Baryon

částice, která reaguje na silnou interakci a má poločíselný spin

Baryon je v částicové fyzice složená částice, která je tvořena lichým počtem kvarků. Nejznámějšími baryony jsou tříkvarkové protony a neutrony (částice jádra atomu). Baryony jsou obecně těžší než ostatní částice, proto získaly svůj název od řeckého βαρύς barys, těžký. Na základě svých vlastností se řadí mezi hadrony a fermiony.

Baryonový oktet
Baryonový dekuplet

Antičásticemi baryonů (antibaryony) jsou částice, v nichž jsou původní kvarky zaměněny odpovídajícími antikvarky.

VlastnostiEditovat

Všechny baryony mají hmotnost rovnou nebo větší než je hmotnost protonu a mají vyšší klidovou hmotnost nežli ostatní částice.

Baryon nemá na rozdíl od kvarků, ze kterých je složen, barevný náboj, je barevně neutrální.

Baryony mají poločíselný spin, tzn.   a proto se řadí mezi fermiony a jejich vlastnosti lze popsat Fermiho–Diracovým rozdělením. Podléhají také Pauliho vylučovacímu principu.

Baryony dále patří mezi hadrony, protože reagují na silnou interakci.

Každé elementární částici lze přiřadit tzv. baryonové číslo.

PojmenováníEditovat

Pojmenování baryonů a baryonových rezonancí (u nich se k názvu přidává závorka s klidovou energií v MeV) se řídí následujícím schématem[1]:

  1. Baryony složené pouze z kvarků 1. generace (u nebo d, složení je jednoznačně dané nábojem):
  2. Baryony složené ze 2 kvarků 1. generace (u nebo d) a jednoho jiného (s, c, b, t):
    • baryon lambda Λi (s izospinem 0), kde index i označuje 3. kvark (c, b nebo t, index s se nepíše)
    • baryon sigma Σi (s izospinem 1), kde index i označuje 3. kvark (c, b nebo t, index s se nepíše)
  3. Baryony složené z 1 kvarku 1. generace (u nebo d) a dvou jiných (s, c, b, t):
    • baryon ksí Ξij (s izospinem 1/2), kde indexy i,j označují 2. a 3. kvark (c, b nebo t, index s se nepíše)
  4. Baryony složené pouze z kvarků 2. a 3. generace (s, c, b, t):
    • baryon omega Ωijk (s izospinem 1/2), kde indexy i,j,k označují kvarky (c, b nebo t, index s se nepíše)

Příklady: Δ(1232)0, Λc+, Σ(1385), Ξc(2645)+

ReferenceEditovat

  1. Archivovaná kopie. www-pdg.lbl.gov [online]. [cit. 2008-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-16. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat