigád, dobrovolnických ozbrojených jednotek chystaných k cestě do Španělska k podpoře republikánské demokratické vlády proti fašistickým silám generála Franca. V počátku stál za jejich organizací v ČSR zejména diplomat a někdejší agent americké kontrarozvědky CIC Emanuel Voska. Jejich podstatnou část tvořili zejména socialisté a levicově smýšlející Češi. Již koncem roku 1936[2] odcestovalo do Španělska přibližně 1200 Čechoslováků (velkou, necelou poloviční, část z nich tvořili českoslovenští komunisté),
V lednu roku 1937 přicestoval do Španělska také interbrigadista Vilém Vidlák, pověřený vedením KSČ založením Gottwaldovy dělostřelecké baterie, jednotky složené výhradně z československých dobrovolníků. K jejímu zformování došlo ještě v lednu 1937[3] na základně mezinárodních interbrigád v Albacete, částečně z řad těch dobrovolníků, kteří již měli, např. z povinné vojenské služby, s obsluhou děl zkušenosti. Velitelem se pak stal další člen KSČ Bohuslav Laštovička, původně válečný zpravodaj Rudého práva, který velení obdržel jakožto bývalý dělostřelecký podporučík. Jako jeho zástupce působil Vilém Vidlák, posléze pak Ladislav Holdoš. Jednotka byla organizována pod vedením sovětských válečných instruktorů[4] a vycvičena během ledna a začátku února 1937. Kvůli nedostatku československých dobrovolníků byla však v úvodu doplněna také německými interbrigadisty. V době svého vzniku čítala přibližně padesát členů.
Její výzbroj tvořily sovětské protiletadlové kanóny M1931 76,2 mm.[5] Při svém bojovém nasazení stali vedle řádných jednotek španělského fašistického letectva také proti zahraničním leteckým oddílům, německé Legii Condor a italské Aviazione Legionaria, vyslané k vojenské podpoře Frankova režimu spříznenými fašistickými diktaturami.
V akci editovat
.png)
Po několikatýdenním výcviku došlo k jejímu prvnímu nasazení došlo 15. února 1937 nedaleko frontové linie u Jaramy, u vesnice Morate de Taruňa. Hned druhého dne baterie zpozorovala několik bombardovacích letounů Junkers Ju 52, technická závada kanónu ji však znemožnila zahájit přímou střelbu, letouny však palbou přiměla k odhození bomb a návratu za frontu. 17. února si baterie připsala tři sestřely nepřátelských bombardérů. V březnu byla baterie přesunuta k hájení Madridu, údajně jako první protiletecká baterie umístěná ve městě, a podílela se na odrážení bombardovacích útoků na hlavní město Španělské republiky.
Poté byla jednotka převelena k podpoře republikánské ofenzívy u Brunete, posléze pak zpět do Madridu. V srpnu 1937 byla převelena do Katalánska ku obraně přístavu Rogas, následně pak v říjnu sloužila poblíž fronty v Aragonii. Na jaře roku 1938 pak sloužila jako ochrana hutního závodu ve městě Sagunto u Valencie.[1][6] Zaměstnanci tohoto závodu z vděku vyrobili pro jednotku její vlastní zástavu s názvem jednotky na pozadí praporu používaného tzv. První španělskou republikou.[7]
V březnu 1938 předal Laštovička velitelskou funkci svému zástupci Ladislavu Holdošovi.[8]
Oficiálně jednotka zanikla patrně až po porážce republikánských sil a odvolání mezinárodních interbrigád roku 1939.
Po válce editovat
Po skončení války ve Španělsku uprchla řada interbrigadistů do blízké Francie, kde byli následně francouzskou vládou, jakožto příslušníci cizích států bojující v jiné, než domovské zemi, vězněni v internačních táborech. Perzekuci čelili jejich příslušníci také po návratu do Protektorátu Čechy a Morava, vytvořeného okupací Československa Nacistickým Německem (spojenci frankistického Španělska): např. Vilém Vidlák byl již 1. září 1939 zatčen gestapem a až do konce druhé světové války vězněn v koncentračním táboře Dachau, následně pak v KT Buchenwald. Laštovička strávil válku v londýnském exilu a posléze se stal vysokým funkcionářem československého komunistického režimu.[9]
Zástava baterie období nacistické okupace přečkala a je uložena v depozitáři českého Vojenského historického ústavu Praha.[7]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b Sagunto: Homenaje a la 17 Bat. Antiaérea «Klement Gotwald» y otros actos / 22/XII/2017 [online]. 2017-12-22 [cit. 2022-01-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Španěláci v boji proti frankismu. www.advojka.cz [online]. [cit. 2021-03-28]. Dostupné online.
- ↑ PASÁK, Tomáš. Český fašismus, 1922-1945, a kolaborace, 1939-1945. [s.l.]: Práh 544 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7252-017-6. Google-Books-ID: dx2aAAAAIAAJ.
- ↑ VEBR, Lubomír. Kolonialismus, imperialismus a fašismus v ibero-americkém světě. [s.l.]: Univ. Karlova 240 s. Dostupné online. Google-Books-ID: mPk7AQAAIAAJ.
- ↑ Gottwaldova protiletadlová baterie ve Španělsku | Muzeum dělnického hnutí v 21. století. www.mdh21.cz [online]. [cit. 2022-01-12]. Dostupné online.
- ↑ Interbrigády - Interbrigadisté Čechoslováci | Fronta.cz. www.fronta.cz [online]. [cit. 2022-01-12]. Dostupné online.
- ↑ a b VHU PRAHA [online]. [cit. 2022-01-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HIEKE, Erik. Dva intebrigadisté ve Španělské občanské válce z našeho regionu 5. 1. 2012. Severní Českobudějovicko [online]. 2015-08-05 [cit. 2022-01-12]. Dostupné online.
- ↑ NETÍK, Jaromír. Revoluce na objednávku. [s.l.]: Konfrontace 246 s. Dostupné online. ISBN 978-3-85770-107-8. Google-Books-ID: 9NRLAAAAMAAJ.