Otevřít hlavní menu

Bartolomějovo evangelium je raný apokryf, tradičně připsaný apoštolu Bartolomějovi. Jeho skutečný autor není znám.

PůvodEditovat

Již církevní otcové a další raní křesťanští spisovatelé se zmiňovali o neznámém Bartolomějově evangeliu. Až do moderní doby o něm však nebylo moc známo.

První zlomky Bartolomějova evangelia byly zveřejněny v koptsko-sahidském překladu v roce 1835. V roce 1891 byly zveřejněny další části koptského překladu, ale byly považovány za části Adamovy či Mojžíšovy. Později byly objeveny také fragmenty slovanského překladu v jednom rukopisu v Petrohradě a vídeňské dvorní knihovně. Další části byly nalezeny v řeckém jazyce v klášteře sv. Sáby a uloženy v pravoslavné knihovně v Jeruzalémě. Existují latinské zlomky ve vatikánské knihovně, které zmínil už kardinál Angelo Mai.[1]

VerzeEditovat

Při bližším zkoumání bylo zjištěno, že řecko-slovansko-latinská verze se částečně odlišuje od verze koptské. Badatelé také došli k závěrům, že slovanská verze byla přeložena z řeckého textu.

ČástiEditovat

Bartolomějovo evangelium obsahuje několik na sobě nezávislých příběhových částí.

Kristus v podsvětíEditovat

Bartolomějovo evangelium začíná tím, že se Bartoloměj zeptá Ježíše, kam odešel jeho duch po smrti na kříži. Kristus poté vypráví o tom, jak odešel do podsvětí a dokonce i pekla, aby osvobodil spravedlivé duchy mrtvých a otevřel jim vstup do ráje a ke vzkříšení.

Početí Panny MarieEditovat

Když byli apoštolové s Pannou Marií sami, zeptali se jí na skutečné mystérium Kristova početí. Marie jim o tom začala vyprávět, ale sám Ježíš musel přiběhnout a zacpat jí ústa. Kdyby se svět dozvěděl všechny detaily jeho početí, mohlo by to podle Bartolomějova evangelia zničit celý svět.

Vidění peklaEditovat

Apoštolové žádali na hoře Moria Ježíše Krista, aby směli na okamžik zahlédnout peklo (doslova "propast"). V tom okamžiku se rozevřela země a oni spatřili nekonečný oheň a zkázu. Ježíš musel vidění opět ukončit, aby apoštolové tento pohled na temnotu přežili.

ReferenceEditovat

  1. Nova patrum bibliotheca t.VII. 1854, p. 3

LiteraturaEditovat