Bílý Potok (Javorník)

část města Javorník v okrese Jeseník

Bílý Potok (něm. Weißbach, pol. Biały Potok) je vesnice, která je částí města Javorník. Nachází se 2 km severozápadně od Javorníka na silnici do Bílé Vody a do Pačkova (Paczków).

Bílý Potok
Kostel sv. Vavřince
Kostel sv. Vavřince
Lokalita
Charaktervesnice
ObecJavorník
OkresJeseník
KrajOlomoucký kraj
Historická zeměSlezsko
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel219 (2021)[1]
Katastrální územíBílý Potok (12,01 km²)
Nadmořská výška287 m n. m.
PSČ790 70
Počet domů94 (2011)[2]
Bílý Potok
Bílý Potok
Další údaje
Kód části obce4669
Kód k. ú.604666
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

Bílý Potok se poprvé připomíná roku 1310 pod jménem Wyzbach; tehdy tu již bylo 20 lánů, kostel a zákupní fojtství. Patřil od počátku do majetku vratislavského biskupství a roku 1420 se připomíná jako součást panství Jánský Vrch, u něhož část vsi zůstala až do zrušení patrimoniální správy roku 1850. Jiná část vsi, vzniklá zřejmě ze statků fojtství, byla biskupským lenním statkem: poprvé se to roku 1527 připomínají jako leníci David Grozner a Kašpar Zedlitz. Vlastníci léna se velmi rychle střídali - ve druhé polovině 18. století to byli von Rothkirchové, von Gilgenheimové, svobodní pánové Stillfriedové, von Mannsteinové -, až roku 1797 léno přešlo do nešlechtických rukou. Posledním majitelem před rokem 1848 byl zakladatel Lázní Jeseník Vincenz Priessnitz, který Hamberk a Bílý Potok koupil od Antonína von Wyschetzkyho roku 1841.[3]

U kostela sv. Vavřince, který ve vsi stál od jejího založení, existovala nejpozději roku 1579 i fara.

1. ledna 1976 byla dosavadní samostatná obec Bílý Potok přičleněna k městu Javorník.[4]

Osadou Bílého Potoka je Kohout (do roku 1949 Hamberk,[5] něm. Hahnberg) na severozápad od Bílého Potoka (jediná silnice odtud však vede přímo do Javorníka). Byl založen kolem panského dvora, respektive malého zámku. Ten byl pak sídlem vrchnosti, a proto se lennímu statku Bílý Potok často říkalo statek Hamberk.[6]

Vývoj počtu obyvatel editovat

Počet obyvatel Bílého Potoka podle sčítání nebo jiných úředních záznamů[7]:

Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1936 1947 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 992 990 874 827 853 808 772[p 1][p 2] 736 503 453 457 348 274 282 281[p 3]
  1. z toho: 10 Čechoslováků, 743 Němců; 761 řím. kat., 9 evang., 1 čsl.
  2. z toho: Bílý Potok 673, Hamberk (Kohout): 99
  3. z toho: Bílý Potok 279, Kohout: 2

V Bílém Potoce je evidováno 104 adres : 98 čísel popisných (trvalé objekty) a 6 čísel evidenčních (dočasné či rekreační objekty).[8] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 98 domů, z toho 77 trvale obydlených.

Zajímavosti editovat

Významné osobnosti editovat

Herec a spisovatel Rudolf Rittner (30.  června 1869 v Bílém Potoku – 4. února 1943 v Bílém Potoku), spolupracovník Gerharta Hauptmanna[11]

Česká spisovatelka a básnířka, Augusta Skálová (28. září 1898 Želatovice 31 – 27. května 1996 Bílý Potok)

Reference editovat

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské (reprint). Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-1225-7. S. 863, 867. 
  4. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005, II. díl. Praha: ČSÚ, 2006. ISBN 80-250-1311-1. S. 40. 
  5. Vyhláška ministerstva vnitra č. 3/1950 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1949. Dostupné online.
  6. Hosák (2004), s. 867
  7. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005, 1. díl. Praha: ČSÚ, 2006. ISBN 80-250-1310-3. S. 650–651.  Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 34.  http://www.czso.cz/sldb/sldb2001.nsf/obce Statistický lexikon obcí České republiky 2005. Praha: ČSÚ, MV ČR, 2005. ISBN 80-7360-287-3. S. 974–975. 
  8. Počet domů podle databáze ministerstva vnitra k 12. lednu 2010
  9. SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska, II. díl. Praha: Academia, 1999. ISBN 80-200-0695-8. S. 42. 
  10. kaple Panny Marie ustavičné pomoci v databázi Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice
  11. http://www.muzeum-sumperk.cz/index.php?item=cinnost/publikacni-cinnost/vlastivedny-sbornik-severni-morava/obsah/&larticle=112

Související články editovat

Externí odkazy editovat