Otevřít hlavní menu
Členění Jugoslávie na bánoviny

Bánovina byla územní jednotka v královské Jugoslávii. Jednalo se o hlavní územní jednotky státu - království se dělilo celkem do devíti bánovin. Ty nesly názvy podle významných řek a neodpovídaly národnostnímu rozložení obyvatelstva. To však byl také záměr. Představitelem každé bánoviny byl bán.

Dělení státu do jednotlivých bánovin následovalo krátce po zrušení Vidovdanské ústavy a zákazu politických stran, tedy převratu, ke kterému došlo 6. ledna 1929. Nová politika dvora striktně prosazovala národní jednotu a odmítala jakékoliv dělení na základě náboženství či národností. Přesto tyto rozdíly nebylo možné snadno potlačit. Srbové měli převahu v celkem pěti bánovinách, Chorvati ve dvou, Slovinci pak obývali nejsevernější Drávskou bánovinu. Národnostní menšiny, tedy Albánci, Němci, či Maďaři neměli převahu v žádné z bánovin.

V roce 1931 byla schválena tzv. Oktrojovaná ústava, během které byly hranice těchto celků upraveny. Město Bělehrad získalo zcela nové a samostatné postavení v rámci státu.[1]

Vzhledem k nespokojenosti mnohých (hlavně Chorvatů), došlo ke konci 30. let k úpravě tohoto dělení. Na základě dohody mezi tehdejší vládou a chorvatskou opozicí byly Přímořská, Sávská a okraje dalších bánovin sloučeny spolu v Chorvatskou bánovinu.

Dělení státu na bánoviny zaniklo spolu s královstvím. Jugoslávie se rozpadla na Srbsko a Chorvatsko, zbytek státu obsadily okupační mocnosti. Po osvobození bylo zaručeno dělení takové, které již bralo ohled na jednotlivé národy a jejich etnické a historické hranice.

Seznam bánovinEditovat

ReferenceEditovat

  1. LATIFIĆ, Ibrahim. JUGOSLAVIJA 1945-1990 (razvoj privrede i društvenih djelatnosti). [s.l.]: [s.n.] Kapitola VIII SOCIJALISTIČKE REPUBLIKE I SOCIJALISTIČKE AUTONOMNE POKRAJINE, s. 126. (srbochorvatština)