Avetis Aharonjan
Avetis Aharonjan (4. ledna 1866 Iğdır – 20. března 1948 Marseille) byl arménský učitel, politik, spisovatel, veřejná osobnost a revolucionář, účastník arménského národního hnutí.
| Avetis Aharonjan | |
|---|---|
 | |
| prezident Arménie | |
| Ve funkci: 30. května 1918 – 1. srpna 1918 | |
| Předchůdce | funkce vznikla |
| Nástupce | Avetik Sahakjan |
| prezident Arménie | |
| Ve funkci: 5. srpna 1919 – 2. prosince 1920 | |
| Předchůdce | Avetik Sahakjan |
| Nástupce | Levon Ter-Petrosjan |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Arménská revoluční federace |
| Narození | 4. ledna 1866 Iğdır |
| Úmrtí | 20. března 1948 (ve věku 82 let) Marseille |
| Místo pohřbení | Hřbitov Père-Lachaise Grave of Avetis Aharonian |
| Národnost | arménská |
| Rodiče | Arakel Aharonjan, Zardara |
| Děti | Vroir, Vardges |
| Alma mater | Universita v Lausanne 1898–1901, Sorbonna od 1901 |
| Profese | spisovatel, politik a učitel |
| Náboženství | Arménská apoštolská církev |
| Podpis |  |
| Commons | Avédis Aharonian |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Avetis Aharonjan se narodil v roce 1866 v Surmali, v Jerevanské gubernii, v Ruské říši (dnes Iğdır, Turecko), v rodině Arakela a Zardary Aharonjanových. Když vyrůstal, byl ovlivněn přírodními rysy svého rodiště, jako byly řeka Aras a hora Ararat, které se obě nacházely poblíž Surmali. S druhou manželkou Nvard měl syna Vroira.[1]
Jeho matka ho naučila číst a psát. Po dokončení základního vzdělání na vesnické škole byl poslán do Ečmiadzinova Gevorkianského semináře. Po jeho absolvování se na několik let stal učitelem, poté odešel studovat historii a filozofii na švýcarskou univerzitu v Lausanne. Během této doby potkal Kristapora Mikaeliana (1859–1905), který byl šéfredaktorem novin Troshag, spřátelil se s Télémaque Tutundjian de Vartavan (1880–1933), který byl na právnické fakultě od roku 1900. Spojili své úsilí o vytvoření nezávislé Arménie, pak začal psát do novin. V roce 1901 odešel Aharonjan studovat literaturu na Sorbonnu.
R. 1902 se vrátil na Kavkaz a stal se ředitelem Nersiánské školy v Tiflisu a šéfredaktorem novin Mourj. Tam byl v roce 1909 zajat carskou vládou a uvězněn v Metekhiho vězení, kde onemocněl. O dva roky později, po štědrém daru 20 000 rublů, uprchl do Evropy.
Na Kavkaz se vrátil v roce 1917 a předsedal Arménské národní radě, která 28. května 1918 vyhlásila nezávislost První Arménské republiky. Podepsal Batumskou smlouvu s Osmanskou říší. Od 30. května 1918 do 1. srpna 1918 byl prvním prezidentem Arménie, od 5. srpna 1919 do 2. prosince 1920 byl třetím prezidentem.
V roce 1919 byl vedoucím arménské delegace na pařížské mírové konferenci s Boghosem Nubarem (1851–1930) a podepsal smlouvu ze Sèvres formulující „Wilsonovskou Arménii“ v přímé spolupráci s arménskou diasporou.
Po roce 1920 žil Aharonjan v emigraci v Paříži. V roce 1926 byl Antoinem Meilletem nominován na Nobelovu cenu za literaturu. V roce 1934 prodělal mozkovou mrtvici a posledních čtrnáct let svého života žil v totální neschopnosti. Aharonjan zemřel v Marseille r. 1948.
Jeho syn, Vardges Aharonjan, byl spisovatel a aktivista.
Dílo editovat
- Armenische Erzählungen – Leipzig: Reclam, 1902
- Les Anciennes Croyances Arméniennes (d’après le Folk-Lore Arménien) – Genève: s. n., 1913
V češtině editovat
- Obrázky z tureckého Arménska – přeložil O. S. Vetti. Praha: Jan Otto, 1903
- Povídky – př. O. S. Vetti. Brno: Benediktinská knihtiskárna, 1906?
- Chaj – př. František Soldat; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 5. Praha: J. R. Vilímek, 1911
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Avetis Aharonian na anglické Wikipedii.
- ↑ Avetis Aharonyan. prezi.com [online]. [cit. 2023-04-21]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura editovat
- Awetis Aharonean: ir keankhə ew grakanowthiwnə – Mkrtič Parsamean. Phariz: Masis, 1930
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Avetis Aharonjan na Wikimedia Commons
