Bariérový ostrov

pobřežní terénní útvary

Bariérové ostrovy jsou pobřežní terénní útvary, v podstatě druh dunového systému. Jsou to výjimečně ploché nebo zvlněné písečné oblasti, které vznikají působením vln a přílivu rovnoběžně s pevninským pobřežím. Obvykle se vyskytují v řetězcích, které se skládají z několika ostrovů, i více než tuctu. Během bouří a jiných povětrnostních aktivit se mění, ale pohlcují energii, chrání pobřeží a vytvářejí chráněné vodní plochy, kde se mohou rozvíjet mokřady. Bariérový řetěz se může táhnout nepřerušeně přes sto kilometrů, s výjimkou přílivových zálivů, které oddělují ostrovy. Nejdelší a nejširší takový ostrov je Padre Island v Texasu.[1] Někdy se může důležitá zátoka natrvalo uzavřít, čímž se ostrov změní v bariérový poloostrov.[2] Délka a šířka bariér a celková morfologie bariérových pobřeží souvisí s několika parametry, mezi něž patří rozsah přílivu a odlivu, energie vln, zásoba sedimentů, vývoj hladiny moře a pevnost podloží.[3] Množství vegetace na bariéře má také velký vliv na výšku a vývoj ostrova.[4]

Bariérový ostrov (Barrier island) ve srovnání s jinými pobřežními terénními útvary: * Zašpičatělé předpolí[zdroj?] (Cuspate foreland, také cuspate barrier nebo ness) * Tombolo * Vázaný ostrov, také ostrov vázaný na pevninu (Tied island) * Záliv (Bay) * Kosy (Spits) * Laguna (Lagoon)

Řetězce bariérových ostrovů se vyskytují přibližně na 13–15 % světového pobřeží.[5] Vykazují různá nastavení, což naznačuje, že mohou vznikat a udržovat se v různých prostředích. Pro vysvětlení jejich vzniku byla publikována řada teorií.

Člověkem vytvořená pobřežní struktura, postavená rovnoběžně s pobřežím, se nazývá vlnolam. Z hlediska morfodynamiky pobřeží působí podobně jako přirozeně se vyskytující bariérový ostrov tím, že rozptyluje a snižuje energii vln a proudů, které na pobřeží narážejí. Bariérové struktury jsou proto důležitým aspektem pobřežního inženýrství.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Barrier island na anglické Wikipedii.

  1. Garrison, J.R., Jr., Williams, J., Potter Miller, S., Weber, E.T., II, McMechan, G., and Zeng, X., 2010, "Ground-penetrating radar study of North Padre Island; Implications for barrier island interval architecture, model for growth of progradational microtidal barrier islands, and Gulf of Mexico sea-level cyclicity:" Journal of Sedimentary Research,' v. 80, p. 303–319.
  2. BLEVINS, D. North Carolina's Barrier Islands: Wonders of Sand, Sea, and Sky. [s.l.]: University of North Carolina Press, 2017. Dostupné online. ISBN 978-1-4696-3250-6. S. 3. (anglicky) 
  3. Davis Jr., p. 144.
  4. DURÁN VINENT, Orencio; MOORE, Laura J. Barrier island bistability induced by biophysical interactions. Nature Climate Change. 2015, s. 158–162. DOI 10.1038/nclimate2474. Bibcode 2015NatCC...5..158D. (anglicky) 
  5. Smith, Q.H.T., Heap, A.D., and Nichol, S.L., 2010, "Origin and formation of an estuarine barrier island, Tapora Island, New Zealand:" Journal of Coastal Research, v. 26, p. 292–300.

Externí odkazyEditovat